Menu


Don Luigi Villa 4. část

Revue Chiesa viva (Živá církev)

                                                

 

K tomu, aby mohl vést bitvu, kterou mu P. Pio svěřil, sloužila Donu Villovi revue, která musela být vyloučena z církevního dohledu a útlaku. Mons. Bosio mu poradil, aby se zapsal do Sdružení novinářů a založil svou osobní revui, aby ji církevní autority nemohly nějakým způsobem zrušit. Don Villa se tedy registroval v Ordine nazionale dei Giornalisti a dostal číslo 0055992. V té době vydal již na třicet publikací (teologických, asketických, literárních, politických) a více než tisíc článků v denících a časopisech.

V roce 1971 založil Don Villa se spolupracovníky a dopisovateli ze všech kontinentů revue Chiesa viva. První číslo vyšlo v září 1971.

                             

Kardinál Mindszenty

Několik měsíců nato se setkal s kardinálem Midszentym, kterého Pavel VI. pokořil, degradoval a odvolal z jeho diecéze, protože nechtěl držet ochrannou ruku nad komunismem. Kardinál si přečetl celé první číslo Chiesa viva a byl jím tak nadšen, že podepsal vlastnoručně kopii, kterou četl, a po dvouhodinovém rozhovoru s Donem Villou prohlásil: „Věřte mi, Pavel VI. vydal křesťany všech zemí do rukou komunismu.“

24. září 1971 přinesl Messagero Abruzzo článek s titulkem: Arcibiskup jde od penze (Capovilla) Z pokladen diecéze zmizelo asi milion lir a Mons. Capovilla šířil zprávy, že vinu na tom má předchozí biskup Mons. Bosio. Policejní prefekt oznámil Pavlu VI., že pokud Mons. Capovilla do tří dnů neopustí diecézi Chieti, obviní ho a pošle do vazby. Mons. Capovilla byl proto přeložen do Loreta.

Ale boj proti Donu Villovi pokračoval. Zástupce státního sekretáře Pavla VI. zednář Mons. Giovanni Benelli přišel s novou strategií. Hovořil se svými spolupracovníky v tomto duchu: „Je třeba umlčet toho Dona Villu.“ Když někdo namítl: „Eminence, ale to musíte napřed dokázat, že nemá pravdu“, zmatený kardinál odpověděl: „Tak ho ignorujte a dejte ho ignorovat!“

Ale to nestačilo. Hlas Dona Villy zazníval ze stránek Chiesa viva a tento hlas měl být umlčen.


Dietrich von Hildebrand

Za skutečnost, že  nebyla napadena frontálně, vděčí revue Dona Villy okolnosti, že zástupcem jejího šéfredaktora byl německý a židovský filozof a konvertita prof. Dietrich von Hildebtand, kterého Pavel VI. znal, ale kterého se také obával.

Začali působit na spolupracovníky – teology, kteří působili v Chiesa viva. Mons. Benelli napsal každému z nich dopis, aby přestali spolupracovat s Donem Villou. Ten se o tomto kroku Svatého stolce dověděl jen proto, že jeden jeho spolupracovník ho ihned informoval o „ideji, která byla sugerována shora". Chtěli tak vytvořil kolem Dona Villy spálenou zem.

Nepřátelé Dona Villy v domluvě s klérem, který dává přednost klidu před námahou, sáhli ke strategii pomluv.

Don Villa se stal „lotrem“, „podvodníkem“, „fašistou“, „antisemitou“, „člověkem mimo církev“, „heretikem,“ „knězem se zvrácenými předkoncilními a konzervativními tendencemi“, „narušitelem lásky, který otevírá cestu očerňování“, je posedlý pýchou a pokládá se za „detektora pravdy“... a nakonec byl označován za „autora hanopisů, který nebyl dosud potrestán jen proto, aby nebyl ponižován kněz, kterému je dvaadevadesát“.

Nicméně Chiesa viva žila dále. Aby ho demoralizovali, sáhli k telefonátům, inzultacím, pomluvám, kletbám a hrozbám i uprostřed noci. To se táhlo dlouhý čas.

Některé pokusy o atentát

Aby umlčeli takového kněze, jakým byl Don Villa, na to existovala jen jedna bezpečná metoda: fyzická likvidace. Na Dona Luigiho bylo skutečně podniknuto sedm pokusů o atentát. Uvedu tři z nich.

1. Don Villa se vracel autem z Říma do Brescie. V blízkosti Arezza je na pravé straně silnice asi 100 m hluboký sráz. Právě v tomto úseku si všiml, že ho sleduje auto, které se pokoušelo vytlačit ho z vozovky na sráz. Don Villa již viděl před sebou smrt, když v tom se objevilo policejní auto. Don Villa začal troubit, aby policii přivolal, ale agresor šlápl na plyn a zmizel. Pán ho zachránil od jisté smrti. Když o tomto incidentu vyprávěl kardinálu Palazzinimu, přítomný prof. Luigi Gedda prohlásil: „Tak to už jsme tedy ve válce!“

2. Don Villa se vracel autem od svého přítele Dona Berniho, faráře v Corlanzone u Lonigo (prov. Vicenza). Odbočil z autostrády na státní silnici, která ho měla dovést na místo určení, když náhle pocítil, že mu ruce i nohy zcela ochrnuly. Cítil se paralyzovaný. Kdo mu mohl dát taková narkotika? Následovala zatáčka a Don Villa viděl, jak jeho auto sjelo na trávník a mířilo k 6–7 metrů širokému kanálu hlubokému přes dva metry plného vody a bláta. Viděl to všechno jako ve snu a nebyl schopen nic podniknout. Auto se už nacházelo takřka na pokraji kanálu, ale těsně před ním se motor náhle zablokoval a auto zůstal na místě stát. Byl to velký zázrak. Za několik vteřin by se byl ocitl v kanále a auto by byla jeho rakev.

Když auto tak náhle zastavilo, bylo to pro kněze jako probuzení. Když vystoupil z auta, bylo kolem několik lidí a městský strážník, který mu nabídl, že ho odveze do nemocnice. Ale Don Villa to odmítl, protože cítil, že už může nasednout do auta a odjet.

3. Několik měsíců později navštívil Don Villa jednoho „přítele“ kněze, u kterého poobědval, vypil kávu a nastoupil cestu domů. Již během cesty začal pociťovat nevolnost. Kdy přišel domů, jeho stav se tak zhoršil, že rychle volal lékaře. Lékař konstatoval otravu jedem. „Nedali vám otrávenou kávu?“ Během několika dnů se lékaři podařilo zažehnat nebezpečí smrti.

                                              

                       Informační neoficiální překlad (zde)

Po nějakém čase jsem doprovázel Dona Villu k jednomu vysoce postavenému hodnostáři, který byl velmi kovaný v problematice zednářů uvnitř církve. Byl jsem přítomen rozhovoru týkajícího se tzv. Lista Pecorelli (Pecorellův seznam zednářů v církvi) který byl uveřejněn v Chiesa viva několik dnů před oním pokusem otrávit Dona Villu. Jeden z přítomných opakoval slova, která o tomto seznamu prohlásil kardinál Silvio Oddi. Kardinál řekl: „Na tom seznamu jsou všichni jedna parta“, a ten druhý odpověděl: Lista Pecorelli je seznam osob kardinála Casaroliho“, a dodal: „Casaroli je hlavou čtyř vatikánských zednářských lóží. Pak následovala věta, která mi umožnila pochopit skutečný smyl zveřejnění tohoto seznamu, který zpracoval Mino Pecorelli, sám člen lóže č. 2 a vedoucí revue „OP“ („Osservatore Politico“).

                              

Jeden z přítomných totiž řekl, že Lista Pecorelli byla publikována samotnými zednáři, aby zabránili Casarolimu stát se papežem. Casaroli měl totiž ve Vatikánu tak velkou moc, že ho mohla zastavit jen massoneria, pokud si ho sama za papeže nevybrala.

                                                

         Kardinál Casaroli, státní sekretář Vatikánu                                              

Když Chiesa viva zveřejnila zprávu o Casaroliho příslušnosti k zednářské lóži, řekl Jan Pavel II. monsignorovi, který mu to oznámil: „Vím to, vím, ale nemám nikoho, koho bych postavil na jeho místo“!


                                  <               >