Menu


Farář prohlašuje světce za heretiky

 

Farář ve farnosti Gorgonzola prohlásil, že kdo odmítá přijímání na ruku, je heretik. Zcela nepřijatelný názor, který však zastává řada kněží. Ale takovými heretiky jsou pak papežové a světci jako sv. Tomáš Akvinský. Ve skutečnosti je heretikem právě tento farář: chová se hůře než Luther.


Ve farním zpravodaji z 2. srpna don Paolo Zago, farář ve farnosti Panny Marie Pomocné v Gorgonzole projevil všechnu svou lásku k farníkům, kteří prostě požadují, aby bylo obnoveno právo, které jim církev přiznala: přijímat svaté příjímání na jazyk a nikoliv do hrsti. Politováníhodný farář napsal: »Odmítat přijmout Ježíše do ruky znamená nepochopit Vtělení a evangelium . Takové odmítání znamená, že dotyčný nevěří v tajemství „reálné přítomnosti“«.

Don Paolo takto chápe celé evangelium, když vyhlašuje bez zábran největší soudy a bláznivá obvinění: »Odmítat přijímání na svou ruku ve jménu lidské nečistoty je tedy hereze«. Hereze kanonicky definovaná je „tvrdošíjné odmítání pravdy, kterou jsme povinni věřit božskou a katolickou vírou, nebo o ní tvrdošíjně pochybovat po přijetí křtu“( kán. 751). Rádi bychom slyšeli, o jakou pravdu se v tomto případě jedná. Když nic jiného, tak proto, že mezi ty, které prohlašuje za heretiky, by bylo nutno zařadit i svatého Tomáše Akvinského, který píše, že »vzhledem k úctě tato Svátost se nesmí dotýkat žádné věci, která není posvěcena: posvěcený je korporál, kalich, patena a ruce kněze, aby se mohly dotýkat této svátosti. Nikomu jinému to není dovoleno mimo případ krajní nouze , když např. hostie upadne na zem, nebo v jiných obdobných případech ( Summa Teologiae III, q.82 a ). Svatý Tomáš tedy podle výroku z Gorgonzoly jako heretik upadl do exkomunikace latae sententiae (Can. 1364). Církev tedy prohlásila za světce a učitele církve heretika.

Heretici by byli také redaktoři článku 'Ufficio delle Celebrazioni Liturgiche del Sommo Pontefice ', kteří se odvolávají na tento text na podporu rozhodnutí Benedikta XVI., který požaduje při papežské bohoslužbě výlučně podávání eucharistie do úst.

Heretikem by byl také Pavel VI., který v Memoriale Domini uvádí, že posluhování Tělem a Krví Páně je svěřeno výlučně posvátným služebníkům a osobám zvláštním způsobem vybraným...

Don Zago používá fintu , že smutné rozhodnutí věřících nepřijímat Eucharistii do ruky se rodí z naprostého nepochopení tajemství Vtělení a Eucharistie, zatímco se jedná o skryté zneužití v řady biskupů a kněží ( bohudík, že ne všech). Je to mrzuté opakovat to do omrzení, ale tady se už jedná o problém tvrdosti, ať už srdce nebo mozku. Nikdo nesmí věřícímu odpírat svaté příjímání jen proto, že je požaduje do úst. Takové odmítnutí vyžaduje vážné důvody, které církevní právo neponechává na svobodném rozhodnutí jednoho kněze ani biskupa: »K svatému přijímání se nepřipustí exkomunikovaní a trestaní interdiktem po uložení těchto trestů rozhodnutím nebo jejich úředním zjištění; rovněž se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají v evidentním těžkém hříchu ( kán. 915).Ve všech ostatních případech »posvátní služebníci nesmějí odmítnou svátosti těm, kdo o ně vhodně žádají, jsou řádně připraveni a právo jim nezakazuje jejich přijetí«. Tedy jestliže věřící zůstávají bez svatého přijímán, není to z důvodu jejich nepochopení, ale z tvrdošíjností pastýřů, kteří se dopouštějí vážného zneužití svého postavení.

A nebezpečí přenesení koronaviru? Po pravdě řečeno, čekáme na nějakého biskupa, který se pokusí o vědeckou studii anebo alespoň údaje, které prokážou, že podávání do úst je faktickým původem nákazy. Připomeňme ti postoj řeckokatolické církve. Vzpomínáte si na odmítnutí řeckokatolické církve upustit od používání zlacené lžičky při podávání Eucharistie? V Itálii jsme měli 250 000 nakažených z 60 milionů obyvatel ( 0,4%) a asi 35 tis. mrtvých. V Řecku měli 4 600 nakažených (0,04%) a 208 mrtvých (0,002%). Zvláštní.

Ironií osudu si neuvědomuje, že ve své argumentaci se sám stává heretikem Podle něho podávání na ruku je údajně motivováno věrností k historickému Ježíši, který dovolil, aby se ho dotýkali a poručil brát a jíst své Tělo. Kdo je „úzkostlivý“, je formální farizej a zákoník. Nic nového. Škoda, že uvnitř obvinění z nevěrnosti k Ježíši z evangelia - „ při obraně posvátnosti“ Ježíše z eEucharistie protiřečí Ježíši historickému, a popírá, co praví Pavel VI: v dokumentu Memoriale Domini.

V něm je totiž vyloženo, že podávání na jazyk se opírá a tisíciletou tradici a nejen neprotiřečí Evangeliu, nýbrž vyjadřuje a zdůrazňuje úctu věřících k Eucharistii, ale don Paolo Zago to označuje za farizejský formalismus. Tato praxe však vyplývá z povinné úcty a přípravy nezbytné, aby svaté přijímání bylo co nejplodnější. Tato úcta totiž znamená, že se nejedná o obyčejný pokrm a nápoj, ,ale o „požívání Těla a Krve Páně“.

Navíc jmenovaná instrukce ujišťuje, že takové pečlivé posluhování Eucharistií je zárukou úcty podle staleté tradice a nejen neodporuje evangeliu, ale „vyjadřuje a znamená úctu věřících k svaté Eucharistii a vyhýbá se nebezpečí profanace svátostných způsob , ve kterých je přítomen celý Kristus, Bůh a člověk; tak jak to říká církev: „Když necháš upadnout nějaký úlomek, je¨to jako bys ztrácel své vlastní údy“.

Tak kdo je tedy heretik? Věřící, který zachovává tyto pokyny církve, nebo farář, který ho obviňuje z hereze? Kdo je farizej? Kdo spojuje vnitřní a vnější úctu, jak k tomu vede liturgie, nebo kdo odnáší klíč a nedovoluje přístup tomu, kdo chce vstoupit ( srov Lk 11, 52)?

Problém je v tom, že Don Zago, aby udržel svůj postoj a ospravedlnil své anatéma, které adresoval věřícím, počíná si jako Luther, ne-li ještě hůře: bez problému vyřadil staletou liturgickou praxi, teologické důvody a učitelské dokumenty a sahá přímo k evangeliu jako autentický hlasatel v rozporu s výkladem církve.

Kdo je tedy heretik?

Luisella Scrosati - La nuova Bussola quotidiana