Jezuitská oslava nového Luthera
S blížícím se luterským výročím (31. října 2017) upevňuje Bergogliův tábor svou víru v Nového Luthera
Jezuitský časopis Civiltà Cattolica klade k vrcholnému bodu reformačního výročí otázku, zda byl Luther skutečně heretik.
Konference na toto téma se konala na Papežské Lateránské univerzitě. Při té příležitosti prohlásil nově jmenovaný sekretář italské biskupské konference Galantino, kterého papež osobně navštívil v jeho biskupství:
Martinem Lutherem před 500 roky zahájená Reformace byla událost Ducha Svatého.
Současně zbavil Luthera jakékoliv viny na rozchodu s katolickou církví:
Luther se nepokládal za původce Reformace, neboť napsal: „Zatímco jsem spal, Bůh zreformoval církev“.
To je smělejší prezentace událostí než od samotného Luthera.
Ve skutečnosti Luther v kázání řekl:
Vezměte si příklad ze mne. Já jsem byl proti odpustkům a proti všem papežům, ale bez násilí, já jsem používal boží slovo kázané a psané a jinak jsem nic nedělal. To učinilo a způsobilo slovo, když jsem se s mým Filipem (Melanchtonem) napil wittembergského piva, a to způsobilo, že papežství se stalo slabé. Já jsem neudělal nic, to všechno udělalo slovo.
Františkova chvála pro Wesleye
Tentýž den přijal František ve Vatikánu delegaci Světové rady metodistických církví. Bergoglio chválil Luthera, podobně jako před rokem ve švédském Lundu.( Když se pak někteří katolíci starostlivě ptali, co to má znamenat, ihned je bergogliáni napadli.)
Pro oživení paměti: 19. ledna 2017 hovořil Bergoglio před smíšenou konfesní delegací ve Finsku a při té příležitosti řekl:
V tomto duchu bylo v Lundu vzpomenuto, že záměrem Martina Luthera před 500 lety bylo církev obnovit, a nikoliv rozdělit.
Vypadá to tak, že určité kruhy v církvi vědí po 500 letech pojednou zcela přesně, co Luther chtěl a jaké měl záměry. Ale odkud to vědí?
Před dvěma dny šel František ještě dále a adresoval chválu, kterou mířil k Lutherovi, také Johnu Wesleyovi. Tento Angličan z 18. století pocházel z konfesně smíšené rodiny. Otec byl anglikánský pastor a matka puritánka (kalvinistka). Wesley sám se stal zakladatelem metodistů. Stejně jako u Luthera i u Wesleye věděl František velmi přesně, jaké měl pohnutky:
Joh Wesley chtěl pomáhat bližním, aby žili svatým životem. Jeho příklad a jeho slova mnohé pohnuly, aby se věnovali svatému Písmu a modlitbě, aby tak poznali Ježíše Krista.
Římský jezuitský list: »Byl Luther skutečně heretik?«
V posledním vydání Civiltà Cattolica se tento jezuitský časopis (čís. 4016) zabývá otázkou, zda Luther byl skutečně heretik. Autorem úvahy je jezuita Giancarlo Pani.
Pani se projevil jako jezuitský „pokoutní advokát“ (Roberto de Mattei), už když krátce před první biskupskou synodou o rodině agitoval pro uznání rozvodu a druhého manželství. Oficiálně zněla tato agenda přirozeně „připuštění znovusezdaných rozvedených ke svátostem“. Pani tvrdil, že církev rozvod a druhé manželství již dávno uznala (benátské druhé manželství). Mělo to být poselství pro synodní otce? (Kardinál Kasper nežádal nic jiného.) Historik Roberto de Mattei 7. října 2017 zcela vyvrátil pohádku o „benátském druhém manželství“.
Pani horuje pro „interkomunion“
Po tajemné Nein-Jein-Ja odpovědi papeže Františka 15. listopadu v římském luterském kostele na otázku luteránky Anke de Bernardinis (viz) byl to právě pater Pani, v Civiltà Cattolica (čís. 3985 9.července 2016), kdo pochopil papežovu odpověď jako souhlas. Tento jeho názor není tak zcela nepravdivý, protože všechny důležité články Civiltà Cattolica Bergoglio osobně cenzuruje.
Vedoucího redaktora P. Antonia Spadaro řadí Bergoglio ke svým nejdůvěrnějším spolupracovníkům. Probírá s ním dokonce svoje „nejzajímavější“ promluvy u sv. Marty před jejich zveřejněním.
Pani tehdy napsal: »Papežova slova k „interkomunion“ představují „obrat“ a „pastorační pokrok“ a signalizují současně, co připravil František znovusezdaným rozvedeným a protestantům. Jsou to sice jen „malé kroky vpřed“, ale směr je tím určen.«
Tímto „směrem“ míní Pani připuštění rozvedených a druhých manželství i protestantů ke svátostem. Omezení (malé kroky) jsou zde podle Paniho jen kvůli dosavadnímu silnému odporu proti „správné“ cestě papeže Františka.
Ve svém novém článku obhajuje Pani s Bergogliovým souhlasem na jedenácti stránkách Civiltà Cattolica, že 95 Lutherových tezí nebylo výzvou ani rebelií, nýbrž návrhem na obnovu hlásání evangelia. A klade otázku:
»Luther: Heretik? Skutečně?«
Taková otázka po 500 letech představuje současně odpověď, i když není vyslovena. Kdo je jiného názoru, tomu Pani doporučuje hned v další větě, že »poctivost a láska k pravdě naléhavě vyžadují novou interpretaci. Ta musí být zbavena předsudků, všeobecností a tradičních podání«. Takže:
Po pěti staletích Reformace je možné viděl Luthera z nového úhlu a pochopit ho v jeho pravdě a kontextu.
A jak je tento přímo skandální obrat zdůvodněn? Skandální, protože tvrdí, že církev 500 let prezentovala falešný Lutherův obraz a lhala. Pokud by tomu tak skutečně bylo, vedlo by to k nedozírným konfliktům. Ale takovými detaily se nezabývá ani Pani, ani Walter Kasper, který loni vydal knihu: „Luther měl pravdu“, a tuto tézi Bergoglio plně převzal.
Tím je také zodpovězena otázka, jakou si klade mnoho katolíků: Proč se papež František tolik obklopuje falešnými rádci?
Giuseppe Nardi, Katholisches
Fotomontáž z Cronica de Papa Francesco
Obklopen svými nejvěŕnějšími: Marx, Spadaro, Kapser, Galantino, Arturo Sosa
