Menu


Svatý Petr z Alkantary

Svatá Terezie z Avily je nazývána slávou Španělska. Je třeba však dodat, že sdílí svou slávu spolu se svým současníkem, sv. Petrem z Alkantary. Napsala o něm: „Jakým vzorem ctností byl bratr Petr z Alkantary! V dnešním světě není nikdo schopen takové dokonalosti. Byl to světec naší doby, ale jeho horlivost byla tak nesmírná, jako u světců z minulosti. Jakou odvahu dal Pán tomuto světci, aby 46 let konal tak přísné pokání!“

Tento věrný syn sv. Františka se narodil v roce 1499 v Alkantaře ve španělské provincii Estremadura u hranic s Portugalskem. Jeho původní jméno bylo Juan Garavita. Otec byl guvernérem Alkantary a zemřel, když bylo Petrovi 14 let. Matka pocházela z rodu Sanabria.

Petr asi do roku 1515 studoval práva na univerzitě v Salamance a téhož roku vstoupil do františkánského kláštera Santa María de los Manjaretes. Po složení slibů byl poslán do kláštera sv. Františka v Belvís a r. 1519 založil klášter v Badajoz, kde se stal představeným. V roce 1524 přijal kněžské svěcení a stal se převorem v Robledillo, Plasencia a znovu v Badajoz. Je také znám jako kazatel lidových misií nejen ve Španělsku, ale i v Portugalsku.

Vedl přísný asketický život. Nenasadil si hlavu kapucí, ani za deště nebo když pálilo slunce, chodil bos, mluvil jen z poslušnosti a když byl tázán. Ovládal své smysly natolik, že se zdálo, jako by neviděl a neslyšel. Svatá Terezie z Avily, jejímž byl rádcem a zpovědníkem a kterou podporoval v jejím reformním úsilí, o něm svědčí, že po dobu 40 let nespal denně déle než hodinu a půl, a to vsedě. Zbytek noční doby setrvával vstoje nebo na kolenou. Jedl pouze jednou za tři dny. Na těle nosil pouze hábit z hrubé drsné látky. Jeho touhou bylo trávit stále více času v rozjímavé modlitbě, proto r. 1532 vstoupil do kláštera sv. Onofria de La Lapa, kde byla přísná klauzura. V r. 1538 byl zvolen provinciálem a připravil ještě přísnější řeholní stanovy, schválené o dva roky později kapitulou v Plasencii.

V době velkého uvolnění mravů nabádal své spolubratry k přísnějšímu životu podle svatého zakladatele. Nakonec si vyžádal povolení vést poustevnický život u kostela Sv. Kříže (Santa Cruz de Cebollaz) v diecézi Coria. Svým příkladem oživil v době reformace opět víru a lásku k Bohu u mnoha věřících. Dobyvatel světa Karel V. si ho přál za zpovědníka. Vyhledávali ho lidé všech stavů. Udržoval kontakty se sv. Františkem Borgiášem.

V Pedrosa u Corie získal r. 1557 první dům, který přebudoval na klášter menších reformovaných bratří, kteří se věnovali zvláště kontemplativní modlitbě a vedli tvrdý asketický život. Vybudováním 12 takových klášterů vznikla samostatná správní jednotka, kterou v květnu 1559 papež Pavel IV. schválil jako podřízenou konventuálním františkánům a dovolil, aby se k ní připojovaly i kláštery v zahraničí. Roku 1561 došlo k jejich povýšení na provincii.

Během apoštolské cesty po svých klášterech těžce onemocněl. Ani v době nemoci nezmírnil svou přísnou askezi. . Když měl palčivou žízeň, podali mu číši s vodou. už Jeho pohled však utkvěl na obraze Ukřižovaného a číši s vodou odložil. Svaté svátosti přijal na kolenou. Jeho poslední slova byla: „Zaradoval jsem se, když mi řekli, půjdeme do domu Pánova …“ Během umírání se zjevil sv. Terezii se slovy: „Blahoslavené pokání, které mi zjednalo takovou slávu!“

Velký kajícník zemřel 18. října 1562 ve věku 63 let v Arenas. Blahořečen byl 18.4. 1622 papežem Řehořem XV. a svatořečen 28.4. 1669 Klementem IX.

Pramen: I. Vondruška, Životopisy svatých a R. Schikora, Naše světla

 

Obejmi mě, Pane, probodni mě, strav mě ohněm své lásky, abych byl já v tobě a ty ve mně. Nebe, země, andělé, svatí, pomozte mi chválit Pána, andělé, serafové, kteří znáte lásku a její moc, přijďte mi na pomoc, protože prahnu po lásce. Moje jediná naděje! Moje slávo, mé útočiště, moje radosti, můj milovaný, sladkosti mého srdce, šťastná jitřenko věčnosti, zářící světlo mého vnitřního ráje, jediný principe hodný lásky! Kdy mě zavoláš? Kdy mě přitáhneš k sobě, abych byl s tebou jedno? Ó, milovaný, milovaný mé bytosti, sladkosti mého života, vyslyš mě; nehleď na moji nehodnost, tvé milosrdenství nechť je ve mně.

 

 Sv. Petr z Alkantary