Menu


Kam až sahá Boží milosrdenství?

Milosrdenství – podle některých – by mělo znamenat, že Bůh všechno dovoluje, všechno odpouští a všechny spasí. To je ovšem Bůh, který nikdy neexistoval, jak si ukážeme na nedozírných negativních aplikacích, které je třeba alespoň stručně evidovat:

- Bůh výlučně milosrdný činí člověka neschopného hřešit, a tedy přirozeně a nevyhnutelně podrobeného pouze omylu a utrpení, které z toho plynou. To ovšem současně znamená že nemá mravní svědomí a neodpovídá za své jednání, není tedy vlastně osobou...

- kdo není zodpovědný za své omyly, nemůže ani Boha urazit a není proto schopen litovat, že ho urazil, takže jeho obrácení nemá smysl.

- jestliže se nemůže člověk dopustit zla, je také neschopen ctností, zásluh a věčné blaženosti. Nemohl by se ani těšit z milosrdného jednání Božího.

- milosrdenství, které dává a není spojeno se spravedlností, která vyžaduje, vylučuje nutnost pokání pro člověka, který nemá čeho litovat a za co konat pokání

- za takových předpokladů by bylo křesťanství se svou naukou o hříchu a nutnosti Kristova prostřednictví, který smiřuje Otcovu spravedlnost a obětuje se jako smírná oběť, pouze slavnostní podvod, kult katolické církve byl by ve skutečnosti iluzorní .

Z připravovaného článku Milosrdenství a spravedlnost od Enrico Zoffoliho, pasionisty