Menu


Homilie kardinála Burkeho v Ramsgate

                                                                                             

Pochválen buď Ježíš Kristus nyní i navěky. Amen

Je to velká milost, když můžeme přinést oběť mše svaté ve svatyni sv. Augustina, apoštola Anglie, tak blízko místa, kam přišel v roce 597 spolu se čtyřicítkou mnichů, aby rozvinuli misijní poslání, které jim svěřil římský papež Řehoř Veliký: druhou evangelizaci britských ostrovů. Zde se nám dostalo přímého svědectví o neúnavné aktivitě pro Krista, oslaveného v jeho církvi. Svatý Augustin a jeho druhové, podobně jako 72 učedníků v evangeliu byli vysláni Kristovým náměstkem na zemi, aby přinesli Krista, který žije v Církvi, do daleké země. Vzdáváme úctu hrobu sv. Augustina a přijímáme milost misijní horlivosti, která je plně a dokonalým způsobem vyjádřena v oběti mše svaté.

Historické prameny uvádějí, že papež svatý Řehoř Veliký horoucně toužil zanést víru a lásku ke Kristu anglickému národu. Viděl mnoho mladých Angličanů přicházejících do Říma jako otroci a jeho srdce bylo plné soucitu k jejich krajanům. Cítil v srdci záměr Pána, který vyzval dvaasedmdesát učedníků, aby vykročili na misie těmito slovy:

Žeň je hojná, ale dělníků málo; proste tedy Pána žní, aby poslal dělníky na svou žeň.

Tak požádal mnichy v římském klášteře Sv. Ondřeje – odkud byl povolán, aby nastoupil na stolec sv. Petra a kde byl sv. Augustin převorem – aby podnikli dlouhou a obtížnou cestu do Anglie a hlásali evangelium ve zcela neznámé zemi. (2)

Můžeme si představit, že jeho instrukce pro sv. Augustina a ostatní mnichy byly v podstatě stejné jako ty, které dal Pán učedníkům:

Když přijdete do některého města a přijmou vás, jezte, co vám dají, uzdravujte nemocné, kteří se tam nacházejí, a povězte jim: „Přiblížilo se k vám Boží království.“ (3)

Dík Bohu, svatý Augustin a jeho druhové splnili úkol svého poslání s naprostou poslušností. Integrita, s jakou uskutečnili své kněžské dílo, je dobře popsána slovy sv. apoštola Pavla v dnešní epištole:

Naše povzbuzení nepramení z falešného přesvědčení ani nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat; ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás předtím vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním zalíbit lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. (4)

Nikdy nepochybovali o tom, že jejich dílo je Kristovo a nikoliv jejich. Mírou jejich služby byl výlučně Kristus, Jeho pravda a Jeho láska. A tak jejich hlásání evangelia i posluha svátostmi přinášela ovoce po celá staletí na Britských ostrovech a odtud ještě dále.

Prosper Gueranger ve svém komentáři ke svátku sv. Augustina uvažuje o trvalých plodech jejich misijního díla těmito slovy:

A tak nová rasa, která osídlila ostrov, přijala víru, jako ji předtím přijali Britové: z rukou papeže; mniši byli jejich učiteli vědy spásy. Slovo Augustina a jeho druhů přineslo na této půdě privilegované plody. Přirozeně, bylo k tomu zapotřebí nejdříve času, aby mohli vyučit celý ostrov, ale ani Řím ani benediktini neupustili od započatého díla. Členové z dávného britského křesťanství se spojili s novými konvertity a Anglie si zasloužila svůj dlouhověký titul „Ostrov světců“. (5)

Pomysleme např. na slavné postavy jako Béda Ctihodný a svatý Tomáš Becket.

Abychom doplnili světce, kteří byli ovocem apoštolské služby sv. Augustina a jeho druhů, připomeňme si také ty, kteří trpěli až k prolití své krve, aby zůstali věrni apoštolské víře, která jim byla předána v nepřerušené linii počínaje apoštoly a zvláště počínaje papežem svatý Řehořem Velikým, hrdinným nástupcem sv. Petra, a sv. Augustinem z Canterbury, slavným nástupcem apoštolů. Zvláště si připomeňme vynikající postavy sv. Tomáše Mora a sv. Jana Fishera, kteří pevně přilnuli k tradici víry přijaté od Kristova Náměstka na zemi v epoše, ve které tak velký počet zradil a opustil apoštolskou víru. Při procesu 1. července 1533 zůstal sv. Tomáš pevně věrný živé tradici církve, které zapovídala ve svědomí uznat krále Jindřicha VIII. za nejvyšší hlavu církve. Když mu kancléř citoval tituly četných biskupů a národních šlechticů, Tomáš odpověděl: Mylorde, za každého biskupa, který sdílí váš názor, mám stovku světců, kteří stojí na mojí straně; a výměnou za váš parlament – sám Bůh ví, jakého je druhu – mám všechny všeobecné koncily z tisíciletých dějin. … (6) Angličtí mučedníci dali přednost oběti života v mučednictví, než aby se zřekli největšího a nejtrvalejšího pokladu, života Krista, který žije pro nás ve své svaté Církvi. Mnozí další, ať už byli kanonizováni jako světci, nebo zůstali neznámými hrdiny víry, vyznali katolickou víru, kterou přinesli na britské ostrovy sv. Augustin a jeho druhové.

Buďme si vědomi velké výzvy, jakou představuje život podle apoštolské víry za našich dnů. Jistě, Satan – který je vrah od počátku a otec každé lži – (7) nemůže snést pravdu a lásku Krista, která vyzařuje z jeho svaté Církve. Satan nezná odpočinku ve svém díle nenávisti a podvodu. Usiluje o zmaření pravdy, krásy a dobroty, které Kristus ustavičně vylévá na křesťanské duše ze svého probodeného boku. Podlé zmatky a těžké bludy o základních pravdách, o nejkrásnějších skutečnostech a dobrech lidského života a jeho jádru, lidské rodině, tak jak nám byly dány od Boha, jsou tragickými znaky přítomnosti Satana mezi námi. Když pozorujeme, do jaké míry se mu podařilo zkorumpovat kulturu křesťanské doby a zasít zmatky a bludy dokonce uvnitř samotné Církve, mohli bychom propadnout hrůze a ztratit odvahu.

Ale jak svatý Augustin a jeho druhové věděli a hlásali, je zde také jiná přítomnost, která poráží Satana. Je to přítomnost našeho Pána Ježíše Krista v jeho svaté Církvi – a nejplnějším a nejdokonalejším způsobem – v Nejsvětější Svátosti: jeho Reálná Přítomnost. Přilneme-li pevně ke Kristu, k jeho svaté pravdě a jeho lásce, i uprostřed pronásledování bude vítězství nad hříchem, vítězství věčného životě zcela jistě naše.

Neboť náš Pán, když postavil svou Církev na pevné základy Petrova úřadu, slíbil, že síly zla ji nepřemohou. (8) Poslední kapitola dějin církve je již napsána. Jsou to dějiny vítězství Krista, který se vrátí ve slávě, aby dovedl do konce své dílo spásy a zřídil „nová nebesa a novou zemi“ (9) Je na nás, abychom napsali prostřední kapitoly spolu s Kristem a jeho věrnými a velkodušnými učedníky. Budeme vyprávět jistě dějiny utrpení pro Kristovu pravdu a lásku, dějiny Boží milosti, která působí v každé duši, naplňuje ji radostí a pokojem, i tváří v tvář velkým utrpením i samotné smrti. Nepoddávejme se strachu a ztrátě odvahy, naopak radujme se spolu se sv. Pavlem, že můžeme v naší epoše doplňovat Kristovo utrpení pro Boží slávu a spásu světa. (10)

Jelikož jsem přišel do tohoto chrámu jako poutník, nemohu opomenout příklad katolického architekta Augusta Welby Northmore Pugina, který projektoval tento krásný chrám, ve kterém je také pohřben. Augustus Pugin byl přiveden k pravdám katolické víry svými úvahami nad krásou velkolepé architektury středověkých chámů a hledal, jak vyjádřit po svém a oslavit svou architekturou vznešenost a krásku katolické kultury v epoše, ve které byly křesťanské základy katolické kultury vážně ohroženy radikálním sekularismem tzv. osvícenství. Když slavíme mši svatou v tomto chrámě, který má oprávněně svůj titul, vzdejme díky Bohu za něho i za velký poklad krásy víry, který nám zanechal.

Kristus zde svátostně zpřítomňuje svou Oběť na Kalvárii. Kristus nám nabízí nyní velké plody své Oběti, kterou přinesl na prvním místě apoštolům při Poslední večeři a kterou sv. Augustin přinesl do Anglie v roce 597: Tělo a Krev, Duši a Božství Krista, jediného Spasitele světa. Zatímco Kristus slavně sestupuje na oltář této velké svatyně, pozvedněme svá srdce k jeho slavnému probodenému Srdci. Zatímco On obětuje za nás svůj život v eucharistické Oběti, obětujme své životy společně s ním jako oběť lásky Bohu Otci za spásu všech našich bratří a sester. S Pannou Marií, Matkou Zvěstování uctívanou jako jako Naše Paní z Walsinghamu na tomto milovaném ostrově, vytvořme jedno srdce s eucharistickým Srdcem Ježíšovým. V Ježíšově Srdci naleznou naše srdce odvahu a sílu zachovat věrnost apoštolské víře pro Boží slávu a pro spásu Anglie a celého světa.

                                              

Srdce Ježíšovo, spáso těch, kdo v tebe doufají,

smiluj se nad námi!

Naše Paní z Walsinghamu, oroduj za nás.

Svatý Josefe, snoubenče Panny Marie a Ježíšův pěstoune,

oroduj za nás!

Svatý Řehoři Veliký, oroduj za nás!

Svatý Augustine, apoštole Anglie, oroduj za nás!

                                         

                         Raymond Leo kardinál BURKE

Poznámky

1. Lk 10, 2.

2. srov. Prosper Guéranger, L’année liturgique, Le temps pascal, díl III, 19. vyd.

3. Lk 10, 8-9.

4. 1 Sol 2, 3-4.

5. Guéranger str. 605.

6. A Thomas More Source Book, Washington, D.C., The Catholic University of America Press, 2004, str. 354.

7. Jan 8, 44.

8. Srov. Mt 16, 18.

9. Zj 21.; srov 2 Pet 3, 13.

10. Kol, 1, 24-26.

                                        Ilustrace

                                          

                Pontifikální mše kardinála Burkeho v chrámě sv. Augustina

                                                       

             Chrám svatého Augustina v klášteře benediktinů v Ramsgate

                                                 

                                       Oltář architekta Pugina

                                 Klášter a chrám sv. Augustina v Ramsgate

 

                                                                                      Foto: Chiesa e post concilio

 

 

                                    






Transparentní účet na provoz stránek 2702644352/2010