Menu


Africká odpověď Západu

Jestliže někdo pokládá eucharistii za pokrm na rozdávání, ze kterého nikdo nemůže být vylučován, pak ztratil smysl pro Mysterium“ Tak se vyjádřil před několika měsíci kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro posvátné obřady a svátostný řád.

Západ se opájí se svými iluzemi, řekl kardinál, autor knihy Bůh nebo nic při prezentaci souboru knih na „horká témata“ v Papežském institutu JPII.. Základní problém spočívá ve víře. Kardinál kritizoval, že ani při křtu se při otázce, co žádá dítě od církve, se neklade důraz na víru. V hodinách katechismu děti malují obrázky, ale ničemu se nenaučí a nejdou ani na mši. Stejně tak o podzimní synodě si nesmíme dělat iluze. Lidé si myslí, že dojde k nějaké revoluci. Jenomže nauka nepatří někomu, ale je to nauka Kristova. Hlavní problém není v otázce rozvedených a znovuoddaných.

Pokud si někdo myslí, že nauka církve je nedosažitelný, neuskutečnitelný ideál a je tedy třeba snížit laťku, aby byla pro dnešní společnost dosažitelná, pak si musíme nutně vysvětlit, zda je evangelium ještě pro člověka „dobrou novinou“, nebo neužitečným a neúnosným břemenem. Bohatství katolické víry není možno redukovat na jakýsi pragmatismus a společný cit. Zjevení ukazuje cestu plnosti štěstí. Ignorovat tuto skutečnost by znamenalo odstoupit od nezbytnosti mít na zřeteli samy základy spásného působení církve, které se uskutečňuje prostřednictvím svátostí.

Problém je také u kněží a biskupů, kteří svými slovy protiřečí slovu Kristovu. Dovolovat v jednotlivých diecézích, co žádná synoda neschválila, znamená profanovat Krista. Pramálo pomůže odvolávat se na milosrdenství a nedbat na to, co toto slovo znamená. Pán nám odpouští hříchy, ale jen pokud děláme pokání.

Rozpory z minulého října se týkají jen Západu. V Africe jsme v tomto směru pevní, protože na tomto kontinentu je mnoho lidí, kteří pro svou víru položili život. Jít na periferie, prosím, ale záleží na tom, zda tam neseme Krista. Větší odvahu vyžaduje být s Kristem na kříži, v mučednictví. Naší povinností je jít proti proudu, proti módě, proti době, proti tomu, co říká svět. A pak, pokud církev přestane hlásat evangelium, tak je s ní konec. Může to dělat dnešním způsobem, ale s pevností a rozhodností. Problém není v tom, že je  kněží málo, jako spíše v tom, zda jsou to skutečně kněží Kristovi.

Il Foglio 24. 5. 2015