Menu


Svatý František Xaverský

 

Životopisná data světce

Dopis sv. Františka Xaverského sv. Ignáci z Loyoly

Zavítali jsme do vesnic novokřtěnců, kteří přijali křesťanství teprve před několika lety. V té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho kdo by je seznámil s vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš, a Zdrávas a poučil o Božích přikázáních.

A tak jsme si od chvíle, kdy jsme sem přišel, vůbec neodpočinul. Vytrvale jsem chodil o vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsme tak očistil velké množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit se breviář, dokonce ani najíst a vyspat se, dokud jsme je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě ony jsou těmi, kterým patří nebeské království.

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v křesťanských přikázáních, byli by z nich určitě velmi dobří křesťané.

Z mnoha lidí se v této oblasti nestanou křesťané jen proto, že tu prostě není, kdo by z nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce v Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu – a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v nichž je více učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování věd, aby jednou mohli složit Bohu účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven.

A kéž by co nejvíce z nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z klidu, aby se oddali rozjímání o Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. Z celého srdce aby volali: Pane, tady mě máš, co mám dělat? Pošli mě, kam to libo, třeba až do Indie

H. Turselllini, Vita Francisci Xaverii lib. 4, Ep. Č 4 a 5.