Menu


Svatá Noc

                                                                            23. 12. 2016

Blíží se Svatá Noc, Velká Noc, která podle evangelijní tradice spatřila narození Krista, Vykupitele, slíbeného Mesiáše Božího lidu, předpovězeného Proroky. Křesťanská tradice by chtěla, aby to byla noc očekávání, modlitby a umrtvování v pokrmu i zábavě; naopak západní kultuře odkřesťanštělé a postkomunistické se podařilo tato posvátná předsevzetí přetvořit na poživačné a bezstarostné zvyky. Neobyčejně bohatou večeři, která pro uklidnění svědomí sahá po „postní“ pochoutce připravené z ryb.

A přece pro toho, kdo zakouší alespoň kousíček víry a dojetí ze svatého Dítěte, které svou první noc prožívá v zimě, v krmelci jedné ze stájí, protože jeho rodiče nedostali žádné slušnější místo, má tato noc neobyčejný symbolicky výmluvný význam. Že se Ježíš narodil v noci, je dosvědčeno slovy evangelia podle sv. Lukáše (2,8) kde evangelista vypráví, že to bylo v noci, kdy pastýři, hlídající stáda, obdrželi od andělů zvěst o narození Mesiáše. Sv. Matouš tento časový údaj neuvádí, ale když hovoří o putování Mudrců, o hledání židovského krále, popisuje, že je vedla hvězda viditelná v noci, což je symbolické podobenství putování lidstva, které kráčí nocí ke Světlu.

Písmo svaté mluví o noci od své první stránky: Na počátku … se tma vznášela nad vodami... (Gen 1,1), jakožto jsoucno, které zde bylo ještě dříve, než bylo stvořeno nebe a země. Tato tma představuje nicotu a prázdnotu, jež byla přemožena Božím slovem, které přineslo Světlo. Římský misál v šestém dnu vánočního oktávu zpívá ve vstupní antifoně: Zatímco všechno trvalo v hlubokém mlčení a noc ve svém běhu dospěla k polovině své dráhy, tvé všemohoucí Slovo, Pane, přišlo z nebe od královských sídel.

Podle exegetů temnota je symbolem království smrti; a opravdu, Ježíš říká, že v temnotách bude pláč a skřípění zubů (Mt 8,12). Proto Stvořitel svým: - Budiž světlo - stvořil život. Ale temnoty přetrvávají v dějinách a v lidském životě a nabývají zde vrchu; zakoušíme to, když přicházíme do styku s bolestí smrti, nemoci, války, terorismu, utlačování těch posledních, nepochopení, které ničí rodinu, a tak bychom mohli pokračovat a uvádět zločiny potratů a eutanazie, zakamuflované do lidské „lásky“.

Když se podíváme na okolní svět, jsme v pokušení zoufat si, jak tomu bylo u Joba (3, 4 – 7), když proklínal den, kdy se narodil. Ale když si zoufáme a pochybujeme, musíme se posílit myšlenkou,. že s Ježíšovým narozením zasvitlo světlo v temnotách (Jan 1,5), které se lidem nepodařilo uhasit. (1) Materiální, duchovní a morální zlo, které se vždy šířilo po světě, nebude moci převládnout, protože Boží Slovo bylo přivedeno k naplnění v Kristu, slovo, které označil Zachariáš jako světlo, které vychází z výsosti (Lk 1,7-8). To je velké poselství naděje, jímž nás zve Bůh skrze svého Syna, který toto světlo zhodnotil svým zmrtvýchvstáním po potupné smrti vyhrazené zločincům a těm posledním z lidské společnosti, kteří ztratili poslední naději; naději, kterou nikdy nesmíme opustit, ani když se zdá, že Zlo triumfuje. Je to ona Naděje proti Naději, o níž mluví sv. Pavel s poukazem na Abraháma ( Řím 4,19).

Proroci a lidé Slova jako Jan přišli, aby vydali svědectví pravdě (Jan 1,7). Když se anděl zjevil o vánoční noci pastýřům, kteří bděli v temnotách nad svým stádem, aby jim zvěstoval velikou radost, která je pro všechen lid, nejdříve je ujistil: Nebojte se – jako Gabriel uklidnil Marii v okamžiku zvěstování, protože když vnímáme, že Bůh je blízko a zasahuje nás jeho milost, je v lidské přirozenosti zakoušet strach a hrůzu, ale pak sláva Páně zaplaví světlem ony ubohé lidi, poslední ve společenském žebříčku té doby, projasňuje jejich život a jejich duše. Neboť veliký zástup nebeského vojska zpíval onu úžasnou chválu, kterou liturgie zařadila do mše svaté a která se stala nesmírnou inspirací pro ty největší z hudebníků, když propuká v uchvacující Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis.

To je latina Vulgáty sv. Jeronýma, která byla převzata do liturgie, zatímco Nová vulgáta to přetvořila na Gloria in altissimis Deo et super terram pax in hominibus bonae voluntatis. Z toho vznikly různé varianty, ale původní podstatou je: musíme děkovat Pánu, že sestoupil na zem, aby přinesl pokoj těm, kteří mají dobrou vůli, tedy vůli sjednocenou se svatou vůlí Boží.

Anděl vánoční noci volá pastýře, aby si osobně ověřili to, co jim oznámil, a oni běží do Betléma, protože když obdržíme pozvání od Boha, není možno se zdržovat nebo váhat. Není to pro nic za nic, když evangelista Lukáš, který nejdříve sledoval, jak Maria přijala Zvěstování, ihned připojuje, jak spěchala do jednoho města v horách, aby sdílela s Alžbětou svou radost z milosti přijaté od Boha.

Ono vnitřní světlo, které pastýři přijali, osvěcuje jejich kroky i v temnotě noci, takže nemohou zbloudit. A nacházejí znamení, dítě, podobné všem jiným novorozencům, protože Bůh chtěl, aby se zrození Mesiáše neudálo v triumfu pozemské slávy, jak by si to byl přál izraelský národ, ale ve skrytosti a pokoře. A skutečně byli schopni rozeznat dané znamení, protože tak jako Alžběta řekli Ano milosti přijaté od Boha. Kdo chce najít pravé světlo, je pozván nastoupit duchovní cestu, která může být také obtížná a únavná, aby mohl poznat ono Dítě z neslýchaného a ohromujícího zjevení o Bohu, který se stal z lásky člověkem, nikoliv aby vyloučil bolest, nemoc a smrt, nýbrž aby je sdílel se svými tvory, kterým slíbil jejich vykoupení. O vánoční noci zazářilo v plnosti zjevení Boží soucitné lásky, abychom přijali světlo a dali stranou své Já, svou pýchu, zahledění do sebe a mohli pochopit, jak je možno přetvořit i náš život, tak jako se změnil život pastýřů: i když zůstali ve své bídě, vraceli se proměněni a chválili Boha za všechno, co viděli a slyšeli, tak jak jim to bylo řečeno od anděla (Lk 2,20).

Není to snadné přijmout Zjevení v plnosti. Život v XXI. století nás zavaluje a ovlivňuje, teprve když se odvážně zastavíme, můžeme si uvědomit, že toto skutečné Světlo nemůže být nahrazeno ani množstvím světel, která každý rok v prosinci zaplavují naše města spíše jako mrhání elektrickou energií a ještě více přitom brání našemu rozjímání o okouzlujícím hvězdném nočním nebi. Do původní a podstatné blaženosti Vánoc vstupuje jen ten, komu se daří podrobit se plnosti a pravdě autentického Zjevení.

Carla D´Agostino Ungaretti La Riscossa Cristiana