Menu


Svátek Nejsvětější Krve

                                                          

Svátek ustanovil pro celou církev papež Pius IX. a na slavnost 1. třídy ji pozvedl Pius XI. u příležitosti oslav 19 století od smrti Spasitele.

Připomínáme si přitom scénu na Kalvárii, kdy voják kopím probodl bok Ukřižovaného. Liturgie nás vede, abychom pronikli k významu a nekonečné hodnotě kalvarské oběti. Evangelium je stejné jako o svátku Nejsvětějšího Srdce, epištola je z Dominica Passionis: jsou to velká témata vykoupení, které nám zajistila nekonečná cena Krve a lásky Spasitele. Země, oceány nebe, vše bylo obmyto touto spásnou řekou.

Zpěv introitu slyšel novozákonní prorok Jan na hoře Pathmu. Bojující církev se k němu připojuje slovy žalmu 88, 2 Svou Krví jsi nás vykoupil z každého kmene, jazyku a národa a učinil jsi z nás našemu Bohu království (Zj 8,9 – 10).

Na věky budu opěvovat Boží milosrdenství, tvou věrnost budu hlásat svými ústy od pokolení do pokolení.

Orace: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi ustanovil svého jednorozeného Syna za Vykupitele světa a chtěl jsi být usmířen jeho Krví, uděl nám, prosíme, abychom výkupnou cenu své spásy slavnostním kultem uctívali tak, abychom byli v přítomném životě chráněni její mocí a radovali se v nebi z věčného ovoce.

Úchvatná Pavlova epištola je vyňata z list Židům (9, 11 – 15). Na ni navazuje Graduale z 1. listu apoštola Jana: Ten, jenž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus, nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev... Tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi: Duch, voda a krev, a ti tři jsou jedno.

Dnešní Evangelium slyšíme několikrát za rok, když si připomínáme probodené Ježíšovo Nejsvětější Srdce, ze kterého vytekla krev a voda.

Také Offertorium připomíná kalich požehnání jakožto společenství Kristovy Krve.

Secreta se vrací k slovům epištoly a prosí o opětovné pokropení Krví, která mluví výmluvněji než krev Ábelova.

Preface je de Cruce jako v době postní.

Communio připomíná druhý Kristův příchod, jehož je přijímání předzvěstí. Kristus se ukáže k spáse těch, kteří ho očekávají (Žid 9, 28).

Závěrečná modlitba nám připomíná, že jsme s radostí čerpali vodu ze zřídel Spasitele a prosíme, aby byla pramenem tryskajícím do věčného života. (Iz 12, 4, Jan 4, 14)

Ze všech těchto textů a celé koncepce jasně vidíme, že tématika tohoto slaveného tajemství je zcela specifická a přebohatá, odpovídala na široce založenou, teologicky odůvodněnou a v Písmu svatém podloženou úctu a bylo krajně necitelné a nepochopitelné utopit ji takřka beze stopy v slavnosti Božího Těla, jak to učinil Pavel VI. Navíc tento svátek byl také odpovědí na významné historické události, které by neměly upadnout v zapomenutí, ale naopak, je třeba je  připomínat.

Apoštolem Nejdrahocennější Krve Ježíše Krista byl sv. Kašpar Bufalo