Menu


Don Luigi Villa 10. část


Číslo 451 Chiesa viva, červenec - srpen 2012 věnuje Don Luigi Villa podrobnostem týkajícím se Capella Paolina - kaple sv. Pavla, která sousedí se Sixtinskou kaplí a ve které se odehrál rituál černé satanské mše několik dní po volbě Pavla VI. na papežský stolec.

Při líčení rituálu a obřadních textů vychází autor textu Ing. Franco Adessa z knihy dr. Martina Malachiho „Windswept house - A Vatican Novel”. (Rozcuchaný dům – román o Vatikánu.

            

Martin Malachi byl kněz – jezuita, exorcista, dosáhl tří doktorátů - z historie, archeologie a semitských jazyků.

Byl povolán do Říma ke spolupráci se Svatým stolcem a zastával funkci osobního sekretáře kardinála Bey. Byl také jeho tlumočníkem. Doprovázel Pavla VI. na jeho cestě do Izraele. Účastnil se zasedání koncilu, ale vývoj v církvi ho přiváděl do stále většího stresu.

Odešel proto ze služeb Vatikánu a stal se profesorem na Papežském biblickém ústavě. Znechucen vývojem jezuitského řádu požádal o zproštění řeholních slibů a odešel jako světský kněz do USA, kde si nejdříve vydělával na živobytí jako umývač nádobí, číšník a taxikář.

Pod pseudonym psal velmi kritické knihy o vývoji v církvi a v jezuitském řádu. O některých skutečnostech mohl psát jen ve formě románů. Tak tomu bylo i v případě „Rozcuchané církve“. Podal mnoho významných svědectví a dosvědčil, že oba koncilní papežové prošli zasvěcením v lóži. Provedl tisíce malých a několik set velkých exorcismů.

Nakonec se jako nepohodlný člověk stal obětí atentátu. Oficiálně se udává, že nešťastně upadl. V červenci 1999 byl nalezen ve svém bytě se zkrvavenou hlavou. V nemocnici těsně před smrtí stačil ještě říct, že ho napadl zezadu atentátník, kterého sám neviděl. Je pochovám na hřbitově Hawthorne v New Yorku.

O svém románu “Windswept house - A Vatican Novel” řekl, že 95% obsahu odpovídá zcela skutečnosti a 85% osob jsou osoby autentické s pozměněným jménem.

Intronizace Satana ve Vatikánu

»Intronizace Lucifera, padlého anděla, se uskutečnila v lůně Pevnosti Římské katolické církve 29. června 1963; je to ideální datum pro tuto historickou událost, která měla být první a pak nadále zachovávána. Jak dobře věděli hlavní strůjci tohoto obřadu, satanská tradice vždy předpovídala, že Chrám knížete temnot bude inaugurován v době, kdy papež přijme jméno apoštola Pavla.

Když 21. června 1963 skončila volba Pavla VI. , bylo na organizaci této události málo času, ale Nejvyšší tribunál rozhodl, že není vhodnějšího data pro intronizaci Knížete, než slavnost svatých Apoštolů Petra a Pavla. A nebylo k dispozici žádné vhodnější místo, než kaple sv. Pavla, protože se nachází v bezprostřední blízkosti apoštolského paláce.

                                            

Mons. John Joysse Russel (1897 - 1993), arcibiskup v Charlestonu (1950-1958)a pak v Richomndu 1958 - 1973, byl obžalován spolu s kardinálem Josephem Bernardinem ženou pod pseudonyme Agnes, že byla zneužívána od 11 let během okultního obřadu, kterého se musel účastnit, protože její otec byl členem sketty, která oranizovala obřad zvaný Vittima

 

Delikátní otázka ceremoniálu byl svěřena římskému kvardiánovi, který byl oddaným služebníkem Knížete. Byl odborníkem v sestavování obřadů v římské církvi a expertem na obřady Knížete Temnot a Ohně, prelát s kamennou tváří a rozštěpeným jazykem.

                                              

 Kardinál Joseph Bernardin (1928 - 1996) byl jako kněz  sekretářem Mons. J. Joyce Russela. Biskupem ho jmnoval Pavel VI. a byl sekretářem a pak předsedou americké biskupské konference a aecibiskupem v Chicagu. Platil milionové odškodné STeven Cookovi a byl obžalován z pervrzního zneužívání ženy pod pseudoyme Agnes spolu s Johnem Russelem

Cílem každého obřadu, jak dobře věděl, bylo uctívat „ohavnost spuštění“. Ale posledním cílem toho obřadu bylo zajistit, že se uskuteční vstup Knížete do Pevnosti.

Kvardián promýšlel důkladně otázku bezpečnosti. Nápadné předměty jako pentagram, černé svíce a závěsy se mohly užívat i při římských obřadech. Ale jiné rekvizity, jako nádoba s kostmi a to, co vyvolává obřadný hluk, obětní zvířata a Oběti byly příliš nápadné. Měla se uskutečnit paralelní intronizace se stejným efektem Spolubratrem v satelitní autorizované kapli.

                                                          

Kardnál Casaroli byl státním sekretářem Pavla VI: a Jana Pavla II. Podle knihy "Attentato al Papa" byl informován o připravovaném atentátu na papeže, ale  nic v té věci nepodnikl. Byla hlavním nositelem tzv. "Ostpolitik". Martin Malachi ho označil  za jednoho z účastníků černé mše v kapli sv. Pavla 23. června 1963.

Když byli shromážděni všichni účastníci a obě kaple a jednotlivé předměty nezbytné pro obřad v římské kapli, mohl se obřad uskutečnit ve své úplnosti v daných prostorách. Byla nezbytná jednota srdcí a úplná shoda slov a gest v satelitní i mateřské kapli. Vůle a mysl účastníků se musela soustředit na dosažení cíle Knížete a překonat všechny vzdálenosti.

Volba satelitní kaple byla jednoduchá. Během let věrní Knížete v Římě prohlubovali nenarušenou jednomyslnost a ustavičnou jednotu úmyslů s přítelem kvardiánem, Lvem, biskupem v kapli v Jižní Karolíně.

Lev nebylo jeho pravé jméno. Byla to jen přezdívka, která ho popisovala. Bujné šedivé vlasy na jeho hlavě připomínaly všem lví hřívu. Během čtyřiceti let, co tato Excelence založila tuto kapli, rouhavý charakter jeho obřadů dal jeho kapli pověst, že byla pokládána mateřskou kapli ve Spojených státech. Lev byl potěšen ctí, že jeho kaple byla zvolena za satelitní a nebylo třeba mu vysvětlovat, že posledním cílem není vražda organizace římsko-katolické, nýbrž její přetvoření na opravdu užitečnou instituci, homogenní a přizpůsobenou velkému světovému řádu, kde se bude zabývat pouze lidskými záležitostmi a předměty přednostně humanistickými.

                                               

 Kardinál Jean-Marie Villot byl sekretářem papežů Jana Pavla I. a II. Patřil do lóže Rosa-Croce. V knize G. Gaezzattiho a F. Pinottiho "Wojtyla  segreto" je označen  spolu Mons. Macinkusem za původce smrti Jana Pavla I. M. Malachi ho jmenuje jako jednoho z účastníků černé mše v kapli sv. Pavla.

Jako experti svého formátu začali kvardián a americký biskup připravovat pro dvojobřad listinu jmen a inventář rekvizit.

Seznam jmen, který připravil kvardián pro římskou kapli, obsahoval ty nejvýznamnější osobnosti: církevní preláty vysokého postavení a významné laiky. Byli to věrní služebníci Knížete v lůně pevnosti. Někteří z nich byli vybráni, kooptováni a instruováni v římské skupině v průběhu let, jiní tvořili novou generaci instruovanou, aby uskutečňovali plány Knížete v nejbližších desetiletích. Všichni věděli, že musí zůstat nenápadní a nepozorovaní, protože Zákon říká: Záruka našeho zítřku je v tom, že dnes budou všichni věřit, že neexistujeme.

Seznam biskupa Lva zahrnuje muže i ženy, kteří již zanechali své stopy v životě spolků, ve vládě a ve společnosti. Ale Oběť, děvčátko, muselo být hodné ceny Obětování Nevinnosti.

Seznam rekvizit, které paralelní obřad vyžaduje, se soustředil především na prvky, které se měly uskutečnit v Římě. Satelitní kaple měla mít soupravu ampulí, které obsahují Zemi, Vzduch, Oheň a Vodu. Schránku s kostmi. Černé a rudé Pilastry. Štít.

Problém synchronizace obřadu mezi dvěma kaplemi byl důvěrnou záležitostí Lva. Svazky potištěného papíru nábožně nazvané Misály byly připraveny pro účastníky v obou kaplích a byly jak obvykle napsány v bezvadné latině.

Obě kaple byly telefonicky spojeny, aby obě místa mohla zahájit příslušnou část v „pravý čas“.


Následuje popis vlastnhoí obřadu, který byl rouhavou parodií katolické mše včetně konsekračních slov. (V dalším textu jsou uvedeny jen stěžejní části vzývání pozn. Překl.)

» Kredo: „Věřím, že Kníže tohoto světa bude tuto noc nastolen v této starobylé Pevnosti a že zde vytvoří Nové Společenství.“

Slova obětování znějí:

Žádáme Tě, náš Pane Lucifere, Knížeti Temnot, Shromažďovateli všech těchto našich obětí, abys přijal naši oběť ke spáchání množství hříchů.“

Vzývání:

Přijď a ujmi se vlastnictví tohoto Domu Nepřítele. Vstup do paláce, který je připraven pro Tebe. Sestup mezi své věrné služebníky, kteří Ti zde připravili lože, vztyčili Tvůj oltář a požehnali ho s hanebností.

S ohledem na Svatosvaté Instrukce Vrcholu Hor, ve jménu všech Tvých spolubratří se ti klaním, Kníže Temnot. Se štolou všech bezbožností vkládám do tvých rukou Trojí Korunu Petrovu podle pevné vůle Lucifera, tak, abys zde mohl panovat, aby mohla existovat jediná Církev, Univerzální Církev Široká a Mocná Kongregace Mužů a Žen, Zvířat a Rostlin, tak aby náš Kosmos byl jen nesmírný a svobodný.“

Pak byl čten Autorizační Zákon:

Jak to chtěli Svatosvatí Starci a Shromáždění, autorizuji a uznávám tuto Kapli od nynějška jako Interní Kapli, kterou On přijal do vlastnictví, On, kterého jsme instalovali jako Pána a Velitele našeho lidského osudu. Kdokoliv tedy skrze tuto Interní kapli bude ustanoven jako nástupce Papežského Úřadu, musí přísahat on a všichni, které bude řídit, že bude dobrovolným nástrojem a spolupracovníkem Zakladatelů Domu Člověka na Zemi a nad celým Kosmem Člověka. Musí přetvořit staré Nepřátelství v Přátelství, Snášenlivost a Asimilaci, které budou aplikovány do výchovy, práce, ekonomie, obchodu, průmyslu, prostředí, kultury, života, životního způsobu a způsobu, jak chápat smrt. Tak bude formována Nová Éra Člověka.“

Vy, všichni přítomní, přísahejte, že všechno vaše konání a jednání bude zaměřeno na uskutečnění Univerzální Církve Člověka.“

Slavnostně přísaháme.“

Jste ochotni podepsat tuto vůli svou vlastní krví s vědomím, že Lucifer vás ztrestá, nebudete – li věrni Slibu a Úkolu?“

Jsme připraveni.“

Přijímáte vy všichni, že tímto Slibem přenášíte vaše duše z rukou Dávného Nepřítele do rukou našeho všemohoucího Pána Lucifera?“

Přijímáme.“

Kvardián nabodl zlatým bodcem levý palec každého delegáta a tento zkrvavený palec přitiskl každý na své jméno v seznamu Autorizačního Zákona.

Pak zazněl stříbrný zvonek a všichni vyšli na Dvůr sv. Damase. Bylo časně ráno svátku svatého Petra a Pavla. Kardinálové a kněží žehnali členům gardy a nasedali do svých limuzín.«

                                                   * * *

                           

Takto vypadala Cappella Paolina v době Pia XI., kdy  papež vykonával funkci strážce Corpus Christi

Ředitel Vatikánských muzeí Antonio Paolucci popisuje význam Capella Paolina : Jako srdce křesťanství, ještě více než Sixtinská kaple, je to místo identity katolické církve a když je na oltáři vystavena Nejsvětější Svátost, je role papeže být strážcem Corpus Christi z legitimity apoštolské posloupnosti, věrnosti a pravověrnosti, s jakou zde dokonale vystupuje.

                                                                
     Takto vypadala Cappella Paolina v  roce 1960. Na oltáři
byly svíce, kříž a obraz Panny Marie

V létě 2009 přinesl tisk tuto zprávu:

30. června 2009 byla zástupcům tisku představena restaurovaná Capella Paolina v samém srdci vatikánského paláce. Mnoho let byla uzavřena a nevyužívána, ačkoliv se zde nacházejí fresky nesmírného významu od Michelangela. Také oltář byl přebudován. Tato kaple je místem, kde se shromažďují kardinálové na začátku konkláve dříve než vstoupí do Sixtinské kaple, aby složili slavnostní přísahu podle příslušných předpisů.

                                               

Capella Paolina v roce 1978 před konkláve k volbě Jana Pavla II.. Oltář je obnažen , kříž a obraz Panny Marie zmizely

Právě o tomto velkolepém´místě kolují různé hypotézy, také o skutečnosti, že kaple byla znovu konsekrována v dlouhém obřadu Benediktem XVI.“

 

 

 

 

Cappella Paolina v roce 2009. Oltář je odstaven od zdi.Vrátil se (v jiné podobě) kříž a obraz Panny Marie

 Na této zprávě je každému nápadné, že tato Capella Paolina, srdce křesťanství, místo identity katolické církve, kaple, v níž papež zastává funkci strážce „Corpus Christi“, místo, kde se shromažďují kardinálové na počátku konkláve, byla po mnoho let uzavřena a nevyužívána.

Všechna tato slova včetně oněch o „kolujících hypotézách“ jen potvrzují těžký a závažný stupeň zkorumpovanosti kléru, který překračuje zkaženost těla a duše a utápí se ve naprosté zkáze ducha.

Ve své knize „Windswept house”, autor, jezuita, exorcista prof. Martin Malachi, na str. 492 – 493 píše:

»Náhle se stalo naprosto neoddiskutovatelnou skutečností, že během tohoto pontifikátu organizace římské katolické církve nesla v sobě trvalou přítomnost kleriků, kteří praktikovali kult Satana, a velmi ho oceňovali; biskupové i kněží se oddávali sodomskému hříchu a zneužívali děti; řeholní sestry praktikovaly černé obřady kultu Wicca a udržovaly lesbické vztahy... Každý den, i v neděli a o svátcích byly konány svatokrádežné a rouhavé obřady u svatých oltářů lidmi, kteří se kdysi nazývali kněží. Tyto akty a svatokrádeže se děly s vědomím nebo alespoň mlčenlivým souhlasem kardinálů, arcibiskupů a biskupů... Tvořili menšinu, asi desetinu z posvěcených osob, ale právě tato menšina obsazovala překvapivě nejvyšší a nejodpovědnější místa. Byly zde dvě zvláště znepokojující skutečnosti: vytvořila se stabilizovaná síť skupin homosexuálních kleriků a sdružení satanistů a tato síť měla až nezřízený vliv a moc.

                                            

Obálka knihy Sodomské obřady slavné a eěkolikrát vyznamenané katolické badatelky v USA Dokt. Randy Engel. Kniha má 1282 strany a obsahuje četná jména a podrobnosti o všeck kněžích, biskupech a kardinálech, kteří měli problémy s americkou justicí ve věci nečisté neřesti proti lidské přirozenosti

V roce 2006 vyšla ve Spojených státech slavná a vyhledávaná kniha doktorky Randy Engel: Sodomské obřady - Homosexualita v římskokatolické církvi, která má 1282 strany a uvádí bibliografii dalších 350 knih s podrobnostmi o tomto světě zkaženosti a sexuálních zvráceností, které dosahovaly nepředstavitelných rozměrů.

V prvních dvou oddílech je popsán historický vývoj homosexuality mužské, individuální i kolektivní, oddíly III. a IV, mají název „Americká církev a sexuální revoluce“ a „Homosexualizace americké církve“.

Kniha končí V. oddílem - „II. vatikánský koncil a poslední dílky stavebnice“, který začíná slovy: „Žádná změna v nauce ani kázni církve nemůže mít v církvi místo bez vůle papeže“.

I masonerie znala dobře toto pravidlo; od dob Nubia, Hlavy Alta Vendita t. j. Hlavy Satanského řádu bavorských iluminátů, osnovala masonerie plán vnitřního zničení katolické církve a předvídala revoluci, která musí vycházet shora. Proto všechno úsilí zednářů bylo zaměřeno k tomu cíli, aby v čele církve stanul papež, který bude jejich.

Takovým papežem byl Pavel VI., který změnil církev!

                                            

P. Gabriel Amort je oficiální exorcista diecéze Řím. Ve své knize "Memorie"  uvádí, že ve Vatikánu jsou kardinálové, biskupové a kněží, kteří patří k satanské síti. Pramenem jeho informací jsou osoby, které byly v kontaktu s touto skutečností, a přiznání démonů v rámci exorcismů

Také P. Gabriel Amort, oficiální exorcista diecéze Řím, je informován o existenci satanských sítí mezi klérem. V jeho Pamětech čteme:

Satanisté ve Vatikánu?

Ano, i ve Vatikánu jsou členové satanských sítí.“

A koho zahrnují? Jedná se o kněze nebo prosté laiky?

Jsou mezi nimi kněží, monsignoři a také kardinálové.“

Promiňte, ale odkud to víte?

Vím to od osob, které mi to mohly sdělit, protože mají bezprostřední informace. Je to také věc, kterou přiznává sám Démon přinucený k poslušnosti během exorcismu.

Je o tom informován papež?

Samozřejmě, že je o tom informován! Ale dělá to, co může. Je to obtížná záležitost. Papež Benedikt je Němec, je tedy ze země, která je na tyto otázky alergická. V Německu nejsou exorcisté. A přesto papež nám věří. Měl jsem příležitost mluvit s ním o tom třikrát, když byl ještě prefektem Kongregace pro nauku víry. Jestliže nám tedy věří...“

Je tedy pravda, co řekl Pavel VI., že do církve pronikl Satanův dým?

Je to bohužel pravda, protože také v církvi máme adepty satanských sítí. Mluvil o tom 29. června 1972. Jistě tím prolomil led a zvedl roušku mlčení a cenzury, která trvala příliš dlouho, proto to nemělo praktické důsledky. Chtěl někoho, jako jsem já, nemohl nic udělat, vyvolat poplach a dosáhnou konkrétních výsledků.“

Pavel VI. věděl, že Satanův dým vstoupil, a oznámil to právě 29. června, kdy byly slouženy dvě černé mše, aby byl Satan ve Vatikánu intronizován. I když nadzvedl roušku, nemělo to praktické důsledky .

Můžeme se domyslet, že vzývání Lucifera, které prováděl bývalý biskup z Charlestonu John Joyce Russel slovy: Se štolou všech bezbožností vkládám do tvých rukou Trojí Korunu Petrovu podle pevné vůle Lucifera, tak, abys zde mohl panovat, aby mohla existovat jediná Církev, Univerzální Církev a po odložení tiáry, které provedl Pavel VI. 23. listopadu 1964, a po odstranění tiáry i z apoštolského symbolu, které provedl Benedikt XVI., mohli tito papežové pouze mluvit, ale nikoliv dosáhnout praktických výsledků, protože se vzdali moci vládnout v církvi.

A proč vůbec došlo k rozhodnutí odložit tiáru a odstranit ji ze znaku Svatého stolce? Bylo to osobní rozhodnutí nebo nařízení někoho jiného?

Přesnou odpověď najdeme ve slovech, která při černé mši pronesl mezinárodní pruský delegát, když četl na závěr mše Autorizační Zákon: Kdokoliv tedy skrze tuto Interní kapli bude ustanoven jako nástupce Papežského Úřadu, musí přísahat on a všichni, které bude řídit, že bude dobrovolným nástrojem a spolupracovníkem Zakladatelů Domu Člověka na Zemi a nad celým Kosmem Člověka. Krátce předtím prohlásil, že tato Interní kaple nyní náleží Jemu a jeho jsme nastolili jako Pána a Velitele našeho lidského osudu (Lucifera).


Do dějin vstoupila tato fakta:

- rozhodnutí o volbě kardinála Roncalliho učinila masonerie;

- volba kardinála Montiniho se uskutečnila na zásah několika členů židovské masonerie B´nai Brith;

- volba kardinála Karola Wojtyly na papežský stolec byla výsledkem zásahu Zbigniewa Brzezinského, hlavy B´nai Brith v Polsku. Jeho velkým elektorem je zednář kardinál König.

- že to byla masonerie, kdo rozhoduje o volbě papeže, dosvědčuje dopis kardinála Baggia, který ihned po smrti Pavla VI. napsal velmistrovi italské lóže, nabízel mu své služby a připomínal mu jeho slib, že ho učiní papežem.

                                <                     >               (pokračování)