Menu


Don Luigi VIlla 7. část

Jan Pavel II. v Brescii

Ale byl tu někdo, kdo čekal na svůj zisk. Jediné řešení, jak prosadit blahořečení, aniž by bylo třeba se zabývat argumenty Dona Villy, bylo dát v sázku celou váhu papežské autority. Jen papežova návštěva v Brescii mohla vyřešit kauzu blahořečení Pavla VI. Návštěva Jana Pavla II. v Brescii byla ohlášena na 19. a 20. prosinec 1998. Příležitostí bylo blahořečení Giuseppe Toviniho z Brescie, ke kterému mělo být připojeno i blahořečení Pavla VI.


Angelo kardinál Sodano

Ale Don Villa neztratil hlavu a 15. srpna 1998 napsal dlouhý dopis státnímu sekretáři kardinálu Angelo Sodanovi, ve kterém výslovně žádal, aby návštěva papeže v Brescii byla zrušena. Důvodem bylo rozšíření knihy Paolo VI beato? a nadšené dopisy, které dostal od významných osobností světa kultury z celého světa. Ale nejzávažnější důvod byla velká škoda, která by vzešla církvi, kdyby papež jednal tak, že nedbá na znepokojující fakta, o kterých hovoří a které dokumentuje kniha Dona Villy.

V dopise Don Villa připouštěl, že jeho kniha používá tvrdých slov a že kléru, který na to není zvyklý, působí takový způsob těžkosti, ale vysvětluje, že to je jen „násilí lásky“ k církvi a že toto násilí je povinností, když jsou ve hře nejvyšší hodnoty víry: „Kdo opravdu miluje církev, nemůže nepozvednout hlas, když vidí církev v úpadku. Naopak byla by to zbabělost dávat přednost mlčení před protestem. Tak jako je zbabělost nedostatek odvahy a citlivosti nechtít podpořit toho, kdo bojuje v první linii „dobrou bitvu“ pro víru.

Moje kniha je proto nerozvážností jen pro toho, kdo má málo lásky k pravdě, kdo onemocněl povrchností a kdo se spokojí s tím, že se schová za paraván fráze: „Mějme se rádi!“

Mně je vlastní odvaha toho, kdo se cítí svobodný (Pravda vás osvobodí. Jan 8,32), abych byl opravdu odpovědný. Jistě je to tvrdé řemeslo, být dnes odvážný. Nicméně je to také to podstatné, pokud chceme jít vpřed. Kdyby Kristus neměl „odvahu“ mluvit jasně a kárat (farizeje, zákoníky, učitele zákona, nejvyšší kněze), i On by umřel na lůžku!“

Pak pokračoval: „Ježíš je káral pro jejich velkou nevěrnost a pro úroveň jejich pastorace. Káral je právě za tuto zhoubnou ‚toleranci‘, jakou chovali vůči rušitelům víry, které nechávali klidně působit a stávali se tak spoluodpovědní za bludy, ke kterým byli věřící sváděni.

Není právě toto případ Pavla VI.? Nedal Pavel VI. volný průchod všem liberálům, všem progresistům, všem více či méně heretikům, nedovolil jim vyhlazovat víru až do základů?

A tak dnešní církev budí dojem, že za sebou dokonce spálila stopy své křesťanské civilizace! Podepsaný autor pokouší se touto knihou nadzvednout škrabošku, aby se za ní podíval do zrcadla pravdy! A to je důvod, proč nikdo nemá právo zavírat oči nad tím, co se přihodilo v církvi z viny papeže, kterého by nyní chtěli dokonce postavit na oltář!“

A ještě: „A proto Vám, Eminence, opakuji: Jak může papež (JPII.) dělat apologii, třeba jen rétoricko akademickou, Pavlu VI. po všem tom, co jsem napsal v dokumentu o něm a v listu, který jsem poslal celému italskému episkopátu – je tomu měsíc – a poukázal jsem na „fotografii Pavla VI, který má na své pravici jasně vyznačenou pěticípou hvězdu, „zednářský symbol“, tak jak byla zobrazena na původní bronzové bráně baziliky Svatého Petra v Římě a pak se objevila ve zvláštním vydání L´Osservatore Romano 25. září 1977?“ Dopis končil těmito slovy: „V pevné a nadpřirozené naději, že tato moje nezbytná ‚žádost‘ bude Vaší Eminencí vlídně přijata právě pro lásku, jakou chovám ke svaté Církvi, mé Matce, Vás prosím, abyste také přijal mou kněžskou úctu v K. J. A M.

Ale žádost přijata nebyla a Jan Pavel II. se odebral do Brescie, aby vyřešil kauzu blahořečení Pavla VI.


Proto 6. prosince 1999 vydal Don Villa druhou knihu o Pavlu VI. pod titulem. Pavel VI. - Proces s papežem? Bylo to prostě pokračování první knihy. Také tato nová kniha byla rozeslána papeži, biskupům a velké části italského kléru.

Reakce byla tentokrát značně umírněná.


Zednářský pomník Pavla VI.

Nebylo to poprvé, co masonerie využívala celou váhu papežské autority k tomu, aby pošlapávala „dokázané“ pravdy, aby udávala špatný směr nebo aby přemohla nepřátelství celé populace.


To se stalo roku 1984, když osobní sekretář Pavla VI. zednář Mons. Pasquale Macchi vydal pokyn ke zbudování pomníku Pavla VI. na malém náměstí u svatyně Panny Marie Královny na Sacro Monte Varese. Lid o tom nechtěl ani slyšet, ale návštěva Jana Pavla II. rozhodla o konečném umlčení veškeré opozice.

Pomník známý pro zvláštnost, že je na něm ovce, která má pět noh, byl odhalen 24. května 1986 za přítomnosti zednáře Giulio Andreottiho, zednáře státního sekretáře Agostina Casaroliho a zednáře Mons. Pasquale Macchiho, osobního sekretáře Pavla VI., jehož jméno je uvedeno v Lista Pecorelli společně s Casarolim.

V listopadu 2000 jsem vydal knihu Zednářský pomník Pavla VI., ve které jsem ukázal, jak zednáři na této soše vyzvedli člověka Pavla VI. jako Vrchního zednáře a hebrejského papeže a glorifikovali ho pro jeho „tři akty zednářské spravedlnosti: že zradil Krista, církev a dějiny křesťanských národů“.

Kniha Dona Villy Paolo VI. beato?, která vyšla 12 let po inauguraci tohoto pomníku, končí touto větou:

„Pavel VI., člověk, který zradil Krista, Církev a dějiny“. Masonerie zvěčnila tyto „zrady“ v bronzu tohoto truchlivého monumentu: Don Villa naopak je odhalil v teologicko historickém traktátu o 284 stránkách.

Ale diskuze o Pavlu VI. nebyla ještě uzavřena, a tak 31. ledna 2003 vyšla třetí kniha „Nová církev Pavla VI.“, která má 380 stran a byla jako vždy expedována celému italskému kléru. Obsah této zničující knihy vyvolal velkou reakci – hrobové mlčení.

Je to ticho, které je příznačné pro politiku: utopit všechno v mlčení.


Ale ne všichni mlčeli. Jednoho dne mi Don Villa řekl: „Včera jsem dostal anonymní telefonát. Hlas mi řekl: ‚Až vy umřete, my postavíme Pavla VI. na oltář!‘ Smáli jsme se tomu a hádali, zda to měl být projev moci, či spíše znamení jejího pravého opaku.

                         <                          >