Menu


Druhá neděle adventní


Tato neděle tlumí výstražný pohled na paruzii, a tím více dává proniknout radostné zvěsti adventu. Učí nás ocenit požehnání plynoucí z přicházejícího Božího království. Připomíná nám smutný stav nevykoupeného starozákonního lidstva, aby vyniklo blažené štěstí, která nám přináší slíbený Mesiáš, Kníže pokoje. Vzešel z Izraele z kořene Jesse, ale je poslán ke všemu lidstvu. Anticipovaně se sám představuje v plodech svého příchodu: Slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se očišťují. I tento pozemský Jeruzalém však pomine, aby udělal místo nebeskému, jehož předchutí je Eucharistie.

Introit je radostným adventním příslibem. Prorok Izaiáš (30,30) v něm odpovídá na touhu a důvěru adventního volání: Lide Siónský, Hospodin přijde spasit národy a pro radost vašeho srdce způsobí, abyste slyšeli jeho velký hlas. (Ž 79,2) Slyš, pastýři Izraelův, ty, jenž vedeš Josefa jako ovci .

Orace zdůrazňuje význam adventu. Je vlastně ozvěnou adventní prorokovy výzvy Připravte cestu Pánu: Probuď , Pane, naše srdce k přípravě cesty pro tvého jednorozeného Syna, abychom jeho příchodem byli očištění na duši a zasloužili si být tvými služebníky.

V epištole rozvádí Apoštol národů prorokovu zvěst z introitu a hlásá radostnou skutečnost, že je určena nejen židům, ale všem národům. I pohanům přináší Pán své zaslíbené království. Svatý Pavel nás vyzývá k pilné četbě Písma svatého, abychom odtud čerpali naději, trpělivost a útěchu a jednomyslně oslavovali Pána. Ukazuje nám tak jedinou pravou cestu ke skutečné jednotě mezi národy a v závěrečné modlitbě pak prosíme o její uskutečnění. (Řím 15, 4 – 13).

Graduale ohlašuje slávu a krásu přicházejícího Pána a nezbytnost připojit k prosbám i oběti (Ž 49, 2 – 3): Ze Siónu, místa dokonalé krásy, se zaskvěje a nehodlá mlčet. Shromážděte mu jeho ctitele, kteří smlouvu s ním uzavřenou potvrzují obětmi. (Ž 121,1) Zaradoval jsem se, protože mi bylo řečeno: Půjdeme do domu Páně! Aleluja .

Evangelium (Mt 11, 2 -10) nám připomíná nejslavnější vzor pro všechny, kdo připravují Boží království. Janova otázka je pro samotného Pána podnětem, aby nejen výmluvně charakterizoval své království, ale také náležitě ocenil svého Předchůdce a jeho příklad.

Offertorium používá modlitbu z žalmu 84 (7 -8), aby znovu tlumočilo radostnou adventní touhu a prosilo o milosrdenství k dosažení vytoužené spásy: Bože, když se k nám obrátíš, opět nás oživíš a tvůj lid se bude z tebe radovat. Projev nám, Bože, své milosrdenství a obdař nás svou spásou.

Secreta probouzí nezbytnou pokoru, aby naše naše hříšnost a nehodnost nezamezila příliv milostí ze zdroje spásy: Naše pokorné prosby a oběti kéž tě, Pane, usmíří, a kde jsou naše zásluhy nedostatečné, přispěj nám svou pomocí.

Communio (Bar 5,5; 4,36): Prorok Baruch nás vyzývá, abychom vystoupili na výšiny, odkud můžeme spatři přiházející spásu: Jeruzaléme, povstaň a postav se na výšinu a ohlédni se, jaké potěšení k tobě přichází od tvého Boha.

Postcommunio je poděkováním za účast na Beránkově hostině spolu s prosbou, abychom zvláště nyní v adventě plně zakusili účinky svatého přijímání: Když jsme byli nasyceni duchovním pokrmem, pokorně tě, Pane, prosíme, abys nás účastí na tomto tajemství učil pozemskými věcmi pohrdat a nebeské milovat.