Menu


Stíny lóží nad Francií

Stíny lóží nad Francií


S nástupem Françoise Hollandeho do Elysejského paláce nastala nová zlatá éra francouzského zednářství. 16. listopadu prohlásil ministr školství Vincent Peillon v Artur Grousier – Tempel Velkého Orientu Francie (GO): „Chceme nově založit Francii. A chceme s tím začít ve škole! Jako za nejlepších časů Třetí republiky (1875 – 1940), kdy byl laicismus rozhodující hnací silou vládní činnosti, tak je nyní nutné prosadit homosexuální manželství, které je jen jednou z dalších vyjadřovacích forem laicismu.“

Nové založení republiky - každý třetí ministr je svobodný zednář

Sdílí naše hodnoty, je svobodným zednářem bez zástěry“, komentoval jeden zednář vystoupení jednoho ministra. Skutečně, podle listu Religion en Libertad patří mezi zednáře nejméně třetina“ ministrů, které nasadil Hollande v enormní vládě s 38 ministry pod ministerským předsedou Jean-Marc Ayraultem. Na vedoucích pozicích francouzské státní správy je podíl bratří se zástěrou ještě větší. Teprve minulý měsíc navštívil Claude Bartolone, prezident Národního shromáždění lóži. To znamená, že tím chtěl vyjádřit svůj dík, že lóže získala své blízko stojící poslance pro jeho volbu na místo předsedy parlamentu.

Vedoucí francouzský list Le Figaro zveřejnil obsáhlou zprávu o silném vlivu svobodných zednářů v rámci prezidentských a parlamentních voleb, jaký měli zednáři jen v prvních letech úřadování Françoise Mitteranda, kdy se sám socialistický prezident nad jejich smělostí rozčiloval.

Lóže a Le Figaro

Le Figaro se všech členů vlády zeptal na jejich příslušnost k lóži. Někteří z nich, jako ministryně pro státní reformu Marylise Lebranchu, Stéphan Le Foll (zemědělství) a Alain Vidalies (vztahy k parlamentu) odpověď odmítli. Jiní členství popřeli, ale autor zprávy uvádí, že zapřeli své členství po dohodě s lóží.

U jiných odepření odpovědi znamenalo odpověď. Fréderic Cuvillier prohlásil, že nemůže odpovědět, i když jeho blízkost lóži je obecně známá. Stejně tak známý zednář Jean-Yves Le Drian (obrana) se vyjádřil, že „nebude komentovat osobní přesvědčení“. Anne-Marie Escoffier (decentralizace) známá příslušnice největší ženské francouzské lóže, se „necítí kompetentní odpovídat“. Totéž platí pro ministra vnitra Manuela Vallse, který na další dotaz odpověděl, že byl iniciován v roce 1988, ale uvedl, že od roku 1996 s lóží nespolupracuje.

Kapilární síť zajišťuje vliv lóží

Vliv lóží se uplatňuje především jejich kapilární přítomností ve vládě, ministerstvech, ve správě a ve stranách“, jak se vyjádřil prokurátor Emanuel Pierrat. Jako člen GO je spolu s Laurentem Kupfgermanem autorem knihy Ce que la France doit aux francs-maçons (Co dluží Francie zednářům).

Největší vliv lóží se v současné době projevuje v ministerstvu obrany, vnitra a v ministerstvu školství, kde k lóžím patří nejen ministři, ale i šéfové kabinetů a více vedoucích oddělení.

Tajná setkání velmistra GO s Hollanovým generálním sekretářem

Cíle francouzských lóží, ve kterých se soustřeďují protikatolické síly, jsou známé. Od změny vlády, kterou vehementně podporovaly, mobilizovaly lóže k „laicistické ofenzívě“, jakou Francie minulých třicet let nezažila. Le Figaro odhalil, že velmistr Velkého Orientu Francie José Gulino se sešel s vedoucím prezidentské kanceláře v Elysejském paláci. Jediným důvodem setkání byl požadavek Velkého Orientu, aby zákon o odluce církve od státu byl povýšen na ústavní. Zákon zavedený v roce 1905, který od té doby doznal jen malých změn, je zaměřen vysloveně protikatolicky a přispěl významně k odkřesťanění Francie ve 20. století. Zednářský laicismus se stal státní doktrínou. Pojem „laicismus“ byla prosazen v roce 1871 francouzským zednářem a pedagogem Ferdinandem Buissonem (1841 -1932), který se významně podílel na protikatolickém zákonodárství. V roce 1902 byla zavřeno více než 3000 katolických škol, protože stát požadoval vzdělávací monopol a ten měl být nenáboženský. 1903 byly zrušeny všechny katolické řády a bylo zakázáno zakládání nových. Buisson byl v roce 1927 vyznamenán Nobelovou cenou míru.

                                     Ferdinand Buisson

Protikatolický zákon o odluce církve od státu má obdržet ústavní rámec

Zákon tehdy vyvolal energickou odpověď svatého papeže Pia X., který v encyklice Vehementer nos vyzval francouzské katolíky k rozhodnému odporu proti zednářům. Dnes navazuje pařížský arcibiskup a francouzský primas kardinál Vingt-Trois opět na tehdejší odpor a následují ho statisíce francouzských katolíků, kteří vyšli do ulic, aby demonstrovali za obranu manželství mezi mužem a ženou a proti zavedení homo-,,manželství“ spolu s právem adopce. Byl to nepředvídaný úspěch.

Katolický odpor od Pia X. až po kardinála Vingt-Trois

Církev byla v roce 1902 vyloučena ze všech institucí, které dosud významně ovlivňovala. Lóžím se tak podařilo jedinou ranou změnit charakter republiky a zabránit jakémukoliv pokusu o nápravu nebo reformu.

Za konfliktem o zavedení homo – „manželství“ stojí ve Francii snaha o to, zabetonovat ideologii lóží jako státní doktrínu, jak to otevřeně prohlásil socialista a zednář Gérard Contremoulin. A při konstelaci současného francouzského vedení státu mají doporučení lóží velkou váhu.

                                                                                                                   Giuseppe Nardi
Katholisches - Magazin für Kirche und Kultur

                                         

Na doplnění

Hlasatel tolerance projevil krajní nesnášenlivost?

Francouzský prezident François Hollande odmítl zahájit výstavu v muzeu v Rouen, když se dověděl, že při projevu bude na stěně za ním viset velký obraz Mučednictví svaté Anežky od J. D. Corteho z roku 1863. Muzeum odmítlo obraz nejdříve odstranit a pak i zakrýt.

Minulý prosinec obvinil již kardinál Vingt-Trois prezidenta, že poručil sundat portrét Abbé Piere ve středisku Emauzy, kde měl tiskovou konferenci. Jako důvod bylo uvedeno, že obraz působil v kamerách reflexe.

Muzeum v Rouen nakonec zdůvodňovalo, že by docházelo k velké interferenci s motivy obrazu a že by mohl vzniknout dojem, jakoby prezident vystupoval před modrými obrazy. Nicméně 12. března mu nevadilo, že měl za sebou v Dijonu velké plátno „Sláva Bourgognského rodu“ od H. L. Lévyho.

Je tu ovšem ještě okolnost, že odpůrci homosexuálních svazků nechtěli zmeškat příležitost vyjádřit hlavě státu svou nevoli nad novým zákonem a pozvali své stoupence 28. dubna do Rouen na setkání s prezidentem.