Menu


Jediná cesta k jediné Církvi


 Bohatá sklizeň pravého apoštola

Krásného čtvrtečního rána prvního října odebral se kníže do bytu kardinála, odkud ho doprovodil do kostela svatého Hippolyta. Zde čekala skupina protestantů, kteří měli vstoupit do katolické církve. Legát usedl před oltářem tváří k lidu. Opodál usedl sabaudský kníže, za ním biskupové, kteří přijeli do Thononu. Další místa zaujali apoštolští protonotáři, rytíři řádu Zvěstování a před nimi teologové a duchovní hodnostáři. Kostel byl vyplněn zástupy lidu.

Když bylo vše připraveno, ujal se slova pastor Petit, který promluvil jménem všech, kdo se zříkají hereze. Mluvil více než hodinu. Řekl mezi jiným:

„Podle tří znamení jsem se přesvědčil, že katolická církev je pravým ovčincem Kristovým. Tato znamení jsou: jednota, protože všechny národy se drží jedné a téže nauky; svatost, protože četné zázraky dosvědčují, že Bůh je s touto Církví; apoštolskost, protože od dob apoštolů až dodnes nastupují v nepřerušeném řetězci po sobě pravoplatní pastýři.“

Pastorovo vystoupení končilo naléhavou prosbou o přijetí do lůna katolické církve. Poklekl před legátem a přečetl akt, podle kterého se zříká bludů, a obdržel rozhřešení. Totéž učinil jeden z nejvýznamnějších protestantů Michal de Foras a po něm mnoho obyvatel z Chablais i z Thononu. Po skončení obřadu zaznělo slavné Te Deum jako výraz vděčnosti za Boží dobrodiní.

Začala pontifikální mše svatá, kterou celebroval ženevský biskup. Při ní zpívaly dva sbory. Po mši byla přenesena Nejsvětější svátost do kostela svatého Augustina, kde měla začít čtyřicetihodinová pobožnost. Procesí bylo velkolepé. Ulice, kudy procházelo, byly vyzdobeny koberci, obrazy a zelení. V monst-ranci se třpytily perly a drahé kameny. Baldachýn nesl kníže a jeho bratr Amadeus na jedné straně a dva velitelé z Freiburgu na druhé straně. Za Nejsvětější svátostí šel papežský legát ve společnosti biskupů, pak knížecí dvůr, nově obrácení občané, členové eucharistického bratrstva a četné zástupy ze sousedních provincií. V chrámě zněla nádherná hudba. Monstrance byla postavena na připravený trůn a všichni zaujali svá místa. Na kazatelnu vystoupil otec Cherubín a promlouval na téma žalmu: Kdo vysloví velká díla Páně, kdo vypoví všechnu jeho chválu? V druhém kázání mluvil František na téma: To, co dává život, je duch. Tělo nic neznamená. Nebylo to jeho jediné kázání v této pobožnosti. Promluvil ještě na téma: Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a život. – To čiňte na mou památku. Vysvětlil posluchačům jejich pravý smysl a vyvrátil bludný výklad heretiků.

Před vystavenou monstrancí se střídaly skupiny v adoraci. Každá měla určenou hodinu vstupu i odchodu, takže nedocházelo k tlačenici, i když poutníků bylo nesmírně mnoho. Všechny skupiny musely procházet na náměstí kolem radnice, kde uctily nově zasazený kříž pobitý zlatým plechem. Pod křížem bylo čtyřverší, které složil František v Annemasse. Z okna radnice pak přihlížel průvodům papežský legát, který se radoval z obrácení města, tak dlouho ovládaného heretiky.

Z knihy: P. M.Hamon, Sv. František obrací heretiky (viz)