Menu


Cesta do bezpečí

 

 

To, co navrhuje papež Benedikt XVI., není alternativa za papeže Františka podle soudů a úvah tohoto světa. Nehraje si na antagonistu, to by vstoupil do pouhé horizontální vize, příznačné pro jeho pomlouvače. Dívá se dále, za Františka, a ukazuje cestu k obrodě víry.

Tématem je pedofilie v církvi, ale jen slepý by neviděl, že to, co je ve hře, je mnohem hlubší a týká se samých základů církve. Četná „Právě toto“ emeritního papeže jsou hlasy tisícileté tradice Kristovy církve, která se vynořuje zpod tlusté deky slov, diktovaných těmi, kteří se honosí novou církví; je to svědectví kontinuity života, rozbíjejícího kůru, která ho dusila.

Svou nepřímou odpovědí na „dubia“; novým zamyšlením nad morální teologií plně katolickou, obsaženou v encyklice Jana Pavla II. Veritatis splendor; s obnovou důstojnosti Eucharistie; s oceněním malých komunit, které žijí pode návrhu Benedikta, ex-papež nabízí jako referenční bod dodání odvahy těm, kteří v těchto letech zůstali věrní zkušenosti víry neslučitelné s logikou světa.

Ve jeho slovech je cítit souhlas s pohledem kardinálů, kteří se po léta jevili jako izolovaní, ostřelovaní novými kapitány revoluce: čtyř kardinálů „Dubií“; prefekta kongregace pro nauku víry Gerharda Müllera, který právě zveřejnil „Manifest víry“; Roberta Saraha, který právě v těchto dnech publikoval svou knihu a poskytl ve Francii interview v dokonalém souzvuku se slovy Benedikta XVI. A to, abych jmenoval jen to nejnápadnější. Ale je zde mnoho biskupů, kněží a laiků, kteří jistě našli a najdou posilu v těchto myšlenkách ex papeže a cítí se posilněni ve víře v době těžkého zmatku.

Soud je jasný: je zde hluboká krize. A je z ní možno vyjít jen návratem k Bohu, vzdálenému rozhodnutím, která stojí u kořenů těžkých hříchů, pustošících církev. Naopak »idea lepší církve stvořené námi – píše Ratzinger – je skutečně návrh ďábla, který nás chce vzdálit od živého Boha a posluhuje si logikou lži, do které až příliš snadno upadáme«.

To, co navrhuje Benedikt XVI., není alternativa v pojetí světa, za papeže Františka - kterému děkuje za všechno to, co dělá – nehraje si na antagonistu panujícího papeže, to by byla vize příliš horizontální, typická pro pomlouvače, kteří totiž od včerejšího rána pění vztekem na sociálních sítích. Ratzingerův pohled jde dále, konstatuje to také Massimo Franco v Corriere della Sera: »Je zde dojem, že z vatikánské poustevny, ve které žije od své abdikace 2013, »se Benedikt dívá již na tu fázi, která je mimo pontifikát samotného Františka«. Je zde nezbytnost výstavby Církve, a on ukazuje cestu, která je stejná již dva tisíce let, a která se tak snadno ztrácí. Snad proto, že obsahuje radikální rozhodnutí bez kompromisů a jejím svědectvím je mučednictví.

Riccardo Casciolii Nuova Bussola quotidiana