Menu


Stat Crux dum volvitur orbis

 

I za situace, kdy se Církev se ocitá v kritické situaci, můžeme si být jisti vítězstvím a konečným triumfem, ale pod jednou podmínkou: víme přece dobře: abychom k tomuto vítězství dospěli, musíme projít zkouškou kříže. Kříž zůstává, i když se všechno mění. Kříž nadále zůstává tím, čím byl: nástrojem strašného trestu v potupné smrti, a přece prostředkem našeho vykoupení, naší spásy. Ježíš učinil Kříž svým trůnem: regnavit de ligno Deus. Kristus kralovat ze dřeva kříže. Proto tento nový strom života, který je protipólem tohoto pozemského ráje, zůstane ústředním symbolem křesťanů, naším rozlišovacím znamením, naším praporem, naším neodlučným zdrojem života

Bohužel za posledního půl století prodělal katolicismus podivnou mutaci, to, co po staletí bylo tím nejposvátnějším a ústředním, stalo se náhle něčím, co přivádí do rozpaků jako něco škodlivého. Stačí vstoupit do mnoha dnešních chrámů. Na oltářích, které se změnily v pouhé stoly, nevidíme kříž, a když, tak malý, někde na boku, jako bychom se měli stydět a bát mít ho před sebou. Nový obřad uniká před tím, co se na kříži obehrálo, a kněží i věřící obrátili svou pozornost raději ke společné hostině a nikoliv k nekrvavému plnohodnotnému zpřítomnění jediné dokonalé a zcela nezbytné oběti Ježíše Krista, Božího Syna na Kalvárii. Je třeba mnoho víry, abychom se opět ocitli spolu s Marií a Janem u paty kříže.

Ukřižovaný Kristus se vytratil také z kázání, tak jak se vytrácí z naší mysli, našeho srdce, našeho života. Kříž, smíření, pokání, oběť, bolest, spoluvykoupení zástupné utrpení, bolest obětovaná za obrácení  a očištění vypadly z našeho slovníku. Aby Ježíš přitáhl všechny k sobě, musel být povýšen od země na potupné dřevo kříže. To není záležitost, která se jednou odbyla před dvěma tisíci lety a na kterou stačí někdy třeba pietně vzpomenout. To je záležitost stále aktuální. Boží Syn tuto cestu podstoupil a ustavičně podstupuje nikoliv jako vlastní nápad, ale výslovně z vůle Otce. To je zcela podstatná a zásadní věc, kterou nelze nijak obcházet. Ani my nemůžeme nic z toho, co se dělo na Kalvárii a co se musí nadále nekrvavě ustavičně zpřítomňovat, nahradit vlastními nápady.

Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe: své nápady, své záliby, své vrtochy, své chtíče; vezmi na sebe kříž s celým jeho obsahem a pak poj a následuj mne. Jediný smysl oltáře je Kříž, na kterém se stal Pán poslušný až k smrti a který je proto Crux supereminens: všechno přečnívající, aby všechno přitahoval k sobě. Bez kříže není a nebude zmrtvýchvstání. Kdo kříž a Pána nepřijímá zcela za svůj jako ON, na toho padne jako kámen a rozdrtí.

Naší hlavní a rozhodující starostí a naléhavým úkolem je bezpodmínečný návrat ke Kříži v jeho autentické duchovní podobě.

  Související textyTvrdá realita ukřižování

                            Co musel vytrpět Muž z plátna

                            Co si počít 

                                                                                    LdL