Menu


Mraky na obzoru

Marco Tosatti

 

Eccelsia Dei je útvar, který ustanovil papež Jan Pavel II. ve snaze citlivě řešit uvnitř církve vztah s následovníky arcibiskupa Mons. Lefebvra. Nejnovější ohlasy z Vatikánu hovoří o tom, že v rámci reformy kurie bude tato komise absorbována kongregací, která se zabývá řeholníky. Tuto kongregaci vede kardinál Braz de Aviz, neblaze proslulý zásahem proti františkánům Neposkvrněné. Z této perspektivy není obtížné si představit, na co by se měli připravit ti, kteří lnou věrně k tradici.

Revue Rorate coeli zveřejnila rozhovor s jedním moudrým knězem, který vystupuje na veřejnosti pod jménem don pio Pace. Z jeho obsahu vyjímáme několik úryvků:

„Četná gesta nového papeže ( nepoužívat papežský byt, manifestační prostota) se jeví jako významná právě pro papežskou instituci. A pokud jde o různá překvapující vyjádření v krátkých větách, na která jsou média velmi citlivá, nezdá se, že by byla vedena důsledně magisteriáními a institucionálními efekty. Mezi rozhodujícími osobnostmi z řad kardinálů a biskupů, z nichž někteří jsou velmi dobří a jiní opační, přesně jak tomu bylo za minulého pontifikátu, převládá tendence orientovaná na umírněnou linii. Možná, že slavná reforma kurie vyzní jako zklamání. Omezí se na fúzi některých dikasterií, vytvoření několika nových, při čemž bude posílena kolegialita, ale tak, že ve skutečnosti vzroste osobní papežská moc více než kdykoliv předtím.

Je pravděpodobné, že mnoho vedoucích zůstane na svých místech. Budoucnost ukáže, jaký efekt to přinese v oblasti pastorace a povolání. Volbu papeže Bergoglia je možno chápat jako reakci na předchozí pontifikát: mnoho snahy o restauraci, neschopná vláda, papež jako oběť mnoha útoků, labilní finanční správa. Ale málo z voličů Bergoglia skutečně znalo. Po prvních momentech překvapení přijatých s uspokojením i s nelibostí, se stalo zřejmým, že mnoho vlivných prelátů je již unaveno z papežovy agitace, zbavené účinnosti, jaké jsou svědky, z nejistoty ve způsobu vedení, z nepřesností přímo naukového charakteru, absencí výrazné magisteriální role. Při příštím konkláve si voliči dají pozor na nové nejistoty a vyberou kandidáta lépe připraveného jak po stránce teoretické, tak stránce ukázněné správy, méně dezorganizované. Budou pro papeže, který bude mít jiné image. Doba pontifikátu, který je jiskřivou, ale klamnou výstavní vitrinou katolicismu silně oslabeného, nemůže trvat dlouho.

Pokud jde o duše, které jsou nakloněny více či méně k tradici, není komentátor optimistou. Útlak vůči bratřím františkánům Neposkvrněné se může rozšířit na celý tradiční katolicismus.... nasadí náhubek dynamice Summorum Pontificum, tedy právu na širší tvář katolicismu. Je třeba připomenout, že pro Františka je autorizace ke slavení tradiční mše pouze projevem toleranceBenedikta k vymírající menšině.

V únoru 2014 při audienci pro české biskupy projevil papež František údiv nad tím, že mládež projevuje zájem o starý ritus. „Když hledám důvod – řekl papež – je to jen určitá móda. Jestliže se jedná o módu, není třeba jevu přikládat velkou váhu. Stačí projevit velkodušnost a trpělivost vůči osobám, které jsou závislé takto jednat, ale pokládám za daleko důležitější jít v této věci do hloubky, protože pokud toto téma neprohloubíme, žádná forma liturgie, ať ta či ona, nás nemůže spasit.“ K tomu komentátor dodává: „Není problém v tom, že tento pocit papeže se zakládá na udivujícím nepochopení pro skutečnost. Problém je v tom, že je to názor papeže“.

A pokračuje: „Zmizení malé komise Ecclesia Dei v hrozící rekonstrukci dikasterií by bylo symbolicky vysoce negativním signálem, hotovou bombou. A její přenesení do kongregace pro zasvěcený život, jejímž prefektem je kardinál Braz de Aviz a sekretářem Rodrigez Carballo, by byla pro tuto část katolicismu zničující.


                                      Prameny: Riscossa Cristiana, La Stampa 9. června 2014