Menu


Při pohledu na kněze jsem viděl duše, které zplodil



Při pohledu upřeném na kněze jsem viděl velký zástup duší, které zplodil

Můj věčný pohled na kněze, pohled nejčistší lásky a zalíbení, je na něho upřen od věčnosti a objímá nejen jeho milovanou duši, ale také tisíce duší, protože každý kněz je odpovědný za množství duší.

Když jsem od věčnosti upřel pohled na kněze, viděl jsem velký zástup duší, které zplodil skrze plodnost Otce, které vykoupil skrze Moje zásluhy; formoval, posvětil, spasil, aby Mi věčně vzdávaly slávu.

Tento pohled Trojice, která plodí ve své mysli kněžskou duši, ve Mně počatou od Otce a Ducha Svatého, objímal jsem současně celý svět a další duše, které ve svém čase má duchovně zplodit v Mé Církvi, aby Mě oslavovaly.

Život kněze není takový jako život kohokoliv jiného, život a hotovo: ne, v životě kněze vidím mnoho životů (v duchovním a svatém smyslu), které v něm mají svůj počátek, mnoho srdcí, která Mě věčně oslavují.

Každý kněz, od věčnosti počatý Otcem, účastní se na formě věčného plození spojeného se Slovem.

Život kněze nepovstal z ničeho; má svůj duchovní a božský původ, nese v sobě nebeský zárodek, je předmětem působení Trojice, má v sobě něco nekonečného, co pramení z Otce a jeho plodnosti sdělované knězi, aby mu dal duše. Proto je povolání kněze a jeho božské poslání na zemi tak vznešené, tak svaté, tak nadlidské.

Ve hmotném ani intelektuálním světě není ani nejmenší pojem o velikosti kněze. Já jsem byl a jsem věčný Velekněz; a tak jako Já přicházím od Otce, kněží, Moji bratři, i oni pocházejí z tohoto milovaného Otce a jsou pozdviženi Duchem Svatým (vycházejícím z Otce a ze Syna).

Celá Trojice se účastní na formaci kněze a po Trojici a Marii není na nebi ani na zemi důstojnost srovnatelná s důstojností kněze.

Zvažte tedy, zda pro sílu takové spřízněnosti s Trojicí, je-li to možno říct, a pro své mimořádné přednosti nemá být kněz svatý.

Nicméně i když v sobě nese pečeť pro nebe, je to člověk a žije zde na zemi a jako člověk je nositelem lidské ubohosti. Ale božské povolání ho chrání, disponuje ho předem k tomu, co je čisté a svaté, a jestliže náhodou sejde na scestí a pošlape své povolání, je to jeho vina, protože kněz má více prostředků, více milostí, dvojí moc k přemáhání pokušení nepřátel duší.

Narodil se pro to, co je Svaté, a Svaté má mocné prostředky, aby ho osvobodilo. Trojice má s kněžskými dušemi intimní a božské vztahy, opakuji, jestliže kněz je nevidí, nepoznává, nepozoruje, je to proto, že zavírá oči, rozum i srdce, aby je necítil. Ale ony jsou zde, velmi intenzivní a hluboké, a jestliže je duše čestná, setrvává v modlitbě, je čistá a ukřižovaná, božské ozáření ji bezpochyby zaplaví.

Načrtl jsem právě božský, ale také lidský původ kněze, ale také vznešenost a naprostou výjimečnost jeho duchovního zplození, neboť je zplozen od Otce a narozen skrze Ducha Svatého v samotném Mém Srdci. Kněží jsou totiž tkání Mého Srdce, jeho podstatou, jeho tepem.

Nuže z důvodu, že Moji kněží pocházejí z tak vysokého rodu, tak zvláštního a výjimečného, aby tvořili na zemi Mou Církev, je pochopitelný důvod Mých bolestných vzdechů, Mé živé touhy, Mého práva chtít, aby byli svatí, vyžadovat od nich tu nejvyšší dokonalost, jakou od nich Trojice očekává.

Kéž by Moji kněží uvažovali o vznešenosti svého bytí, o nesrovnatelném zalíbení, jaké v nich má Trojice, která, abych tak řekl, si je vyvolila a volí pro svoji milovanou Církev, tyto duše pozorně vybrané od věčnosti pro její slávu!

Jak velice bych chtěl od biskupů: vlévejte stále více tyto silné a reálné ideje do srdcí svých kněží, aby oceňovali nesmírnou hodnotu svého povolání a čest, jaká jim náleží tak důvěrně, usilujte, aby jejich duše přímo skákaly vděčností a vedlo je to k tomu, stát se kněžími skutečně svatými (CC49, 338–347).

Kněží vesvém povolání byli
spolu se
Mnou zplozeni odOtce

Jestliže kněží ve svém povolání byli spolu se Mnou zplozeni od Otce a se Mnou se narodili z Marie, musí také ve prospěch duší žít Můj život a zemřít tak, jako jsem zemřel Já, ať už bude druh jejich kříže jakýkoliv. Spojeni se Mnou mají svým vlastním utrpením získávat duše pro nebe. Proto jsou-li plní lásky, jsou--li opravdu druhé Já-Láska, toto všechno pro ně nebude zátěží – naopak stanou se jim příjemnými nejen jejich ustavičné oběti, ale dokonce i smrt, ať je překvapí na kterémkoliv místě a jakýmkoliv způsobem, jakým se Mi zalíbí jim poslat: ona se stane obětí Otci pro tak vznešený cíl a tak důstojnou příčinu.

Kdyby kněží byli druhým Mnou, byly by vyřešeny problémy, které sužují Moji Církev, duše by rostly v dokonalosti a Já bych měl k dispozici hojné prostředky, jak komunikovat se světem.

Mnoho duší hyne vinou kněží. Když probudím kněžské povolání, vážu je na dokonalost a spásu mnoha duší, a jestliže tyto duše zahynou, bude to do značné míry záviset na netečnosti kněze.

Toto je konkrétní bod, daný příčinou, která ji určuje, je to motiv navíc, který má pobízet kněze ke svatosti: oni Mi totiž budou muset skládat účty za duše, které jsem jim svěřil, aby je spasili, ať už jsou to ty, které jim já sám posílám do cesty, nebo ty, které oni mají vyhledat. K tomu mají milost stavu. Bohužel, pro lenost, rozptýlenost a nedostatek horlivosti hřeší nedbalostí a mnoha jinými věcmi, nechávají tak nenaplněny Boží záměry v mnoha těchto duších, které by měli vést ke svatosti, aby Mi v nebi vzdávaly věčně slávu.

Jen Já mohu vypočítat, v kolika duších duchovní život vyhasl a byl zmařen vinou Mých kněží. To se děje velmi často. Kolik kněží pro strach z oběti přehlíží dobro duší. Nechávají je vystavené nebezpečí a nesnaží se pochopit, jaké jsou Boží záměry s nimi, a nesnaží se pomáhat při jejich uskutečňování! Na obtížném a delikátním poli duchovního vedení zůstává mnoho jen pouhým přáním, ať už pro jejich lenost a zbabělost, nebo pro strach prohlubovat znalost věcí, které neznají a nedokážou zhodnotit ani vyřešit. A přece by mohli využít studia, utéci se k modlitbě, mají k dispozici Moji pomoc a pomoc Ducha Svatého, vždy připraveného přijít na pomoc, kdykoliv ho s pokorou vzývají.

Již jsem řekl, že kněz musí v nebi najít duše, které jsem svázal s jeho kněžským povoláním.

Je zde mnoho k rozjímání o tomto zajímavém aspektu, který se tak zblízka týká kněze. Je třeba se v této věci zpytovat, činit pokání, vytyčit si rovinu potřebnou k tomu, aby svěřené úkoly byly splněny.

Ale jestliže pro kněze je tento úkol zátěž těžká k unesení, protože je příliš delikátní, Já ho dokážu učinit příjemným, umím ho osladit zvláštními milostmi a světly, která nikdy nebudou chybět těm, kteří jsou Mi věrní.

Z toho, co jsem řekl, je možno si udělat představu, zda je možno u kněze připustit lenost, rozptýlenost a pohodlnost, když se jedny duše ocitají v nebezpečí, jiné umírají žízní a dychtí po někom, kdo nasytí jejich duchovní potřeby, jejichž naléhavost pociťují.

Bylo by možné se také ptát, jak se může kněz klidně zabývat sám sebou a zůstat netečný, když je zde takové množství duší, které hledají, duší povolaných k dokonalosti, které ho potřebují. Kněz, opakuji ještě jednou, nepatří sám sobě: je Můj, patří duším, tak jako Já patřím Otci, Marii a duším. Ale jakou korunu mu Trojice chystá! Život přejde, obtíže skončí, ale odměna je věčná.

Kněz, který zde na zemi přivedl k dokonalosti své poslání, bude zářit jasem Trojice! Po trůně Mariině nebude, nemůže existovat žádný vznešenější nad ten, který je připraven pro kněze přetvořeného ve Mne! Kněz, který si je vědom, že je zde na zemi Mnou, uskuteční plně vznešené poslání, které je mu svěřeno. Když nenechá nesplněné Boží úkoly a záměry s dušemi, spasí a přivede k dokonalosti stovky těch, které buďto zná, nebo těch, které zasáhlo jeho plodné duchovní záření, vytrhl je ze hříchu a přitáhl ke Mně svými modlitbami, svými ctnostmi a svými oběťmi, aby Mě věčně oslavovaly.

Bude velmi velká, intenzivní a nesmírná radost z blaženého patření na Boha, jaké se bude v nebi těšit věrný kněz zde na zemi přetvořený ve Mne.

Vyplatí se námaha z nesení Mého příjemného jha, sladká tíže duší a věrnosti kněžským povinnostem na zemi, aby bylo možno těšit se z nekonečné slávy, která je bude v nebi nekonečně stravovat (CC 50, 180–183).

(Pokračování)

Z knihy Conchita Armida: Pán Ježíš o svých kněžích




Přeložil -lš-