Menu


Dva roky trvající tvrdošíjné mlčení

 

Ještě dříve, než byla zveřejněna apoštolská exhortace Amoris laetitia se všemi záměrnými dvojznačnostmi, v předvečer druhé části synody o rodině, byla v rámci konfrontace s Františkem zveřejněna Supplica Filiale. Text žádal od papeže Františka vysvětlující slovo k odstranění dezorientace, která hrozila, že vyvolá v církvi průlom schvalující cizoložství, a v důsledku toho přístup k eucharistii rozvedeným civilně sezdaným dvojicím.

Koordinace této Supplica Filiale představuje koalici více než 60 organizací „pro rodinu“ a „pro život“ z pěti kontinentů. Nicméně ani jedna z nich neobdržela od Svatého stolce potvrzení o příjmu. 

Podivné, že? Zvláště když vezmeme v úvahu, že všemohoucí Státní sekretariát odpovídá všem, včetně homosexuálních párů, kterým přeje všechno dobré, což je přinejmenším kopanec. Naopak katolíci nemají nárok na žádnou odpověď. Mezitím Supplica Filiale získala 1378 „kvalifikovaných signatářů“ tzn. řeholníků a řeholnic, biskupů, kardinálů, akademiků a vědců. Současně podpisy prostých věřících dosáhly počtu 879 451 (pro přesnost).

Komitét, který dal vznik Supplica Filiale, ji znovu předkládá a žádá úřadujícího Pontifika, aby prolomil své mlčení, které je opravdu paradoxní a představuje něco zcela mimořádného, bez jakékoliv možné omluvy a ospravedlnění.

Bez odpovědi však zůstala další iniciativa: „Prohlášení věrnosti k neměnné nauce Církve o manželství a k nepřerušené kázni přijaté od apoštolů“ a dovolává se tak doporučení nejvyšších církevních sfér. Protože nedisponuje stejnými logickými prostředky jako první iniciativa, bylo prohlášení zveřejněno na internetu 29. srpna 2016 tak, aby je mohl kdokoliv podepsat.

Prohlášení věrnosti získalo 35 112 podpisů, mezi signatáři jsou 3 kardinálové, 9 biskupů, 636 kněží diecézních i řeholních, 56 bratří řeholníků aktivního klauzurního života, a k nim se připojuje 458 bratří akademiků, profesorů teologie, učitelů náboženství, katechistů a pastoračních aktivistů.

Text mimo jiné potvrzoval:

»že dobře formované svědomí věřícího nemůže dospět k závěru:

  • že jeho setrvávání v situaci objektivně hříšné může představovat  nejlepší odpověď na Evangelium, ani že něco takového může Bůh požadovat;

  • že šesté přikázání a nerozlučnost manželství jsou prostě jen ideály k následování;

  • že v případě, kdy někomu milost nedostačuje k tomu, aby žil čistě ve svém stavu, vznikalo by tím pro něho „právo“ přijímat Eucharistii;

  • že subjektivní svědomí postačuje k tomu, aby samo sobě udělilo absoluci od hříchu cizoložství«.

Vyučovat a pomáhat věřícím žít v souladu s tímto poznáním a těmito pravdami – dodávají signatáři – představuje samo o sobě „vynikající dílo milosrdenství a lásky“. Kdyby církev schvalovala přistupování k Eucharistii těm, kdo se nacházejí veřejně v objektivním stavu těžkého hříchu, chovala by se jako „vlastník svátostí“ a nikoliv jako jejich „věrný správce z pověření našeho Pána“.

Totální mlčení trvá i k tomto úctyhodnému projevu věrnosti

Máme zde nejstarší projev vůle papeže Františka setrvávat v mlčení a dovolovat ztížení klimatu a zmatku v církvi. Totéž platí o chování papeže ke „Correctio filialis de haeretibus propagatis, která byla předložena Jeho Svatosti 11. srpna skupinou pastýřů duší a akademiků. K této skupině denně přistupují další kvalifikovaní signatáři, takže dosáhla 235 podpisů a širokou veřejnou podporu.

Nemyslím si, že by toto byly poslední iniciativy. Zmatek a roztržka v církvi se vůbec nezlepšuje. Právě včera La Fede Quotidiana publikovala zajímavý rozhovor s arcibiskupem Henrykem Muszyńskim, emeritním arcibiskupem z Hnězdna a bývalým předsedou polské biskupské konference, kde mimo jiné říká::

»Amoris laetitia? Čtena v kontinuitě s učitelským úřadem Jana Pavla II. a Familiaris Consortio vyžaduje nutně vyjasnění«.

A další osobnosti to budou prohlašovat v nejbližší budoucnosti.

Autor sledoval pozorně vývoj „operace Amoris Laetitia“ od jara 2014, ještě než začala první etapa synody. Díky indiskrecím z významného zdroje a důmyslu jednoho z protagonistů máme schéma toho, co se pak dělo na synodu, který byl cenzurován od počátku až do závěrečného dokumentu jakožto záměrně dvojznačného. Mnoho z toho pochází z dílny Bergogliova myšlení. Snad ne zcela všechno. Pravděpodobně se iniciátor domníval, že po počátečním vzrušení ve stádu se kardinálové i laici uklidní a spolknou dvojznačnosti připravené na nejvyšší úrovni. Nicméně nestalo se tak a Bergogliův pontifikát směřuje do velkého rizika, k exhibici mediálního cirkusu na pokračování, který vstoupí do dějin jako případ mimořádné neupřímnosti, nedostatku odvahy u člověka, který neodpovídá a místo toho se omezuje na hanlivé přívlastky (rigidní,...) pro každého, kdo požaduje pouhou prostou odpověď, jasnou a přesvědčující z hlediska ústředního křesťanského života, jakým je Eucharistie. Nejde o domýšlivost.

Marco Tosatti, STILUM CURIAE