Menu


Ve Jménu Ježíš

»Mezi množstvím vánoční pošty, kterou jsem dostal, byl také dopis od jedné nemocné. Byl napsán roztřesenou rukou. Pozdrav na závěr byl napsán v nářečí její domoviny: Ei Goots Noama! Ve jménu Božím. Neznám tu nemocnou, byl to první dopis, který jsem od ní dostal, ale z jejího pozdravu zaznívalo její spojení s Bohem. Jak často musela tato nemocná ve svém životě vyslovoval to, co napsala: Ve jménu Božím! Nechal jsem ten dopis otevřený ležet na svém psacím stole. V posledních dnech starého roku padal často můj pohled na tato slova. Připadala mi jako dobrý podnět pro kázání na závěr roku. Ve jménu Božím se loučíme se starým rokem. Tato slova mi připadají také vhodná jako počátek nového roku, jako modlitba pro první hodiny nového roku: Ve jménu Božím!«

Naše svatá matka Církev je moudrá vychovatelka. Na počátek roku umístila svátek Nejsvětějšího jména Ježíš. Je to jako přechod skrze pro nás dosud uzavřenou bránu budoucnosti. Ve jménu Ježíš chceme začít nový rok. V žádném jiném jménu není spása. (Sk 4,12). Jméno Ježíš pochází z nebe, je dáno samým Bohem a skrze jeho posla Gabriela bylo sděleno lidem: … dáš mu jméno Ježíš (Lk 1,31).

Jméno Ježíš vyslovuje jeho podstatu. Ježíš znamená: Spasitel, Zachránce, Vykupitel. Nemáme se i my v novém roce snažit být tím, co vyjadřuje naše jméno? Nazýváme se křesťané. Toto jméno zahrnuje povinnost žít křesťansky, podle Kristova vzoru a jeho přikázání.

Ježíš byl tím, co říká jeho jméno. My musíme být tím, co říká naše jméno, stále dokonaleji, být stále více celým křesťanem. Není to dobré předsevzetí pro nový rok?

Naši svatí jsou nám v tom vzorem a ukazatelem cesty. Velký lidový kazatel sv. Antonín Paduánský říká krásně: „Jméno Ježíš má stát na začátku i na konci. V jeho jménu začínej, cokoliv děláš, a v jeho jménu to také ukonči.“

Svatý Bernardin Sienský neúnavně hlásal úctu ke jménu Ježíš. Říká: „Jméno Ježíš je krátké slovo, snadno vyslovitelné, ale bohaté obsahem a plné velkých tajemství. Všechno, co Bůh nařídil ke spáse lidí, je obsaženo v tomto jménu.“

Svatý Hugo od svatého Viktora říkával: „Mám tři přání pro hodinu smrti: Aby moje poslední myšlenka na zemi byla myšlenkou na hořké umučení a smrt Ježíše, aby mým posledním pokrmem byla Nejsvětější Svátost a mým posledním slovem jméno Ježíš.“

V Meschlerově knize Ježíšův život jsme našel toto místo: „Bohočlověk měl více jmen. Ale žádné z nich mu nebylo milejší a dražší nad toto jméno Ježíš, jmenovitě proto, že mu stále připomíná nás lidi. Proto zaznívá všude: Bylo jmenováno nad jeho kolébkou a stojí napsáno na jeho kříži.“

V chrámech se zpívá píseň:

Pochválen buď Ježíš Kristus, pochválen buď navěky! Kolik v Božím světě tvorů, kolik duchů v rajském sboru, tolik hlasů chtěl bych míti, všemi věčně hlaholiti: Pochválen buď Ježíš Kristus, pochválen buď navěky!

Pochválen bud Ježíš Kristus, pochválen buď navěky! Tobě všechny duše síly zasvěcuji, Pane milý, aby každá moje vloha tebe ctila, svého Boha: Pochválen buď Ježíš Kristus, pochválen buď navěky!

Bože, jenž jsi svého jednorozeného Syna ustanovil Spasitelem lidského pokolení a určil, aby se nazýval jménem Ježíš, uděl nám milostivě, abychom na toho, jehož svaté jméno uctíváme na zemi, mohli také patřit v nebi.

Podle W. Erben: Neues und Altes, St. Benno-Verlag 
Lipsko 1968