Další kardinál se postavil za dubia
Další kardinál se postavil za „dubia“
To, co je pravdivé v bodě A, nemůže být mylné v bodě B. Tyto rozdílné interpretace AL, které se týkají doktrinálních otázek, způsobují zmatek mezi věřícími. Byl bych velmi rád, kdyby v tom papež udělal jasno, především přímo v samém dokumentu.
Kardinál Eijk žádá od papeže magisteriální dokument, který by ukončil zmatek, vyvolaný skrze AL.
Vyjadřuje se k těmto otázkám v březnovém čísle Il Timone v interview s Lorenzo Bertocchim.
Eminence, zdá se, že mnozí katolíci zapojení do politických debat zapomínají na tzv. „neoddiskutovatelné principy“ (obrana života, přirozená rodina, svoboda ve výchově).
V § 73-74 Evangelium vitae Jan Pavel II. (1995) připouští, aby katoličtí politici za určitých podmínek podle všeobecných zásad ke spolupráci se zlem, mohli hlasovat pro přijetí určitého zákona, např. omezení umělých potratů, i když se jedná o zákon svou povahou vnitřně nespravedlivý, pokud se tak děje ve snaze zamezit přijetí zákona ještě více permisivního. Politici, kteří takto omezují počet prováděných potratů, mohou v tomto případě vidět možnost přispění k obecnému dobru. Mnoho katolických politiků však obhajuje tímto způsobem své hlasování pro potrat nebo eutanazii, i když je možno si položit otázku, zda skutečně zachovali všechny podmínky uvedené v Evangelium vitae a zda jejich hlas je možno interpretovat jako přispění k obecnému dobru. Nyní nastala situace, kdy mnoho katodických politiků dospělo až k eticky více méně ospravedlnitelnému kompromisu, ale obávám se, že mnozí z nich už nevidí existenci neoddiskutovatelných principů.
Co je podle Vás příčinou této situace?
Krize víry nahlodává stále více morální přesvědčení, které je jejich nutnou vnitřní součástí. Krize víry v Krista způsobuje krizi víry jako absolutní normy a existenci skutků vnitřně zlých a nepřípustných. Nicméně vždy bude platit, že je třeba více poslouchat Boha nežli lidi (Sk 5,29). Lidské zákony musí odpovídat přirozenému mravnímu zákonu, který hájí lidskou důstojnost a který vyplývá také z řádu, který Bůh stanovil pro své stvoření.
Můžete vyjádřit své stanovisko k otázce přístupu církevně nesezdaných partnerů k Eucharistii?
Jsme svědky někdy vehementních debat na všech úrovních, mezi kardinály, biskupy, kněžími i laiky. Zdrojem zmatku je exhortace AL, kterou vydal papež František na závěr synod o manželství a rodině. Tento zmatek vyvolává především odstavec 305. Jsme svědky, že některé biskupské konference zavedly pastorační směrnice, podle kterých nesezdaní partneři mají povoleno svaté přijímání po určitém období pastoračního rozlišování ze strany kněze, který je provází. Jiné konference naopak něco podobného zcela vylučují. Skutečnost je taková, že to, co je pravdivé na místě A, nemůže být nepravdivé na místě B. Tyto rozdílné interpretace exhortace se týkají naukových otázek a způsobují zmatek mezi věřícími. Byl bych velice rád, kdyby papež učinil v té věci jasno, a to formou magisteriálního dokumentu. Já sám jsem se zúčastnil obou synod a dosvědčoval jsem, že partneři civilně sezdaní nemohou přistupovat ke svátostem. Publikoval jsem o tom článek v Matrimonio e Famiglia: Prospettive pastorali di undici cardinali, W. Aymans (ed.), Cantagalli, Siena 2015, pp. 75-86.
Sám Ježíš Kristus prohlásil, že manželství je nerozlučitelné (Mt 5,32; 19,9; Mk 10,11-12; Lk 16,18). V Matoušově evangeliu je řeč o možné výjimce v případě nelegitimního soužití. Význam řeckého výrazu porneia zde nejspíše znamená morální ohavnost na úrovni incestu (Levit 18, 6-18; Sk 15, 18-28).
Nejzávažnějším důvodem, pro který není možno souhlasit, aby osoby bez řádného církevního sňatku přistupovaly k svatému přijímání, je hluboká analogie vztahu mezi manželi a vztahu mezi Kristem a Církví. Úplné sebeodevzdání uskutečnil Kristus tím, že na kříži dal za Církev svůj život. Toto sebeodevzdání je svátostně uskutečňováno v Eucharistii. Kdo má účast na Eucharistii, musí být ochoten učinit dokonalé sebeodevzdání, které se stává součástí sebedarování Církve Kristu. Když se někdo rozvede a uzavře civilní sňatek, zatímco první svazek nadále trvá, porušuje dar úplného vzájemného sebedarování, které implikuje první řádný svazek. Druhý, civilní svazek není pravé a skutečné manželství. Porušení totálního sebedarování z prvního nadále platného manželství činí dotyčnou osobu nehodnou přijmout Eucharistii, která prezentuje úplné sebedarování Krista Církvi.
To neznamená, že by se neregulérní dvojice nemohly účastnit liturgických slavností včetně mše svaté, ale bez svátostného přijímání Eucharistie.
V případě, že se taková dvojice nemůže rozejít, mohou přistupovat k Eucharistii jen v tom případě, že se zdrží manželských styků a žijí vedle sebe jako bratr a sestra.
Poznámka:
Podstatou překážky, proč partneři, kteří žijí manželským způsobem v neregulérním svazku, nemohou přistupovat k Eucharistii, je skutečnost, že žijí ve stavu smrtelného hříchu. Není to divné, že současní kardinálové a biskupové tak málo mluví o tom, co je to milost posvěcující a život v Boží milosti, a co naproti tomu znamená těžký hřích, jak závažný, nebezpečný a pro celou církev ohrožující je setrvalý život ve stavu nemilosti v srdci s ďáblem, který se tam nastěhoval spolu s dalšími sedmi horšími než je sám? A pastýř, který má chránit své ovce před tímto nešťastným stavem, nedělá nic jiného, než že je prakticky přemlouvá, aby si z toho nic nedělali.
