Menu


Sehraná parta

Jak jinak nazvat papeže Františka a jeho blízký importovaný kolektiv, který cílevědomě míří k prolomení Božího zákona o nerozlučnosti manželství. Jejich vystupování a argumentace se poučila a sblížila s chováním a řečí současných politiků. Baldisseri si dokonale osvojil praxi populistických frází, na jaké jsou lidé zvyklí. Podle jeho pojetí je zřejmě otázka nauky o nerozlučnosti manželství plně v kompetenci církve, která musí vzít nyní na vědomí, že její ustanovení jsou časově omezená. Pokud se nějaká časová mez překročí, stane se i evangelium lidem nesrozumitelné. Jinými slovy, dnešní lidé nemají pochopení pro to, že by měla být pro ně závazná nauka, která platila před 33 lety, a proto čekají netrpělivě na „aktualizaci“ této nauky. Vypadá to tedy tak, že nauka církve již není pevnou a trvalou směrnicí, jíž by se lidé měli závazně řídit, nýbrž je časově podmíněným vyjádřením, které podléhá zájmům a očekávání věřících. Kardinál, sloup církve, který má být připraven kdykoliv za církev a její nauku prolít svou krev, dává veřejně najevo takovou neznalost církevní nauky, že by se měl vrátit do prvních semestrů semináře. Ocitáme se v kritické situaci cestujících, kteří jsou nuceni konstatovat, že řidič za volantem nezná ani základní dopravní předpisy.

Takový personál ovšem současné hlavě zcela vyhovuje. Proto si František pospíšil, aby svého kolegu v jeho odvážně zaujaté pozici podpořil. Zahájil palbu do řad těch, kteří se budou chtít postavit na obranu proti svatokrádežnému přijímání eucharistie, což se děje nejčastěji právě v souvislosti s civilními sňatky rozvedených katolíků. Tito obránci se musí mít nyní před papežem náležitě na pozoru, aby nesklouzli mezi byrokraty, kteří překážejí svobodnému toku milosti.