Menu


Deset nových světců

 

17. května 2022

Papež František v neděli kanonizoval deset nových světců


(Řím) Papež František v neděli na Svatopetrském náměstí kanonizoval deset blahoslavených. Jsou to Titus Brandsma, Devasahayam Pillai, César de Bus, Luigi Maria Palazzolo, Giustino Maria Russolillo, Charles de Foucauld, Maria Rivier, Maria Frances of Jesus Rubatto, Maria of Jesus Santocanale a Maria Domenica Mantovani. Z nich budou představeni Charles de Foucauld a Titus Brandsma. Od kanonizace probíhá v Římě malá hra na hádání. Kdo je biskup na fotografii?

Charles de Foucauld (1858-1916)

 

Charles de Foucauld se narodil v roce 1858 jako francouzský šlechtic Charles Eugène Vicomte de Foucauld de Pontbriand a syn jedné z nejbohatších francouzských rodin.

Osiřel v šesti letech a jeho dědeček z matčiny strany, plukovník francouzské armády, ho vychovával a připravoval na vojenskou kariéru. Krátce před maturitou se označil za agnostika. Skvěle se vzdělával, vedl zhýralý život plný prostitutek, pití a přejídání, žil s herečkou jako konkubínou, měl stále větší nadváhu a díky velkému dědictví se mohl věnovat nákladným zájmům, včetně zeměpisu a objevitelského cestování. Ve svých třiadvaceti letech v přestrojení za Žida prozkoumal Maroko a za své zápisky, které v roce 1888 vydal knižně, získal zlatou medaili Pařížské zeměpisné společnosti.

Ve Francii došlo k řadě setkání, která zásadně změnila jeho život. Nakonec vyhledal zpovědnici, protože chtěl znovu objevit víru. Kněz Henri Huvelin z kostela svatého Augustina v Paříži mu poradil, aby šel ke zpovědi, což Charles de Foucauld učinil a poté přijal svaté přijímání. To se stává okamžikem jeho obrácení. Odvrací se od svého dosavadního rozmařilého a bezbožného života, stává se střízlivějším a ponořuje se do křesťanské víry. Po pouti do Svaté země se v roce 1890 rozhodne stát se mnichem, a to ne ledajakým, ale trapistou. Trapisté, reformovaní cisterciáci, jsou obzvlášť přísným řádem se zákazem mlčení.

Před vstupem do řádu odkázal celý svůj majetek sestře, aby se mohl zcela věnovat Bohu. Přijal řeholní jméno Alberich a byl poslán svým řádem do nedávno založeného trapistického opatství Akbez v Sýrii (dnes Turecko), kde se stal svědkem tureckého masakru křesťanských Arménů v roce 1895. Odtud ho řád přidělil do kláštera v Alžírsku a pak ho poslal na studia teologie do Říma. Život v trapistické komunitě však nebyl pro Foucaulda dostatečně radikální, a tak mohl se svolením svých představených řád opět opustit a v roce 1897 odešel jako poustevník do Svaté země, kde žil v naprostém odříkání v chudobě a pokání jako zahradník kláštera klarisek v Nazaretu. Tam napsal meditace, které se staly jádrem jeho spirituality.

Také na naléhání klarisek se nechal v roce 1900 ve Viviers vysvětit na kněze a rozhodl se odejít na alžírskou Saharu jako poustevník. Odešel do oázy Béni Abbès, kde v roce 1901 založil poustevnu La Fraternité (Bratrstvo) s kaplí, pokojem pro hosty a velkou zeleninovou zahradou. Výběr místa byl také pod dojmem otroctví panujícího v islámské oblasti, které viděl již při své cestě do Maroka. Jeho snahou bylo být těmto nejchudším lidem nablízku a osvobodit je. V roce 1902 se mu podařilo osvobodit prvního otroka, kterého pojmenoval Josef od Nejsvětějšího srdce. Píše o této době:

"Žiji prací svých rukou, všem neznámou a chudou, a hluboce si užívám ticha, chudoby a napodobování Ježíše. Napodobování je neoddělitelné od lásky. Kdo miluje, chce napodobovat, to je tajemství mého života. Jako kněz od loňského června jsem se okamžitě cítil povolán jít ke ztraceným ovcím, k nejopuštěnějším duším, abych vůči nim plnil povinnost lásky. Jsem šťastný, velmi šťastný, i když štěstí nijak nehledám."

Jeho snahou je evangelizace a v jejím rámci osvobození otroků. Proto doufá ve společníky, od nichž požaduje tři věci, protože jejich život a apoštolát je mezi muslimy uprostřed pouště: Měli by být připraveni nechat se zabít, hladovět a navzdory jeho nehodnosti ho poslouchat. Hledání vhodných společníků je však z tohoto důvodu obtížné. Ochotní muži selhávají kvůli nehostinným podmínkám a příliš slabému zdraví. V první poustevně, kterou založil, však dodnes žijí mniši.

Foucauld napsal úvod ke Katechismu pro obyvatele pouště. V roce 1905 se rozhodl žít mezi Tuaregy v dnešním jižním Alžírsku. V Tamanrassetu studoval jejich kulturu a jazyk a vydal první francouzsko-tuarežský slovník. V roce 1909 během pobytu ve Francii založil laické sdružení Bratři a sestry Nejsvětějšího Srdce Páně a poslal stanovy do Říma, aby je schválili. Dnes se na Foucaulda a jeho spiritualitu odvolává řada řádů a komunit.

V roce 1911, když se jeho zdravotní stav zhoršil, sepsal závěť a rozhodl se, že bude pohřben přesně tam, kde ho chce dobrotivý Bůh pohřbít, aby tam odpočíval až do vzkříšení. V roce 1914 vypukla první světová válka, která omezila rozvoj jeho laického sdružení. Foucauld v této době pokračoval v prohlubování své spirituality, založené zejména na dobročinnosti, eucharistii, úctě k Nejsvětějšímu Srdci a pouštním otcům. Ve své poustevně Tamanrasset vytváří útočiště pro obyvatele v případě útoku, protože místní válečníci využívají světovou válku pro své zájmy. Když ho francouzská armáda požádá, aby se pro jistotu vydal do 50 kilometrů vzdálené pevnosti, odmítne.

Stoupenci mocného islámského súfijského bratrstva Senussiů v severní Africe (jehož hlava se v roce 1951 stala libyjským králem) unesou v roce 1916 Foucaulda, aby si vymohli výkupné. Když se k němu nečekaně přiblížila jednotka francouzských vojáků, únosci zpanikařili a 1. prosince 1916 Foucaulda v kapli jeho poustevny zabili. Tuaregové ho v souladu s jeho přáním na místě pohřbili. V roce 1929 však byly jeho ostatky proti jeho závěti přeneseny do oázy El Meniaa severněji (téměř 1000 km jižně od Alžíru) a tam pohřbeny.

Radikalismus a "exotičnost" Charlese de Foucaulda fascinuje dodnes. Církevní zájem o něj je spojen také s koncilní proměnou, neboť si ho přivlastňuje jako předchůdce koncilní deklarace Dignitatis Humanae. Charles de Foucauld byl blahořečen papežem Benediktem XVI. v roce 2005.

Titus Brandsma (1881-1942)

 Kromě Foucaulda je třeba mezi deseti novými světci zmínit také fríského řeholníka Tita Brandsmu. Narodil se jako Anno Sjoerd Brandsma v roce 1881 poblíž starého hanzovního města Bolsward v nizozemské provincii Frísko. V roce 1898 vstoupil do karmelu v Boxmeeru a přijal řeholní jméno Titus. V roce 1905 byl vysvěcen na kněze a poté poslán studovat na Papežskou gregoriánskou univerzitu v Římě, kde získal doktorát z filozofie. Po návratu do Nizozemska se stal profesorem filozofie u karmelitánů a od roku 1923 také na Katolické univerzitě v Nijmegenu, kde byl v letech 1932/33 rektorem. V Nijmegenu v Gelderlandu se také stal převorem tamního karmelu.

 

Prostřednictvím utrechtského arcibiskupa se stal duchovním asistentem katolických médií v Nizozemsku a získal tak značný vliv. Během německé okupace od roku 1940 docházelo k politickému napětí. V katolických odbojových kruzích byl vydán požadavek odepřít přijímání stoupencům okupační moci, který byl namířen zejména proti nizozemskému Nationaal-Socialistische Beweging, založenému v roce 1931.

Když byl nizozemský národní socialista Hendrik Koot během nepokojů v amsterodamské židovské čtvrti kvůli provokačnímu pochodu, který vedl, tak vážně zraněn příznivci Nationaal-Socialistische Beweging, že o několik dní později zemřel, došlo k nájezdům na skrývající se Židy a jejich deportaci do koncentračních táborů v Německé říši.

V katolických kruzích proti tomu existuje odpor, který podporuje otec Titus Brandsma. Nizozemští biskupové odmítli zveřejňovat nacionálně socialistickou propagandu v katolických médiích. Otec Brandsma o tom osobně informuje katolickou redakci. Jeho návštěvy však nezůstaly nepovšimnuty, a tak byl v lednu 1942 zatčen jako politický odpůrce v Karmelu v Boxmeeru a převezen do koncentračního tábora Dachau do kněžského bloku. K jeho zatčení došlo před

Jeho snahou je evangelizace a v jejím rámci osvobození otroků. Proto doufá ve společníky, od kterých žádá tři věci, protože jejich život a apoštolát je mezi muslimy uprostřed pouště: Měli by být připraveni nechat se zabít, hladovět a navzdory jeho nehodnosti ho poslouchat. 

Titus Brandsma (1881-1942)

Kromě Foucaulda je třeba mezi deseti novými světci zmínit také fríského řeholníka Tita Brandsmu. Narodil se jako Anno Sjoerd Brandsma v roce 1881 poblíž starého hanzovního města Bolsward v nizozemské provincii Frísko. V roce 1898 vstoupil do karmelu v Boxmeeru a přijal řeholní jméno Titus. V roce 1905 byl vysvěcen na kněze a poté vyslán na studia na Papežskou gregoriánskou univerzitu v Římě, kde získal doktorát z filozofie. Po návratu do Nizozemska se stal profesorem filozofie u karmelitánů a od roku 1923 také na Katolické univerzitě v Nijmegenu, kde byl v letech 1932/33 rektorem. V Nijmegenu v Gelderlandu se také stal převorem tamního karmelu.

Prostřednictvím utrechtského arcibiskupa se stal duchovním asistentem katolických médií v Nizozemsku a získal tak značný vliv. Během německé okupace od roku 1940 docházelo k politickému napětí. V katolických odbojových kruzích byl vydán požadavek odepřít přijímání stoupencům okupační moci, který byl namířen zejména proti nizozemskému Nationaal-Socialistische Beweging, založenému v roce 1931.

Když byl nizozemský národní socialista Hendrik Koot během nepokojů v amsterodamské židovské čtvrti kvůli provokačnímu pochodu, který vedl, tak vážně zraněn příznivci Nationaal-Socialistische Beweging, že o několik dní později zemřel, došlo k nájezdům na skrývající se Židy a jejich deportaci do koncentračních táborů v Německé říši.

V katolických kruzích proti tomu existuje odpor, který podporuje otec Titus Brandsma. Nizozemští biskupové odmítli zveřejňovat nacionálně socialistickou propagandu v katolických médiích. Otec Brandsma o tom osobně informuje katolickou redakci. Jeho návštěvy však nezůstaly nepovšimnuty, a tak byl v lednu 1942 zatčen jako politický odpůrce v Karmelu v Boxmeeru a převezen do koncentračního tábora Dachau do kněžského bloku. K jeho zatčení došlo ještě před zahájením velké deportace Židů v Nizozemsku.

Protože se jeho zdravotní stav v zajetí rychle zhoršoval, byl převezen na ošetřovnu koncentračního tábora, kde na něm byly prováděny pokusy a nakonec mu byla 26. července 1942 aplikována smrtící injekce. V roce 1985 byl P. Titus Brandsma blahořečen papežem Janem Pavlem II.

V roce 1932, jako rektor Katolické univerzity v Nijmegenu, otec Brandsma ve svém projevu na slavnosti založení univerzity řekl:

"Je nepochopitelné, že se v době tak velkého pokroku v mnoha oblastech setkáváme s potupou a popíráním Boha, které se šíří jako epidemie. Jak se mohl Boží obraz tak zatemnit, že se ho už tolik lidí nedotýká?"


Na okraj obřadu

Na okraj nedělní kanonizace papeže Františka na Svatopetrském náměstí zachytili novinářští fotografové nechtěně detail, který je od té doby zdrojem dohadů. Kdo je biskup zachycený na snímku v teniskách jako koncelebrant papežské mše při kanonizaci do mešních regálií na Svatopetrském náměstí?

Tato poznámka se zdá být v kontextu významu kanonizací tak banální, že by neměla být zmíněna. Nicméně tento detail není nepodstatný, protože stejně jako samotná koncelebrace je výrazem naší doby.

Pramen: Katholisches