Menu


Papežská politika

Dvě papežské audience

Italští politikové odešli 27. března z ranní papežovy mše jako spráskaní psi. „Dal nám pár facek“, prohlásili někteří a dodali, že by udělali lépe, kdyby vůbec nechodili. „Nepozdravil nás, nepodal nám ruku, ani se na nás nepodíval“, řekla rozhořčená Renata Polverini. Ve svém kázání mluvil František velmi ostře o vládnoucí třídě v Izraeli v době Kristově, o obílených hrobech, kteří klidně setrvávají ve svých hříších. Nikdo nepochyboval, že ta slova patří současným politikům. Tohle všechno potřeboval slyšet Obama.

                                         

 

Ale když k papeži přišel americký prezident, všechno bylo jinak. Ačkoliv ho měl jako největšího darebáka nechat klečet na hrachu, vyhnul se raději všem ožehavým otázkám. Nepadlo ani slovo o amorální zdravotní politice a vůbec nepřišla na přetřes krymská krize, která se zítra může proměnit díky USA ve třetí celosvětovou katastrofu. Jak Obama dvakrát zdůraznil novinářům, pokládá se vyznavače křesťanské víry, ale nikoliv tak, jak ji chápe papež, ale řídí se přímo učením Ježíše Krista a jeho zlatou zásadou: „Jednej s druhými tak, jak bys chtěl, aby oni jednali s tebou.“ Toto jeho vyznání víry, kterou si setkáním s papežem jen utvrdil, vyznívá z jeho úst jak nedostižný vrchol cynismu.

Papežové si zřejmě vytrvale předávají bláhový názor, že třetí fatimské tajemství se netýká jejich pontifikátu.