Menu


Jubilejní sebeoslava


Na koho bude soustředěn Jubilejní rok, právě ohlášený? Na Ježíše Krista jako předchozí jubilea, nebo na papeže Bergoglia?

Papež a církev by se měli jednoznačně shodnout, protože včera titulky největších novin, ve všech případech laicistických ale nadšeně bergogliánských, byly jednomyslné: Corriere della Sera: »Jubileum papeže Františka«. Repubblica: »Františkův Svatý rok«. La Stampa: »Je to Františkovo Jubileum«.

Je to absurdní pojem, protože Jubileem se neoslavuje papež, ale Pán. Papež má být »služebníkem služebníků Božích« a nemůže se situovat na Boží místo. Namítnete, že média to špatně pochopila. Zčásti je to pravda, ale nikdo nepopře, že tyto listy, které – to je zajímavé – jsou předáky mocných bank, velkých a mezinárodních finančníků, všechny jsou náruživými fanoušky tzv. »papeže chudých«, který metá blesky proti kapitalistům.

  Antonio Socci

Ostatně – nejen laické listy – také papežský dvůr, v širším smyslu, přispívá v katolickém světě k transformaci papeže na Hvězdu. Je také pravdou, že sám Bergoglio v jednom interview v prvních měsících se bránil proti »františkománii«, když říkal: »Nelíbí se mi ideologické interpretace, jakási mytologie papeže Františka... Sigmund Freud, pokud se nemýlím, říkal, že každá idealizace je agrese«. Vykreslovat papeže jako určitý druh supermana, určitý druh star, jeví se mi jako útočné«. Bergoglio tedy od začátku chápal, že tato fanatická »divinizace« jeho osoby je pro něho nebezpečná. Ale místo aby dával církev do spojitosti nikoliv se sebou, ale s Kristem, projevil v tomto směru blahovůli a nakonec velké zalíbení.

Je faktem, že dnes jeho dvůr je továrna na pochlebnický triumfalismus a katolická média stejně jako ta světská šíří moře fantastické františkománie. A nejen to. V církvi se tato františkománie pokládá (i mezi biskupy a kardinály) za jediné smýšlení, jak se zařadit mezi ty, kteří se nechtějí vystavit riziku, že dostanou výprask a ocitnou se na indexu.

A zde se rodí problém Svatého roku. Doufá se, že Bergoglio nehodlá uspořádat »jubileum papeže Františka«. On sám jednou na začátku vyzval, aby se provolávalo »Viva Gesù« a nikoliv »Viva Francesco«. Ale udělal to jen jednou a dále nechal, aby se šířila »františkománie«. Dnes nesnáší různost pohledů a akcentů, uděluje trůny a uznání těm, kteří mu tleskají, trestá disidenty a dovoluje, aby dvůr zaváděl v církvi olověnou papolatrii.

Noviny byly včera uvedeny do zmatku, protože Bergoglio si vybral k vyhlášení jubilea právě den druhého výročí svého zvolení, kdy všechny deníky měly pro něho připraveny oslavné stránky. Navíc ve stejnou dobu vyšel jeden jeho rozhovor, ve kterém říká, že jeho pontifikát bude krátký (samozřejmě, má 78 roků) a tak se staví do centra pozornosti médií. Bylo tedy pro novináře přirozené, že názvy jubilea se soustřeďovaly na něho.

Řeknete, že to nebyla jeho vůle. Přál bych si to. Ale ptám se: K čemu mimořádný Svatý rok právě v roce 2016? Jubilea – již od prvního v roce 1300, byla vždy v letech, která souvisejí s roky narození nebo smrti Ježíše Krista. Také mimořádná jubilea (těch bylo velmi málo). Toto v roce 2016 bude v církevních dějinách vůbec první, které nemá střed v historické události Ježíše Krista, jeho pozemského života. Protože nějaký důvod k volbě roku 2016 tady musí být, Bergoglio rozhodl, že to bude 50. výročí ukončení 2VK. Ale jaké je to výročí? Nikdy se nevyhlašovalo jubileum nějakého koncilu. Navíc, 2VK skončil v roce 1965, pak tedy v roce 2016 by se mohlo slavit 51. výročí ukončení 51. koncilu. Určitá záminka tu je: ideologická. Kdybychom však měli hledat takovéto „příležitosti“ v církevních dějinách, mohli bychom dělat milostivé léto každý rok.

První jubileum v dějinách, v jehož středu nestojí událost Krista, bude mít jako nesporného mediálního protagonistu papeže Bergoglia, který ostatně nezdraví věřící tradičním pozdravem Laudetur Jesus Christus, ale »Buongiorno« nebo »Buonasera« a média ho za to velebí jako »vlídného papeže«. Bude to tedy rok bergogliánského triumfalismu.

Také odvolání na »milosrdenství«, které papež chce, jde tímto směrem. Corriere na první straně píše: »Bude věnován milosrdenství«. Jenomže to je úplný pleonasmus, protože všechny jubilejní roky již svou vlastní povahou jsou věnovány milosrdenství. Katedrála v Sieně má ve svém portálu kámen, kde jsou vytesána slova, jimiž Bonifác VIII. oznámil první Milostivé léto v historii a klíčovým slovem je právě »milosrdenství«.

Proč je tedy třeba zvláštním způsobem zdůraznit, že je pro jubileum charakteristické milosrdenství? Je zde záměrem ohlásit a darovat jako ve všech jubileích milosrdenství Boží, nebo spíše oslavovat milosrdenství papeže Bergoglia, které média pokládají za největší? To je velmi žhavá a důležitá otázka především proto, že všechno, o co se pokoušel v roce 2014 František skrze kardinála Kaspera, měl být revoluční přístup rozvedených a znovusezdaných k přijímání právě na základě jeho ideje »milosrdenství«.

Ježíš v evangeliích varoval apoštoly před potleskem světa a chválil toho, kde nehledí na nenávist světa a hledá spíše shodu s Bohem. Také dnes v mediální éře mají papežové před sebou dramatickou volbu: buď s hrdinným nasazením vydávat svědectví o Boží pravdě, nebo hledat souhlas světa. Buď Bůh, nebo mamon.

                                                    Antonio Socci: Libero Quotidiano 16.3.2015

                                                                                  Chronologie Jubilejních roků