Menu


Vaše řeč budiž: Ano, ano, ne, ne

Dvě události posledního měsíce, k nimž došlo v Argentině a které se bezprostředně týkají současného papeže, vyvolaly ohlas na celém světě.

Jedná se o telefonát Bergoglia ženě v nezákonném manželském svazku, kterým jí povolil přistupovat beze všeho k svatému přijímání (viz), a křest dítěte dvou nevěřících lesbiček konaný veřejně v katedrále za kmotrovství prezidentky republiky (viz).

Italský katolický novinář Riccardo Cascioli v La Nuova Bussola Quotidiana chápe tyto dvě události jako „efekt Bergoglio“, který má být podle něho předzvěstí, že církev konečně opouští svou rigidní doktrínu, aby objala religiozitu, která není v konfliktu se světem.

Tomuto novináři adresoval Ariel S. Levi di Gualdo odpověď, ze které vyjímáme:

Světový úspěch Svatého otce vyplývá ze skutečnosti, že velké proudy a nejvyšší laičtí mocnáři, zednáři, liberálové a modernisté ho přijímají, byť mylně, jako jednoho ze svých, a on, alespoň zatím, se nesnaží o to, aby vyjasnil tuto strašnou obojakost. Naopak, zdá se, jako by si s touto dvojznačností pohrával nepředvídatelným a nebezpečným způsobem. Často stojí jen na jedné straně a přehlíží druhou a projevuje se, jako by postrádal vyváženost. Jen si připomeňme postih Františkánů Neposkvrněné. Připomeňme si s bolestí a trpkostí, že Svatý otec mluví o pokroku, ale nemluví o tradici, vidí v ní zkamenělinu a nikoliv součást historie, zdůrazňuje konkrétní detail, ale nikoliv to co je univerzální, mluví o soukromém svědomí, nikoliv však o objektivním; mluví o praxi, nikoliv však o nauce, o lidu, ale ne o hierarchii, o pravdě, ne však o herezi, o Božím Slovu, ale ne o dogmatu, o ekumenismu, ale nikoliv o bludech odloučených bratří, mluví o milosrdenství, ale opomíjí spravedlnost. Cituje II. vatikánský koncil, nikoliv však I., který obsahuje mezi jiným dogma, které se ho přísně týká, ani tridentský koncil, bez kterého by I. i II. vatikánský koncil byly nemyslitelné. Ukazuje prstem na některé horlivé věřící jako na pelagiány, ale zapomíná na to, co jako teologicky a dogmaticky přesné potvrzuje sv. Augustin v díle De natura et gratia, ignoruje to, co je naopak tak vynikajícího u heretického Pelagia, se kterým se biskup z Hyppo tolik zapotil.

Snad si dělá papež Bergoglio iluze, že tímto způsobem získá lid pro Krista. Jestli tomu opravdu věří, pak je to jen zbožná iluze, která je navíc velmi nebezpečná.

Ariel S. Levi di Gualdo
(pramen: www.riscossacristiana.it)