Menu


Přežilé praktiky víry

 
Podivná reakce

Papež František se vyjádřil kriticky k iniciativě „z tradicionalistické oblasti“, která mu po jeho volbě jako duchovní dárek věnovala 3525 růženců: „Proč neřekli jednoduše ‘Modlíme se za Vás?‘ Praktiky víry z doby před II. vatikánským koncilem se již přežily“.

kath-net

                                      

Pokud se něco "přežilo" jako něco, co je  překonáno, znamená to, že na místo určité věci nebo způsobu jejího provádění nastoupila věc nebo praxe nová, která může lépe a výhodněji plnit poslání, které původní věc zastávala. Parní trakci na železnicích můžeme označit za přežitou, protože na její místo nastoupila trakce elektrická. Jízda parním vlakem se už stala pouhou kuriozitou. Za „přežité“ označujeme to, co se už nevyplatí používat. Za "přežité" pokládáme také to, co "vyšlo z módy" V některých případech se s takovými objekty můžeme setkat v muzeu a tam se nad nimi pousmát.

Protože hlava církve jistě nemluví jen tak do větru, měli bychom z papežových slov čerpat vždy náležité poučení. Zajímá nás tedy, co bylo v jednání zbožných věřících, kteří mu oznámili, kolik růženců se za něho pomodlili, takového rázu, že si to zasloužilo jeho kritickou výtku a bylo označeno za překonané. O co vlastně šlo? O společnou iniciativu připravit novému papeži důstojný duchovní dárek. Věřící z tradičního prostředí se rozhodli pro společnou modlitbu svatého růžence na zvláštní úmysl. I když můžeme vyloučit, že by František pokládal za překonanou právě tuto modlitbu, všichni známe četné věřící, kteří si s odvoláním na „ducha koncilu“ sestavili nebo převzali seznam „praktik víry“, které podle jejich názoru patří k tzv. předkoncilním a mezi nimi na mnoha místech figuruje i modlitba růžence. Už jen sama skutečnost, že nový papež mluví o existenci takových, i podle něho nežádoucích a překonaných praktik, je vodou na mlýn všech hlasatelů „pokoncilního ducha“.

Vraťme se však ke kritizované skupině z „tradicionalistického“ prostředí. Jejich duchovní dar novému papeži neměl mít nějakou abstraktní podobu. Jak dárci, tak obdarovaný měli mít nějakou představu o jeho faktické podobě. Zde je proto výhodné, můžeme-li lidskými slovy vyjádřit, je alespoň nějakou dimenzi duchovní reality. Dali si proto tu záležet na tom, že všichni zúčastnění si počet svých růženců na úmysl nového Svatého otce poznamenali a výsledný součet činil 3525. Dva růžence znamenají jistě i před Boží tváří více než jeden a 3525 více než 100. Bylo to přece výslovné přání Panny Marie, abychom se modlili co nejvíce růženců.

Z toto je zřejmé, že svůj záměr brali opravdu vážně a jejich dar neměl proto představovat pouhou prázdnou frázi. Že by taková praxe měla patřit mezi evidentně nežádoucí, o tom není u nás nic známo. Připusťme, že v Jižní Americe jsou jiné obyčeje anebo tam panuje jiné chápání koncilního odkazu, ale vzhledem k mnoha skutečnostem ji za vzor pro celou církev sotva můžeme pokládat. Nebo že by kamenem úrazu bylo ono „tradicionalistické prostředí“?

Kdybych stál na místě oné iniciativy, přiznám se, že by mě taková reakce ze strany obdarovaného, kterého provázela pověst mimořádné laskavosti a dobrotivosti, jistě nemile překvapila, a to už proto, že takový způsob jednání s dárci se i v civilní oblasti pokládá za nefér, ale především by mě zarazila skutečnost, že samotná hlava církve pokládala za nezbytné uplatnit právě v tomto případě onu banální „antikoncilní“ diskriminaci, ačkoliv by ji měl naopak se vší rozhodností potírat. Co by papeži Františkovi mělo především ležet na srdci není odstraňování „překonaných praktik“ víry jakou je skupinová modlitba růžence. Růžencové lobby jistě církvi nijak neškodí ani ji neohrožuje, spíše jí prospívá. Co církev velmi vážně ohrožuje, je ovšem homosexuální lobby a světský kariérismus, chamtivost, zednářství a další pohoršení, která vstoupila otevřenými okny přímo do srdce         Petrova stolce.

-lš-