Menu


Don Luigi Villa 11. část

(dokončení)

Není tedy možno říct, že tito ubozí papežové dělali, co mohli, mluvili, ale bez praktických důsledků, protože tito papežové naopak velmi dobře věděli, kdo nyní ve Vatikáně poroučí, kdo si je skutečně vybral a ve které kapli padlo toto rozhodnutí.

Mohli bychom se také ptát, zda se Pavel VI. osobně účastnil černé mše v Capella Paolina 29. června 1963. Ale to by už byla pouhá zvědavost druhořadého významu.

Když víme, že dílo demolice katolické církve – jak dobře věděl Mons. John Joyce Russel – nespočívalo ve zničení vedení katolické církve, ale v jejím přetvoření na užitečný homogenní nástroj, na velkou světovou organizaci, která se bude zabývat výlučně humanistickými otázkami a bude zaměřena na výstavbu Domu člověka na zemi, Nové éry Člověka a výstavbou Univerzální církve Člověka. Stačí nám, když vidíme, jak Pavel VI. v čase celého svého pontifikátu uváděl ve skutek podstatu a obsah ďábelských přísah, složených do rukou mezinárodního pruského delegáta.

Pavel VI. hlásal křesťanství sňaté z kříže, nahradil bohopoctu Kultem Člověka, nadpřirozený řád řádem přirozeným, Boží zákon prvenstvím svědomí, Boží království prvenstvím světa, míru a ráje na zemi. Evangelizace s nadpřirozeným hlásáním byla nahrazena dialogem, který se opírá o lidské prostředky a nesměřuje k obrácení. Idololatrie člověka se projevuje v hlásání náboženské svobody jako základního a absolutního práva člověka.

V Písmě svatém však čteme: „Proklet buď člověk, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina (Jer 17, 5).

Proroctví Panny Marie v La Salettě ve Třetím tajemství z Fatimy neznamená nic jiného, než že Satan si činí z papeže svého zástupce na zemi.

Apokalypsa nám líčí, že Antikrista představují tři šelmy: drak, první šelma, která vystoupí z moře a druhá vystupující ze země, která má dva rohy, je podobná andělu, ale mluví jako drak.

Kabalistické zednářství to vyjadřuje ve své třetí zednářské Trojici, kterou tvoří Lucifer, Vládce tohoto světa a Patriarcha světa. Zástupcem Satana je tedy druhá šelma, masonerie a patriarcha světa. Proto se demolovaná církev zabývá velkým světovým řádem a objektivně humanistickými otázkami.

Jestliže se papež stane Zástupcem Lucifera s povinností poslušnosti vůči němu, kterou ukládá i svým podřízeným, je téměř jisté, že tato skutečnost bude také vyjádřena kabalistickou symbolikou.

Zednářský pomník Pavla VI. na Sacro Monte Varese je příkladem uplatnění tohoto pravidla, stejně jako pěticípá hvězda na ruce Pavla VI. na bronzové bráně baziliky Svatého Petra. Tuto bránu instalovanou u příležitosti jeho 80. narozenin žehnal i s oním masonským znakem na hřbetu své levice sám Pavel VI.

Zbývá základní bod, jak dokázat, že Pavel VI. přijal na sebe kabalistickou postavu Patriarchy světa a projevil aspiraci na tuto pozici.


Když v roce 1943 zemřela Judita Alghisi, matka Pavla VI. byl na hřbitově Verolavecchia postaven pomník bez jediného křesťanského symbolu, ale označený pro nezasvěceného nerozluštitelnými, ale evidentně zednářskými symboly. Když Don Villa oznámil tuto skutečnost Posvátnému Oficiu, obdržel od kardinála Ottavianiho a kardinála Palazziniho informaci, že těmito symboly dal označit náhrobek osobně sám Giovanni Battista Montini. Co jiného chtěl tím vyjádřit než své aspirace na trůn Patriarchy světa.

(Tento symbol dešifrovaný podle kabalistické číselné symboliky vyjadřuje zednářskou konfesi v trojí masonskou trojici. Třetí z těchto trojic je popsána výše).

Své svědectví o hluboké spřízněnosti papeže Montiniho vydávaly za jeho života i po jeho smrti nepokrytě samotní zednáři. Jeho pontifikát se stal popřením 250 let trvajícího boje církve proti masonerii, 16 encyklik a 590 odsouzení, která vrcholila encyklikou Lva XII. Humanum genus. Během pontifikátu Pavla VI. byly v Itálii přijaty zednářské zákony o rozvodu, potratu a odloučení církve od státu. Za celý svůj život neřekl jediné slovo proti komunismu a terorismu. Jeho každodenní četbou u snídaně byl komunistický tisk. Všude podporoval i tu nejextrémnější levici, jak ve Španělsku, tak v Severním Vietnamu.

Když Pavel VI. 6. srpna 1978 zemřel, jeho osobní sekretář Mons. Pasquale Macchi okamžitě spálil všechny jeho osobní poznámky a korespondenci. Zůstává otázkou, co bylo v těchto dokumentech tak nebezpečného, že musely být ihned zničeny. Není také známo, zda se tak stalo na pokyn samotného Pavla VI.

Velmistr Gamberini o Montinim v den jeho volby prohlásil: „Toto je muž, který pracuje pro nás“. Hrabě Lion de Contis, odborník na zednářské otázky, napsal: „S Piem XII. jsme my zednáři zmohli jen velmi málo. Nyní s Pavlem VI. jsme však zvítězili.“

Dominikán Felix Morlion, známý zakladatel mezinárodní univerzity Pro Deo mi jednoho dne vyprávěl o Mons. Montinim a děsivých vztazích mezi církví a masonerií. Montini mu osobně sdělil: „Neuplyne ani jedna generace, a mezi těmito dvěma společnostmi bude uzavřen smír.“ Spíše než předpověď hodnotil dominikán tato slova jako „rozhodnutí|“, které se pak realizovalo během pontifikátu Pavla VI., který nastoupil na papežský stolec díky svému velkému elektorovi zednáři kardinálu Suenensovi, který měl rozhodující slovo i v „předkonkláve“, které se konalo ve Grottaferata ve vile Umberta Ortolaniho, známého jako „mozek lóže P2“. Pavel VI. také jako první přijal zednářskou delegaci jmenovanou B´naid Brith 3. června 1971, o které pak psal na první stránce L´Osservatore Romano.

V nekrologu, který zveřejnila zednářská revue k smrti Pavla VI., čteme: „Pro nás je to smrt TOHO, který přivedl k pádu odsouzení zednářství Klementem XII. a jeho nástupci. Je to poprvé v dějinách moderního zednářství, kdy zednáři mohou vzdát poctu u rakve papeže bez dvojakosti a protiřečení.

Pramen: Chiesa viva 451

<