Menu


Autentické svědectví k zjevením Paní všech národů

 

 
Prohlášení Mons. Jozefa Punta k zjevením Paní všech národů

 

Paní všech národů“ má dlouhou historii jak na úrovni diecéze, tak úrovni celocírkevní.

Vše začalo před 70 lety. Jako většina mých předchůdců, i já jsem vizionářku velmi dobře znal. Byla velmi věrohodná a „stála pevně na zemi“. Všechna její vidění se uskutečnila za přítomnosti dalších osob. Jako biskupové jsme měli povinnost „zkoumat ducha“ a oddělit pečlivě „čisté zrno“. Nebudu popisovat všechny podrobnosti, ale pokusím se vyložit úřední body tohoto vývoje.

V roce 1956 místní biskup Johannes Huibers byl první, kdo povolil soukromé uctívání titulu a obrazu s modlitbou k Paní všech národů, ale zakázal veřejnou úctu. Stalo se tak na doporučení diecézní komise, která nebyla schopna definovat nadpřirozený původ těchto událostí. V roce 1957 Řím potvrdil postup biskupa a dodal, že nevylučuje další informace k tomuto jevu v budoucnosti. Huibers předal celou záležitost svému nástupci s tím, že je přesvědčen o autenticitě zjevení. Vyplývá to z jeho dopisů svému nástupci a Římu a z přiložené dokumentace.

V roce 1967 biskup v Haarlemu Theodorus Zwartkruis na žádost mnoha věřících po poradě s Kongregací pro nauku víry otevřel případ těchto zjevení. Nová diecézní komise nedospěla k jednoznačným závěrům, ale přikládala jevům přirozený původ. Nicméně doporučila povolit veřejnou úctu. V roce 1974 Kongregace pro nauku víry neprohlásila zjevení za falešná, ale zaujala stanovisko: „Non constat de supernatufralitate“ je nadále platné spolu se zákazem veřejné úcty z roku 1956.

V roce 1973 došlo k nečekanému vývoji. Sestry v klášteře eucharistické úcty v Akitě v Japonsku si pořídily dřevěnou sochu Paní všech národů, před kterou se denně modlily modlitbu z Amsterodamu. V červnu 1973 sestra Agnes Sasagava slyšela ze sochy vycházet velmi líbezný hlas, který oznamoval poselství. Došlo k několika zázračným uzdravením a jiným nadpřirozeným jevům, socha prolévala slzy, čtyřikrát se tak stalo za přítomnosti místního biskupa Johna Hobojisto Ito. Tento biskup 22. dubna 1984 potvrdil nadpřirozený charakter těchto jevů. Vykonal pouť do Amsterodamu a krátce před smrtí 28. února 1989 napsal biskupovi v Haarlemu dopis, ve kterém potvrdil, že uznal nadpřirozený charakter jevů kolem sochy Paní všech národů v Akitě. Je zde také silné pouto Paní všech národů a Nejsvětější Eucharistie jak v Amsterodamu, tak v Akitě.

V roce 1984 Řím změnil své stanovisko k událostem v Amsterodamu. Kongregace pro nauku víry doporučila místnímu biskupovi Henriku Bomersovi, aby odloučil titul a zjevení a vyslovila ochotu uznat titul. V dalších letech následovala výměna dopisů mezi místním biskupem a Kongregací. 6. dubna 1990 prohlásila, že je v kompetenci biskupa v Haarlemu uznat vhodnost tohoto postupu.
V roce 1995 Řím povolil veřejnou úctu obrazu.

V tomto roce jsem byl jmenován pomocným biskupem v Haarlemu. Při mé úvodní návštěvě v Kongregaci pro nauku víry v říjnu 1995 kardinál prefekt Joseph Ratzinger se mnou jednal o otázce úcty k Paní všech národů a zeptal se mě na můj názor. Odpověděl jsem, že jsem nakloněn povolit veřejnou úctu zatím bez soudu o autenticitě, ale zachovat otevřenost vůči dalším událostem. 31. května 1996 biskup Bomers spolu se mnou jako pomocným biskupem vydal dekret, který povolil veřejnou úctu Paní všech národů a otázku autenticity přenechal svědomí věřících. Úcta se velmi rychle rozšířila.

V roce 2002 jako nový biskup Haarlemu jsem převzal veškerou odpovědnost za zjevení v Amsterodamu. Již několik let mnoho věřících a biskupů požadovalo prohlášení o zjeveních v Amsterodamu, a to také ve světle událostí v Akitě. Vyžádal jsme si posudky od teologů a psychologů. Na základě odpovědných posudků a vlastního svědomí přiznal jsem zjevením nadpřirozený původ. V pastýřském listě jsem schválil veřejnou úctu s tím, že neručím za každé slovo o obrazu, protože lidský faktor není možno nikdy zcela vyloučit. Připomněl jsem, že uznání soukromého zjevení za autentické „nikoho nezavazuje ve svědomí“.

V roce 2005 si Řím vyžádal malou slovní změnu v modlitbě. Poslední věta zněla: »Paní všech národů, která byla kdysi Marií, nechť je vaší přímluvkyní. Amen«. Zajisté, Blahoslavená Panna si provždy zachovává jméno Maria. To je používáno ve všech poselstvích. Madona se představuje slovy: »Jsem Paní, Maria, Matka všech národů«. To, co se zde chápe těmito slovy, je skutečnost, že mladá pokorná žena z Nazareta byla vyvolena od Pána, aby se stala, jak uvádí Jan Pavel II. v následujících titulech, „Matkou celého lidstva“ a „Matkou všech národů“. Ale abychom se vyvarovali nedorozumění, z poslušnosti byl závěr upraven. Nyní končí modlitba slovy: „Blahoslavená Panna Maria“.

Úcta se rozšířila po celém světě a dnes ji podporují stovky biskupů a kardinálů. Modlitba je přeložena do všech jazyků světa. První věta modlitby říká: »Pane Ježíši Kriste, Synu Otce, sešli nyní na zemi svého Ducha«. Zvláštní důraz se klade na nyní. Náš svět potřebuje Ducha Svatého více než jindy. Jestliže uctíváme Marii v celé její velikosti, jakou jí Pán obdařil, může uplatnit plně svou mateřskou moc na srdce svého Syna a získat nové seslání Ducha Svatého na náš zraněný svět. To je podstata této úcty. Z tohoto důvodu miliony osob se modlí růženec a tuto modlitbu. V Den modlitby ke cti Paní všech národů v Německu 2019 jsme přijali pozdrav a požehnání papeže Františka.

Jozef Marianus Punt

Emeritní biskup v Haarlem-Amsterdam

15. srpna 2020

Pramen: https://theladyofallnations.info/_Downloads/_Documents/Docs_ENG/200916_Statement_Bischof_Punt_ENG.pdf