Menu


Co se dějě v revoluční Latinské Americe?

 

Kdo pozorně sleduje latinskoamerický prostor, musí konstatovat, že se zde uplatňuje gigantický plán pečlivě připravený a financovaný extrémní levicí, který sleduje demolici všech vlád, které se nepřipojily k Fóru v San Paolo. (viz)

                                     Demonstranti v Chile                                       

Jsme zde svědky ostrého útoku levice proti kultuře západní civilizace, který mnozí nechtěli vidět a vzít na vědomí. Prof. Plinio Corrêa de Oliveira ve své knize Revoluce a kontrarevoluce píše: Počínaje studentskou revolucí na Sorboně 1968, četní socialističtí autoři - a to zvláště marxističtí - začali uznávat nezbytnost nastolení psychologické revoluční války jakožto formy přípravné revoluce za politickou a sociálně politickou transformaci, která by zcela změnila každodenní život, obyčeje a mentalitu celého životního způsobu. Jedná se o tzv. Kulturní revoluci. V důsledku toho jsme byli nuceni svěřit výchovný proces svých dětí vyučujícím s marxistickou inspirací, kteří tvoří součást pedagogického sboru mnoha škol a univerzit, a nyní se ptáme, proč se tak mnoho mladých lidí stalo horlivými levicovými revolucionáři.

Vidíme také, jak naše vlády ničí naše křesťanské rodiny, zavádějí gender - ideologii, potraty, eutanazii, užívání drog a další a další zhoubné vynálezy, které tvoří počátek sebezničení společnosti a státu. Toto všechno podporují parlamenty, soudní instituce a je to v jasném rozporu s tím, co chce populace. Na doplnění tohoto temného obrazu samotné vlády ničí produktivní sektory a zavádějí daně, znemožňující zdravý ekonomický rozvoj. Toto všechno provádějí politici a úřady, které nás údajně reprezentují. Dělají opak toho, co prohlašují a slibují: že budou hájit rodinu, a při tom ji ničí, že povedou čestnou politiku, a přitom rozkrádají veřejné prostředky, zaručují beztrestnost pro ty nejhorší, jaké jsme kdy poznali.

Vandallství v katolických chrámech

Důsledky tohoto zvráceného systému jsou evidentní. Radikální menšina, dobře organizovaná a vedená nejtemnějšími marxistickými silami, které se na veřejnosti neukazují, požaduje zničení a anarchistické odstranění všech faktorů, které vždy přinášely prosperitu a kvalitní životní podmínky.

                              Útok na chrám v Chile                                

Kolumbijský prezident 21. listopadu prohlásil: Od příštího týdne začneme s velkým úsilím praktikovat agendu sociální politiky. Budeme pracovat společně v perspektivě střední i dlouhodobé, abychom vyplnili sociální mezery, a to nám pak dovolí, abychom všichni budovali Mír a Zákonnost.

S kým to chce prezident mluvit? Jaký může být výsledek těchto setkání? Zcela jistě budou účastníci požadovat smazání všeho, co přináší ekonomický rozvoj, a nahradit to populistickými požadavky, které jen rozmnoží chudobu.

To vyvolá nové protesty a nové ústupky vlád levici, aniž bychom všichni skončili v socialistickém ráji, ze kterého všichni chtějí utéct. Zapomněl, že ho zvolilo 10 milionů voličů, kteří nesouhlasí s tím, co požadují extrémistické menšiny. Měl by si být vědom, že požadavky extrémní levice nejsou rétorika. Je to plán, který se prosazuje v mnoha národech a vláda a společnost jen ztrácejí čas na rozhovory s těmi, kteří nás chtějí zničit.

Při tiskovce na palubě letadla při návratu z Japonska položila Mexičanka Valentina Alazrai Bergogliovi otázku:

Latinská Amerika stojí v plamenech. Viděli jsme ve Venezuele a v Chile obrazy, které se po Pinochetovi již nepokládaly za možné. Viděli jsme situaci v Bolívii, Nikaragui a jiných zemích: nepokoje na ulicích, mrtvé a zraněné, kostely v plamenech. Co k tomu můžete říct? Dělá církev a vůbec vy osobně jako latinskoamerický papež něco proti tomu?

Papež František: Někdo mi řekl: Musíme provést analýzu. Dnešní situace v Latinské Americe se blíží letům 1974 – 1980, když v Chile, Argentině, Uruguayi a Paraguayi, Brazílii se Stössnerem a myslím i na Bolívii s Lydií Gueilerovou, probíhala operace Condor. Situace je v plamenech, ale já nevím, zda se jedná o podobný problém, nebo něco jiného. Opravdu nejsem schopen v tomto okamžiku učiniti analýzu současného stavu. Co se děje v Chile, to mi působí starosti, protože v Chile se jedná také o případ zneužití, který způsobil mnoho bolesti. A problém je takového druhu, že mu nerozumím. Ale je tam požár, jak říkáte, a musíme hledat dialog a také analýzu. Zatím jsem ji nenašel. Jsou zde také velmi slabé vlády, které nebyly schopny vytvořit vnitřní mír a řád. A proto dochází k takové situaci, které opravdu dobře nerozumím.

Bwrgoglio s Whpeiem a Menchu

Ale jakmile se vrátil do Říma, ihned začal po svém podnikat. Přijal ve středu Guillerma Whpeie, argentinsko – arabského podnikatele a Rigpnerta Menchua, který se zasazuje o zřízení socialistického státu. Menchuův otec a jeho bratři působí v marxisticko leninistické gerile, která vedla krutou a špinavou válku, jež si vyžádala 140 000 – 200 000 mrtvých. Po jejím ukončení nezískali vítězové více než 2,78 procent voličů a tři ze 160 parlamentních křesel.

Bergoglio přijal Whpeie a Menchua v soukromé audienci, která nebyla vůbec zveřejněna. O důvodu a tématech se papež vůbec nevyjádři. Podle Elizabetty Piquoé se jednalo o světovou kampaň odsuzující používání brokových nábojů při politických demonstracích. Bergogliova aktivita je zaměřena proti policejním zásahům při demonstracích.

Whpei a Menchu zastupují dvě latinskoamerické organizace a zahájili kampaň proti používáni podobných zbraní: „Papež nás podporuje a dal nám podnět k velkému křížovému tažení.“ To má být odpověď na násilné nepokoje komunistických sil v Chile a Bolívii, na které se ptala Valentina Alazkari? Není známo, zda se vůbec zmínil o tom, jak demonstranti zapalují chrámy a ničí sochy a kříže. O tom se Piquoé nezmiňuje.

   Hořící chrám ve Valparaiso

Proč František tomu stavu „nerozumí“? Důvod je zřejmě v tom, že papežovi odpůrci dali několikrát najevo, že se zastávají křesťanské rodiny a práva nenarozených na život. Zatímco brazilský prezident Jair Bolsonaro, který byl hlavním aktérem při porážce Moralese, zasvětil zemi Neposkvrněnému Srdci, nová prezidentka Bolívie Jeanine Áñez složila své nástupní prohlášení s Biblí v ruce, při sesazení Moralese byl důležitým činitelem katolík Luis Fernando Camacho a úřadující prezident v Chile Sebastian Piñera vyhlásil 25. březen za Den nenarozených dětí a dal tak světu příklad boje proti potratové lobby, Bergogliovi přátelé si počínají podstatně jinak: jeho přítel Evo Morales mu věnoval kříž se srpem a kladivem, a prohlásil, že Kristus neexistuje; za vstup do řeholního řádu vyhrožuje trestem vězení, a další papežovi přátelé Whpei a Menchu pochodují v Chile hrdě pod duhovým praporem.

Prameny: Corrispondenza Romana, Katholisches