Františkova gilotina nezahálí
Františkova „revoluce“ ve vedení církve neztrácí na tempu. Jako v každé revoluci, i v církvi padají pod jeho metaforickou gilotinou hlavy těch nejzasloužilejších. Hned v prvních měsících to byli kardinál Mauro Piacenza, arcibiskup Guido Pozzo a biskup Giuseppe Sciacca, kteří byli pro citlivost na teologii a liturgii nejvíce „ratzingerovští“ v římské kurii.
Ale nyní se chystá významnější „poprava“. Obětí má být kardinál původem z USA Raymond Leo Burke, dosavadní prefekt nejvyššího církevního soudu, kterého nečeká prestižní, byť obtížný arcibiskupský stolec v Chicago, ale ten nejskromnější a formální titul „kardinála patrona“ Řádu maltézských rytířů, kde vystřídá 80letého Paola Sardiho.
Čeká ho tedy drastičtější „exil“, než jaký postihl Piacenzu, který byl vyřazen z významné kongregace pro klérus, ale i na místě marginální apoštolské penitenciárie zůstává ve vedení kurie jako člen jednoho digasteria.
Burke však bude zcela vyloučen z kurie a zbude mu jen čestná funkce v univerzální církvi.
Podobný případ nemá precedent. Ti, kteří dosud byli dosud nositeli titulu „cardinalis patronus“ maltézských rytířů patřili zatím vždy k nejpřednějším prelátům dlouhá léta sloužícím v kurii. Burke však má 66 let a je tedy v plně aktivním věku. Byl vysvěcen na kněze v roce 1975 Pavlem VI., Jan Pavel II, ho 1993 jmenoval biskupem v rodné diecézi La Crosse ve státě Wisconsin. V roce 2003 ho jmenoval arcibiskupem na prestižní stolec St. Louis. Benedikt XVI. ho 2008 povolal do Říma a udělil mu 2010 kardinálský biret.
Burke je osoba velmi zbožná a nikdy neusiloval o žádnou církevní prebendu. Několikrát celebrovat pontifikální mši v tradičním ritu a požil přitom i „cappa magna“ se čtyřmetrovou vlečkou. V souladu s kánonem 915 KCP odmítal sv. přijímání politikům, kteří veřejně zastávali právo na potrat, což mu vytýkali američtí kolegové včetně papeže Františka. Patří k předním kritikům známých postojů kardinála Kaspera.
Netajil se se svou kritikou Borgogliova Evangelii gaudium a upíral tomuto dokumentu doktrinální charakter. Jeho digasterium přijalo odvolání, které podaly františkánky Neposkvrněné u Kongregace pro řeholníky. Zastával názor, že papežův zásah proti františkánům Neposkvrněné porušuje motu proprio Benedikta XVI. Summorum pontificum.
Degradace kardinála Burkeho vyvolá bouřlivou reakci tradicionalistického světa, který pokládá kardinála Burkeho za hrdinu, zatímco americký episkopát a s ním celé liberální křídlo v církvi pod vedením „National Catholic Reporter jásá nad jeho sesazením, protože jim vadil jeho vliv na jmenování amerických biskupů. To všechno má ovšem širší souvislosti! (viz)
Pramen: Sandro Magister, Diario Vaticano
