Menu


Vertikální pokles věřících v Latinské Americe

 
Tak zvaná „teologie osvobození“ padla. Ale nejen ona: od II. vatikánského koncilu zde nastoupil neuvěřitelný úbytek katolických věřících ve prospěch různých protestantských sekt. Je to neuvěřitelný fenomén, jak konstatuje a kvantifikuje studie provedená americkým Pew Research Center, které se specializuje na analýzy socio-náboženského charakteru.
 
Ve skutečnosti je to fakt, který nemůžeme přehlížet. Naopak, když vezmeme nakonec do ruky konkrétní data, ozve se poplašný zvonek o stavu zdraví katolicismu v Latinské a Střední Americe. Z 84% dotázaných osob, u kterých jsme konstatovali, že byly vychovány v duchu katolické církve, jen 69% se pokládá za katolíky. Ve všech zemích jihoamerického kontinentu byl registrován úbytek katolické populace nejméně 25%.
 
Největší část odpadlíků se přesunula do evangelikálních a letničních hnutí s konzervativními a charismatickými tendencemi. Jsou to hnutí, která zaznamenala takový růst poprvé teprve v posledních desetiletích. I katolická komunita v Brazílii – nejpočetnější na světě – změnila natolik svůj směr, že nejpozději do roku 2030 své prvenství ztratí. Ještě v roce 1970 bezprostředně po 2VK zde představovali katolíci 92% obyvatelstva. K dnešnímu dni tento podíl klesl o 31% na pouhých 61%.
 
Totéž platí o Argentině, zemi současného papeže, kde počet katolíků klesl z 91 na 71% (- 20%). V Dominikánské republice z 94 na 57% (- 37%); v Kostarice z 93 na 62% (- 31%); v Salvadoru z 93 na 50% (- 43%); v Guatemale z 91 na 50% (- 41%); v Hondurasu (kde působí Maradiaga), z 94 na 46% (- 48%); v Nikaragui z 93 na 50% (- 43%); a Portoriku z 87 na 56% (- 31%) atd. Tragický přehled by mohl tristně pokračovat.
 
Takové masové odcizení nelze podle deníku „Rissposte Catholique“ odůvodňovat ohranou písničkou o odmítání zaostalých pozic církve, protože zdejší protestantské sekty jsou ještě více tradiční než katolíci, např, pokud jde o „sňatky gayů“. A nejen to, jak píše „Rorate caeli“ , ti, kteří by chtěli tento kolaps vysvětlovat tím, že perioda sekularizace se pouhou „náhodou“ sešla s pokoncilní dobou, jsou na velkém omylu. Takové argumenty by mohly platit v západní Evropě, Severní Americe nebo Austrálii, zde naopak se projevilo v protestantských sektách autentické náboženské obrození, protože protestantské vedení se rozhodně distancovalo od zbloudilého ducha latinskoamerické hierarchie opojené duchem „aggiornamenta“. Nyní ohrožuje teologie osvobození v Africe katolicismus teologicky zdravý a liturgicky živý. Jeví se jako evidentní, že to, co souvisí tvrdošíjně se světskou logikou a hovoří jazykem tohoto světa, i při snaze ho obrátit prospívá jen ideologiím a zbavuje římskou liturgii jejího pravého smyslu.
 
Mauro Faverzani - Corrispondenza Romana