Menu


Svatý Jan Leonardi

Svatý Jan Leonardi žil a působil v XVI. století, v období, které bylo bohaté na nová díla umění, architektury i vědy, ale také to byla doba protestantské reformace a velké reformy po tridentském koncilu.

Na podporu opravdové církevní reformy vyrostla rychle celá řada nových kongregací a řeholních řádů. Jedním ze zakladatelů byl svatý Jan Leonardi, který plně pochopil ducha obnovy a pod vedením Ducha Svatého dal všechny své síly do služeb obnovy církevního života.

Zakladatelé nových řádů měli jednu společnou charakteristiku, a tou bylo úsilí o obnovu svědomí. Leonardi se narodil v Decimo v oblasti Lucca v roce 1541. Již jako mladík se zapojil do hnutí aktivních laiků, které vedli dominikáni, a při této činnosti dozrávalo jeho rozhodnutí i jeho zkušenosti s náboženskou obnovou.

Asi deset let pracoval jako lékárník se snahou léčit spíše duše než těla. Rozhodující se stal pro něho rok 1558, kdy se vydal na cestu za kněžstvím, aby se plně věnoval službě pro duchovní obrodu Božího lidu.

Poznal záhy, že příčinou všeho morálního zla v jeho městě je neznalost povinností vůči Bohu a vůči bližnímu, a založil proto Sdružení pro křesťanskou nauku, jejímž cílem bylo náboženské vzdělávání dětí a mládeže. Pomáhal přitom i venkovských farnostem při katechezi mladých. Toužil po tom, aby všichni dobře poznali Krista a přijali ho jako jediného Spasitele. Prostředkem pro duchovní růst se staly svátosti pokání a svatého přijímání ve spojení s hlubokou úctou k Ježíšově Matce Panně Marii. Vyznačoval se silnou vírou, která k němu přitahovala mladé lidi. I aristokratická mládež z Luccy navštěvovala hojně jeho duchovní cvičení.

Osvědčil se jako velmi dobrý duchovní vůdce a vedl duše k radikálnímu rozhodnutí pro Krista. Tak se stalo, že několik mladých katolíků zatoužilo zasvětit se zcela Bohu. Opouštěli své rodiny a žili v chudobě s ním u kostela della Rosa v Lucce.

1. prosince 1574 oznámil sv. Leonardi založení nové kongregace pod názvem  Reformovaní kněží Panny Marie, která později získala název Řád řádných kleriků Matky Boží. Dnes se jim říká leonardini a žijí a pracují v duchu charizmatu svého zakladatele.

Řeholní rodina se rozrůstala. Jednoho dne jeden ze členů výslovně požádal otce Jana o sepsání řehole, aby všichni přesně věděli, jak se mají chovat.

Leonardi bez otálení vzal list papíru a napsal velkým písmem jediné slovo: POSLUŠNOST a dodal: To je řehole, o kterou jste mě žádali. Prozatím musí všem stačit. List byl vyvěšen v jedné vitríně, aby ho všichni měli na očích. Tento čin velice zaujal sv. Alfonse z Liguori, který o něm vypráví v jednom svém díle.

Rodící se kongregace pracovala ve službách lidu a mladých v oratoři della Rosa. Jeden životopisec sv. Leonardiho napsal: „Po nešporách v katedrále pověřil otec Jan jednoho ze svých mladých, aby začal číst duchovní knihu pro těch málo, kteří tvořili počátek, a do četby vkládal krátký a užitečný výklad. Když počet posluchačů vzrostl, následovalo krátké vystoupení jiného mládence. Pak otec Jan nebo jiný pověřený řeholník pronesl půlhodinovou exhortaci. Končilo se duchovní chválou.

Tak se formoval charakter leonardinů: každá kultura se měří podle nové mentality, podle evangelia; katecheze je prostředkem, jak předávat stejné myšlenky a city, jaké měl Ježíš.

Světci jsou velcí, ale jejich duchovní síla rostla a zrála utrpením a pronásledováním, které přijímali z lásky ke Kristu. Don Giovanni byl vypovězen z oratoria o dva roky dříve, než vypršela dohoda. Svěřil se do Božích rukou. Po mši svaté vstoupil do sakristie a poklekl před Ukřižovaným s růžencem v rukou. Brzy nato si všiml, že je přítomen jeden z jeho mladých, Cesare Franciotti, který se připojil k jeho modlitbě. Vyčetl z jeho tváře určité obavy a s otcovskou něžností mu řekl: Neboj, se, svěřil jsem vás všechny Královně Andělů, kterou najdete na každém místě, kam přijdete, a najdete v ní svou ochránkyni.

Když Bůh chce, aby jeho plán pokračoval, zajistí všechno potřebné. Nové kongregaci bylo nabídnuto místo u kostela Santa Maria Corteorlandini s připojenými objekty. Pokládali to za milost od Pána na přímluvu Panny Marie, které je kostel zasvěcen jako zvláštní patronce řádu Matky Boží. To je nyní mateřský dům kongregace, ze kterého se zrodily další domy po celém světě. Zde se uchovávají všechny památky na zakladatele a jeho první druhy.

Stanovy a řehole kongregace Řádných kleriků Matky Boží

Svatý Jan Leonardi bývá zobrazován s knihou, na které stojí napsáno „Constitutiones CC.RR. Matris Dei“ protože jeho řehole je pokládána za mistrovské dílo křesťanských zákonů, kterými se řídí řeholní institut: řeholník v ní nachází životní styl klerika povolaného, aby byl kvalifikovaným svědkem Církve pověřeným evangelizací bratří.

Od pravidel, jak mají být řeholníci formováni a jak mají žít v intenzivním spojení s Kristem, se přechází k pravidlům, jimiž se řídí společný a apoštolský život. Dobré vedení řádu závisí od „zákona lásky“, kterým se má tento řád lišit od jiných, které si zvolily společný život...

Následovníci Jana Leonardiho jsou povoláni, aby v sobě napodobili charakteristické vlastnosti svého zakladatele a mají mít před očima své myli jen čest, službu a slávu Ježíše Krista ukřižovaného...

Dělníci pokoje

Už mnoho let prožívali obyvatelé Luccy nepokojnou dobu. Banda padesáti zločinných mladíků rozdělených na dvě znepřátelené skupiny týrala dlouho celé město svými spory, souboji a znepokojujícím proselytismem. Svatému Janu Leonardimu se podařilo setkat se s každým z nich, promluvit s nimi a přesvědčit je o zlu, které působí celému městu. Jejich obrácení bylo potvrzeno generální životní zpovědí. Výsledkem bylo, že těchto padesát se nakonec smířilo, odložilo svou vzájemnou nevraživost a stali se dobrými katolíky.

Aby zabránil novému propuknutí nenávisti, shromažďoval Jan skupinu každý pátek v oratoři della Rosa a založil s nimi Družinu pokoje.

Bohužel, nějaký vysoce postavený občan v Lucce rozšířil o Janu Leonardim řeči, že stojí v čele ozbrojené skupiny a může zneužít svého postavení k nepříjemným věcem. Tak se začala množit obvinění a během jedné jeho cesty do Říma bylo vydáno nařízení od městského senátu i od papeže Sixta V., aby opustil město. Jan byl nucen zůstat v Římě, kde se setkal se sv. Filipem Neri, kterého si zvolil za svého duchovního otce.

Reformátor

16. století bylo pro církev bouřlivé období. Tridentský koncil, který se v té době konal, vydal četné směrnice i pro obnovu řeholních společností, které byly potřebné pro nápravu a návrat k původnímu duchu z dob jejich založení. Jan Leonardi je spravedlivý člověk, který pomáhá uskutečnit tuto reformu řeholních řádů zcela nekompromisně.

Papež Klement VIII. ho pověřoval četnými a velmi delikátními úkoly jako apoštolského vizitátora. Stal se komisařem Svatého stolce, aby ukončil rozpory mezi Viscere di Napoli a biskupem v Nole, týkající se svatyně Madonna del Arco. Následují impulsy řeholním rodinám benediktinek z Monteverige, z Valombrosa a řeholníků z Montesenario.

Spisy týkající se reformy:

O způsobu jak v krátkém čase obnovit zachovávání řehole ve všech řeholních řádech

Leonardo navrhl papeži, jaké by měly být stěžejní prvky pro radikální obnovu řeholního institutu:

  • organizovat apoštolské vizitace
  • zřídit v Římě dikasterium pro řeholníky
  • vytvořit vzorový noviciát, který bude sloužit generálnímu představenému jako zvláštní zahrada
  • dobré vedení“

Pro přítomnou i budoucí reformaci řeholníků a řádů

Svatý Jan Leonardi prohlašuje:

Nápravné prostředky se mají řídit rozvážností a promyšlenou pevností. Proces obnovy ať se uskutečňuje bez otřesů. Řeholníci, kteří jsou vězni Adamových pout, ať jsou podněcováni pouty lásky. Nemá se lámat nalomená třtina a hasit dřevo, které ještě doutná... Je třeba dát stranou každý neklid a překonat všechny lidské ohledy a postupovat v těchto problémech tak, aby se reformou uskutečnilo jen to, co náleží Pánu Ježíši Kristu.

Noviciát

Doporučuje novicmistrům, aby dávali dobrý příklad svým životem. Novicmistr se má představit jako vzor všech ctností novicům, kteří jsou jako fialky a lilie a tak, jako je špatný vzduch kazí, podobně na ně působí špatné příklady. Ať je přesvědčen, že ta nejlepší nauka, jakou může vyučovat, je dobrý příklad jeho života.

Všeobecná reforma celé církve

Tento dokument je napsán s výjimečnou jasností a evangelijní odvahou. Je to  Memorandum, které poslal sv. Jan Leonardi papeži Pavlu V. a doporučil mu v něm Kritéria autentické obnovy:

Je nutné, aby ti, kteří aspirují na reformu mravů a obyčejů lidí, hledali zvláště a především slávu Boha, od něhož pochází všechno dobro, ať očekávají a spolu doufají v pomoc pro naplnění tak potřebného a obtížného úkolu. V oblastech, které chtějí reformovat, ať se sami představí jako zrcadlo všech ctností a jako svítilny postavené na svícen.

Ať přede všemi, kteří se nacházejí v Božím domě, vyzařují neporušenost života a vynikající mravy. Tak spíše než přinucením je sladce přitáhnou k reformě, protože podle učení tridentského koncilu není možno požadovat od těla to, co se již nenachází v hlavě. Počínat si jinak znamená mařit správný postup a řád v celé Pánově rodině.

Kdo chce pracovat na vážné náboženské a mravní reformě, musí využívat především jako dobrý lékař pozornou diagnózu zla, které sužuje církev, aby pak mohl být schopný předepsat každému přiměřený lék. Reforma církve se musí uskutečňovat od prvních k posledním, od hlav k podřízeným, odshora dolů. Musí začít od těch, kteří přikazují, a rozšířit se na podřízené. Bylo by potřebné, aby kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové a faráři, kterým je přímo svěřena péče o duše, poskytovali nejlepší záruky pro vedení Pánova stáda. Ale sestupme také od prvních k posledním, od velkých k malým, protože oni nemohu být přehlíženi těmi, kteří mají na starosti povznesení úrovně křesťanského života. Je jistě správné, aby se nic neztratilo ze zřetele, aby děti od prvních let byly vychovávány v čistotě křesťanské víry a svatých mravech. Nic není naléhavějšího a nezbytnějšího než dobrá výuka křesťanského učení. Vyučování dětí ať je svěřeno jen dobrým a bohabojným osobám.

Toto mi, nejblaženější Otče, vnukl Pán, pokud jde o tak důležitý problém. Jedná se jistě o věci obtížné, ale když je srovnáme s tím, co je ve hře, žádné úsilí není možno pokládat za přílišné. Ostatně vysokých cílů se dosahuje jen velkými prostředky a velké úkoly se svěřují velkým duším.

(Dopis Per la riforma universale della Chiesa; Archiv 'Ordine dei Chierici Regolari della Madre di Dio).

Misionář

Leonardi byl prodchnut silnou touhou po evangelizaci. V roce 1603 se setkal s Mons. Juanem Bautistou Vives, který podobně jako on měl starosti o hlásání Božího slova ve světě. Sv. Janu se zdálo, že nadešla chvíle k uskutečnění projektu, o kterém uvažoval mnoho let: založit Kongregaci pro šíření víry v misijních krajinách. Také Filip Neri dal najevo svou ochotu opustit Řím a odebral se do dalekých zemí hlásat evangelium. Florentský světec ho odrazoval: Tvojí Indií je Itálie. Silná touha po misiích se u Leonardiho promítla do uskutečnění kongregace pro šíření víry: Takřka všechny ovečky Kristovy i v Asii, Africe a velké části Evropy a Ameriky hynou kvůli neznalosti, protože nemají pastýře, kteří by je vyhledali a přivedli do církve. Je třeba založit semináře, kde se budou vychovávat vybraní, vzdělaní a svatí pastýři, duše, které opustí jedinou ovečku v ovčinci a vydají se hledat 99 rozptýlených. Ti, aby naplnili svůj úkol, musí napodobit Apoštoly v chudobě, čistotě a poslušnosti... Není třeba zakládat nové řehole, ale nové semináře, v nichž se shromažďují, vzdělávají a posvěcují duše typu prvních pastýřů církve, schopných přivádět ovečky do Kristovy církve.

Podle Leonardiho potřebovala církev kongregaci pro šíření víry. V roce 1608 s pomocí da Vives a Funese navrhl novou instituci Congregatio de Propaganda Fide. V roce 1610 byla zřízena příslušná kolej, která přijímá seminaristy z různých kontinentů, kteří po potřebné formaci se vracejí do svých zemí, aby zde šířili evangelium. Kongregace i kolej představují novinu v dějinách katolické církve. V koleji je oltář věnovaný svaté Janu Leonardimu, zakladateli Regulárních kleriků Matky Boží.

Jan Leonardi zemřel 9. října 1609. Za svatého byl prohlášen v roce 1938. Jeho ostatky odpočívají pod oltářní menzou v kapli zasvěcené Santa Maria in Portico in Campitelli v Římě.

Pramen: Villa Mater Dei