Menu


Plaidoyer proti pranýři

Vyhazov Sandra Magistera, 41 let akreditovaného novináře u Svatého stolce, vyvolal rozdílné reakce od nevázané škodolibosti až k otřásajícímu šoku. Odnětí akreditace je „pro vatikanistu to nejhorší“, napsala s uspokojením jeho protivnice Francesca Chaouqui, která patří k novým dvořanům tohoto pontifikátu. Její konstatování však trefilo do černého a vyjadřuje šok těch, kteří si dovolují zachovat vlastní názor uprostřed jásající sboru opěvujícího argentinského papeže. Je to postoj, který se stává nebezpečným luxusem, když sám nejstarší a renomovaný vatikanista, jakým je Sandro Magister, musel bez milosti odejít. Zatímco jeho nepřátelé propukli v hlasitý jásot, bylo by možné spočítat na prstech jedné ruky ty, kteří se ujali vysoce váženého kolegy, aby ukázali věc v pravém světle.

Jedním z nich je Riccardo Cascioli, šéfredaktor internetových novin La Nuova Bussola Quotidiana (NBQ). Zde je jeho plaidoyer za Sandra Magistera a proti novým dvořanům v katolické církvi.

Pro Magistera žádné milosrdenství

Riccardi Cascioli

Předčasné zveřejnění dokumentů není nikdy příjemnou věcí, je ovšem těžko pochopitelné, proč právě zveřejnění encykliky Laudato si o celé dva dny přivedlo Svatý stolec na pokraj nervového zhroucení a některým vatikanistům připadlo dokonce směšné,  že se takový případ pokládá za komplot zaměřený proti papeži.

O jaký komplot se tu vlastně má jednat, jestliže je obsah encykliky zveřejněn o dva dny dříve? Naopak, zdá se, že iniciativa časopisu L´Espresso jen zaměřila pozornost na oficiální tiskovou konferenci k představení encykliky 18. června v 11 hodin, přičemž se může jednat maximálně o eventuální rozdíly mezi již uveřejněným textem a jeho konečnou redakcí.

Veřejný pranýř a jedovaté přídavky

                                                     

                           Vývěska TK SVatého stolce  ve funci pranýře                                    

A přesto bylo předčasné zveřejnění charakterizováno jako komplot, takže vatikánské tiskové středisko sáhlo dokonce k drastickým opatřením a odňalo na neurčitou dobu akreditaci dlouholetému vatikanistovi Sandro Magisterovi, který je pokládán za pachatele tohoto činu. Dopis, kterým se Magisterovi oznamuje sankce, byl v tiskovém středisku veřejně vyvěšen a zveřejněn s velkou publicitou v oficiálním zpravodajském blogu Il Sismografo. A na tom ještě nebylo dosti: jakoby nestačil samotný postih, že byl Magister bez jakéhokoliv řízení demonstrativně a veřejně postaven na pranýř, vynořily se na internetu jedovaté komentáře od kolegů i zástupců Vatikánu namířené proti Magisterovi.

Magister je velmi známý vatikanista. Jeho oficiální web chiesa.espresso a blog Settimo Cielo patří k velmi navštěvovaným a čteným i  na mezinárodní úrovni. Pro mnoho katolíků, ale i novinářů je Magister významným zdrojem informací o vývoji v katolické církvi a ve Vatikáně, které daleko překračují oficiální zpravodajství. Je nabíledni, že během času si vysloužil i několik nepřátel. Způsob, jak s ním bude nyní jednáno, vyvolává v každém případ určité otázky.

Nic podobného při vatileaks - Žádné embargo nebylo porušeno

Je to velmi podivné už proto že podobné sankce nebyly vůbec uplatněny v souvislosti s vatileaks – skandálem, kdy byly ukradeny četné osobní a důvěrné dokumenty z pracovního stolu papeže Benedikta a vyvolaly tak nemalý skandál. Ve srovnání s ním je předběžné zveřejnění encykliky doslova směšné. Magister může být za to odpovědný jen nepřímo, neboť exemplář encykliky se ocitl na stole šéfredaktora, který sám rozhodl o jeho zveřejnění a požádal Magistera o krátký úvod.

Navíc, o porušení embarga ani nemůže být řeči, jak poznamenal americký vatikanista John Allen. Embargo platí, když je dokument dán ve známost novinářům, aby měli čas si ho přečíst a připravit se na jeho zveřejnění. V praxi to znamená: předává se ti dokument a ty se zavazuješ, že z něho nic nezveřejníš před stanoveným termínem. V konkrétním případě se Svatý stolec rozhodl, což je neobvyklé a málo potěšitelné, předat encykliku jen několik hodin před tiskovou konferencí. Žádný novinář ji tedy neobdržel a nebyl tedy vázán stanoveným embargem. Morální povinnost redaktora by vznikla tehdy, kdyby ten, kdo mu text dodal, ho zavázal k embargu do 18. června. To je ovšem velmi nepravděpodobné.

Přesto dopadl na  Magistera hněv Vatikánu: žádné polehčující okolnosti, žádné milosrdenství, jen veřejné zostuzení a vyhnání vatikanisty z Olympu.

Pro Magistera bez milosti – pro   Scalfariho  s odměnou

Zcela jinak jednal Vatikán se starým lišákem Eugenio Scalfarim, který dvakrát zveřejnil svůj rozhovor s papežem Františkem. Jednou v říjnu 2013, podruhé v červenci 2014. Oba případy vyvolaly v církvi nemalé zmatky. Pak vyšlo najevo, že Scalfari v prvním interview vkládal papeži do úst celé věty, které František vůbec neřekl, a že druhý rozhovor vůbec neměl být zveřejněn, protože Scalfari se zavázal, že o soukromých hovorech s papežem nebude mluvit. Ale Scalfari byl za oba interview dokonce odměněn. Oba se před několika měsíci objevily v knize interview a rozhovorů s novináři  vydané v oficiálním vatikánském nakladatelství Lev.

Je možno zcela odůvodněně mít zato, že Magister nedoplatil na zveřejnění encykliky, nýbrž na svou vytrvalou informační činnost, s jakou usiloval osvětlovat pozadí rozhodování a vysvětlovat výroky a výpovědi způsobem, jaký nevyhovuje sboru pochlebníků, který obklopuje a poškozuje tento pontifikát. Případ s encyklikou je pouze záminkou k odrovnání vedoucího novináře, který se stal znamením odporu. Je to jasný signál novým dvořanům, kteří si nechtějí přiznat, že se tu jedná o starou strategii: je třeba jednoho zmlátit, aby se jich sto poučilo.

Celý případ je dokladem, že ti, kteří šíří jed proti Magisterovi, patří k nadšeným vyznavačům nového milosrdenství.

Il Fatto Quotidiano mluví s jistotou o tom, že kopie, která se ocitla v redakci Espressa, pochází ze Státního sekretariátu. P. Lombardi prohlásil, že šlo o jeden z návrhů a nikoliv o konečnou verzi. Text měl tedy doznat další změny. Jsme ochotni uzavřít sázku, že text je konečná verze. Uvidíme ve čtvrtek.

17. června 2015 12.05 Riccardo Cascioli

Post scriptum:
 
 
Srovnání oficiálního publikovaného textu z 18. června 12.00 a verse publikované v L´Espresso vykazuje tři odchylky minimálního charakteru:

                                       Odstavec 57:

Espr: quando si pensa all’energia nucleare e alle armi biologiche

         ( když pomyslíme na nukleárí energii a biologické zbraně)

Def: quando si pensa alle armi nucleari e a quelle biologiche

        (když pomyslíme na zbraně nukleární a ony biologické)

                               1. závěrečná modlitba:

Espr: Altissimo Signore ( Nejvyšší Pane)

Def: Dio omnipotente (Bože všemohoucí)

Espr: Padre dei poveri ( Otče chudých )

Def. Dio dei poveri ( Bože chudých)

Ve všem ostatním jsou texty naprosto shodné včetně stránkování.

                                        Settimo cielo