Menu


Potřebujeme nové otce

Násilí na školách, pokles vzdělanosti, kriminalita mladistvých – mnoho problémů, které podle Hartmuta Steeba jsou důsledkem selhání otců. 49letý autor je otcem 10 dětí a žije se svou rodinou ve Stuttgartu. Vysvětluje, jakou odpovědnost musí otcové ve svých rodinách převzít.

„Stát se otcem není těžké, ale být jím je naopak velmi obtížné“ – doby, kdy tato slova byla výstižná, jsou pryč. Mnohé páry by chtěly děti, ale ty nepřicházejí. A pak, v naší společnosti už není samozřejmé mít děti. Když se muž stane otcem, obdrží velkou odpovědnost. Říci k ní ano je příkazem dne. Potřebujeme muže, kteří z přesvědčení chtějí být a jsou otci.

Lidé jsou obraz Boží, stvoření podle jeho podoby. Být otcem znamená pro křesťany v obzvláštní míře být obrazem nebeského Otce. Neboť nebeský Otce je vzorem otce. Protože mnoho lidí nemá kladný vztah ke svému otci, jsou na rozpacích, když je řeč o nebeském Otci.

Odpovědnost: za volbu partnera…

Po otázce, zda se člověk rozhodne žít jako křesťan, je otázka života v manželství druhou nejdůležitější otázkou v životě. Povolání lze měnit, mnoho rozhodnutí lze odvolat. Manželství však zavazuje k celoživotnímu společenství věrnosti. Proto především odpovědnost muže je velká. Proč vlastně? Mohu si představit, že žena, kterou mám před očima, bude také matkou mých dětí? To si musí muž rozvážit, než vstoupí s ní do životního vztahu, než uzavře manželství. Děsím se toho, když se lidé vezmou, a pak teprve začnou přemýšlet, zda chtějí mít děti. Pokud se o takových existenciálních otázkách nemluví včas a nedosáhne se jednoty, nelze se divit, že manželství se rozpadají.

…za ano k dítěti

Ano k sexuálnímu soužití nepřipadá těžké. Jinak je tomu, popku jde o plod sexuality. Často se říká, že mnoho žen nechce mít děti. To je možné pochopit, protože to znamená těhotenství, obtíže porodu, bolest a omezení v životě. To je podle mne také důvod, proč Bůh svěřil tento úkol ženám. Jinak by už lidstvo v důsledku nedostatečné ochoty mužů trpět a přinášet oběti dávno vymřelo!

Moje zkušenost je taková, že "ne" k dětem přichází často ze strany mužů. Děsí se otcovských povinností, finančního omezení a zmenšení flexibility. Přitom zapomínáme: dar pohlaví je Boží dar. A jako všechny dary, které přijímáme, je spojen s úkoly. Čím větší je dar, tím větší je úkol. S darem pohlaví je spojen úkol rozmnožovat se. Tím vkládá Bůh velkou oblast svého tvůrčího úkolu do našich rukou. Být otcem to znamená: Podílím se na Boží tvůrčí činnosti. On „dělá“ člověka a my mu máme při jeho práci pomáhat.

…za věrnost

Manželství a rodina patří k sobě. Obojí nelze od sebe oddělovat. Pro děti je nejlepší, když vyrůstají v rodině, ve které jsou muž a žena spojeni v celoživotním společenství manželství a věrnosti a poskytují tak dětem oporu.

Z pohledu statistiky vychází většina rozvodů od žen. Odpovědný za věrnost v manželství je však muž. K tomu patří, že vytváří své manželce prostor pro rozvoj jejích darů. Milovat to neznamená někoho k sobě přivázat, milovat znamená chtít pro toho druhého to nejlepší. Když v 1 listě Korintským stojí Muž ať plní ženě, čím je povinen (7,3), znamená to pro nás muže přemýšlet o tom, co naše ženy skutečně potřebují. Znamená to: musíme i svými pocity být pro ně. Existuje v Bibli slovo, které je pro muže důležité. Tak stojí v listě Efezanům: Ženy, buďte svým mužům poddány (5,22). Pak tam ovšem nestojí: „Muži, vyžadujte od žen poddanost!“ nýbrž ve verši 25 čteme: Muži, milujte své ženy jako Kristus miloval svou Církev a vydal sám sebe za ni. Podřídit se takovému muži nebude pro ženu žádný problém.

…za modlitbu

V 1. listě k Timotejovi 2,8 vyzývá Pavel: Muže prosím, aby se modlili na všech místech. Modlit se to je přiznání, že já sám nic nevytvářím, že jsem dospěl k hranicím svých možností. Toto přiznání je nutné. Když se naučíme obracet se svými potřebami na nebeského Otce a prožíváme to živě v našich rodinách, budeme uchráněni od falešného patriarchalismu a od sebelibého perfekcionismu. Před přetížením může mužům pomoci, když se pokud možno účastní pohřbů. To je dobrá příležitost zamyslet se nad tím, kam vede život. Tam, kde leží můj soused nebo přítel, přijdu jednou i já. Problémy v naší rodině a našem manželství dostanou ve světle věčnosti a pomíjejícnosti našeho vlastního života jinou perspektivu.

… za duchovní výchovu

Muži se nesmí stahovat z duchovní výchovy a přenechávat tuto práci jen svým ženám. Musí si najít čas a zcela vědomě hovořit se svými dětmi o duchovních otázkách. Odpovědnost za rodinné pobožnosti, za duchovní začátek dne, za biblickou chvilku na jeho konci a za modlitbu před spaním to je chvályhodný úkol. Při tom pomáhá jednoduchý poznatek: Otcové jsou první muži, které potkávají naše dcery. A jsou také prvním mužským vzorem pro naše syny.

… za smíření

Otcové musí číst z Lukáše hlavu 15. To vlastně není příběh ztraceného syna, ale milujícího otce. Je dostatek otců, kteří plni lásky a touhy čekají na návrat svých dětí?

I když naše děti odejdou, ať už z protestu, hněvu nebo nerozumu – vždy musejí pro ně zůstat dveře otevřené. Musejí vědět, že otec je připraven ke smíření a nestaví si žádné předběžné podmínky. Když naše dětí vyrostou v tomto postoji, budou k nám nikoliv méně nýbrž více pozorné.

Za co nejsme odpovědni

Jsme odpovědni za mnoho, ale ne za všechno, co se stane z našich dětí. Nemají se v nich zrcadlit otcovské a mateřské představy, nýbrž má dojít k rozvoji jejich vlastních darů a mají se naučit vzít samy život do rukou. Pomoc k svépomoci je dobrým základem pro výchovu. Naříkání nad nízkou úrovní vzdělání, nad nedostatečnou pracovní a vzdělávací kázní, nad násilím ve školách, drogami a kriminalitou to všechno je také výsledek společnosti bez otců. Potřebujeme nové otce, kteří převezmou odpovědnost tím, že budou vychovávat, bdít, chránit a pečovat. Jen tak můžeme být uchráněni, aby se naše společnost bez otců a bez dětí nestala záhy také společností bez vyhlídky a bez naděje.

Komma 15/2002