Menu


Misie mezi muslimy (1)

Josef A. Herget

Muslimové mají právo poznat svého Spasitele (1)

Josef A. Herget je lazarista. Jako magisterskou práci zpracoval téma „Hlásání křesťanství v islámském prostoru na příkladu Turecka“. Spolu s Alexandrem Lainerem založili 1996 v Mariazell Institut sv. Justina pro novou evangelizaci.

 

Existují velká nedorozumění o údajných společných stránkách křesťanství a islámu. Houfně se soudí, že za podobnými termíny musí být i podobné obsahy, a lidé pak posuzují jiná náboženství podle konceptů vlastního náboženství.

Kdo zná křesťanství a Bibli na jedné straně a islám a Korán na druhé jen povrchně, může mít dojem, že se jedná o velkou podobnost a vůbec nepozoruje, že jde o dvě zcela rozdílná náboženství, z nichž každé má svůj vlastní obraz Boha i obraz člověka. Jestliže islám převzal některé prvky víry z židovství a z křesťanství, pak tyto pravdy asimiloval a islamizoval nebo zcela změnil. Islám není světové náboženství vedle jiných světových náboženství, on o sobě dokonce tvrdí, že vůbec není nové náboženství. Islám proto kritizuje židovství a křesťanství a chce je očistit od údajných zfalšování. Toto tvrzení opravňuje muslima, aby vystupoval vůči křesťanství se sebejistotou a nadřazeností. Je totiž přesvědčen, že Korán obsahuje všechno, i pravé křesťanství. Každá odchylka od Koránu je pro něho důkazem, že křesťané evangelium („incil“) zfalšovali.

V každém náboženství odpovídá obraz Boha obrazu člověka. To platí také pro křesťanství a islám. Když Korán mluví o stvoření člověka, o ráji, o Alláhově zákazu, o hadu nebo ďáblu a neposlušnosti lidí, ukazuje tím na biblické kořeny, jenže v islámu k nim přistupují změny, zkrácení a posun motivů.

Proto není možno přehlížet, že i přes zdánlivé podobnosti existují závažné rozdíly také v obrazu člověka mezi islámem a křesťanstvím. To se projevuje především ve třech biblických svědectvích, která muslimové odmítají.

1. Podobnost obrazu Boha a člověka.

Islám neučí jako křesťanství, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobenství, a tedy s jedinečnou důstojností.

Naopak: Korán mluví o tom, že Alláh je jedinečný a nemůže být v ničem srovnáván s člověkem, svým služebníkem. Podle učení islámu je každý člověk odpovědný sám za sebe a jedná za svou vlastní osobu. Muslimové musí Alláha poslouchat a sloužit mu. Nikdo ho nemůže emocionálně, srdcem milovat. Mohou se mu jen klanět, ale nemohou ho o nic prosit. Jednotlivý muslim neví, jak na tom u Alláha je. O lásce Alláha není vůbec řeč, a pokud, pak jen ke spravedlivým. Nespravedlivé Alláh nemiluje. Jeho „smilování“, které je vzýváno na začátku každé súry, nemá s bytostí Alláha nic společného. Použije je, kdy a jak chce, a není možno o tom nic předvídat. Není možno se na ně spolehnout.

2. Hříšnost a potřeba vykoupení člověka.

Podle biblického svědectví je člověk ze své podstaty hříšník. Křestané chápou hřích jinak než muslimové.

Podle islámu je hřích porušení řádu a jednotlivých Alláhových předpisů. Korán sice mluví o neposlušnosti jednotlivých lidí v ráji, ale nerozumí tím „pád do hříchu“. Člověk zůstává v podstatě nezměněn. Korán nikde nemluví o následcích neposlušnosti pro jednotlivce nebo celý „padlý svět“. Žádný pád nebyl. Byla to jen nezdvořilost a Adam to všechno sám urovnal.

Z biblického pohledu sahá hřích mnohem hlouběji. Je to porušení důvěry v Boha. Hřích odděluje člověka od Boha. Hřích je (od-)lišení. Mění celého člověka a ruší současně jeho vztah k Bohu i podobnost s Bohem. Není to pochybení jednotlivce, které by člověk mohl opět sám napravit a uvést do pořádku, nýbrž jedná se o nevyhnutelný stav odsouzení. Vytváří se nepřátelství vůči Bohu i lidem a ostatnímu stvoření. Pavel mluví o zotročení člověka skrze hřích. Proto je chápán těžký hřích velmi vážně jako hořká skutečnost pro člověka.

3. Záchrana člověka se děje skrze výkupný čin Ježíše Krista.

Islám popírá hloubku a propast, do které člověk upadl a do které se stále více propadá pro přeceňování sebe, pro sebelásku, žádostivost a neschopnost Boha milovat a důvěřovat mu. Islám tuto situaci přikrášluje a zlehčuje před Bohem hřích.

Proto také muslimové nevědí nic o potřebě vykoupení člověka a o Boží milosti. Spíše mluví o tom, že Alláh může případ od případu hřích promíjet a člověk může při dobré vůli plnit Alláhův zákon. Islám popírá hloubku propasti mezi Bohem a člověkem, která si vyžaduje vykoupení. Muslim nepotřebuje vykupitele, protože se necítí ztracen a nepotřebuje záchranu.

Z křesťanského pohledu neexistuje pro člověka možnost sebevykoupení: všichni jsme odkázání na výkupný čin Boží. K naší spáse je potřebný nový stvořitelský Boží zásah.

Islám nezná dědičný hřích a zástupné vykoupení, nezná ukřižování Ježíše, což je samo srdce křesťanské teologie vykoupení. Kříž nemá pro islám žádný význam.

Proto musíme kriticky konstatovat: Islám člověka současně podceňuje i přeceňuje, když popírá jeho podobnost s Bohem a popírá hříšnost člověka. Proto také odmítá Krista jako pravého člověka a viditelného Boha a jediného Prostředníka a Vykupitele lidstva.

Islám učí, že Alláh předal v různých dobách různým národům jejich vlastní řeč a posvátné písmo:

– Taurat (tóru) Mojžíšovi

– Zebur (žaltář) Davidovi

– Incil (evangelium) Ježíšovi

– Korán Mohamedovi

Původně prý byl obsah těchto knih v podstatě stejný, i když některé nové knihy nahradily starší knihy. Tak je islám legitimním nástupcem židovství a křesťanství a má korigovat zfalšování, kterých se tato dvě náboženství dopustila.

Byl to islámský teolog Ibn Chazm († 1064), který vynalezl ono tvrzení o zfalšování židovských a křesťanských knih. Ibn Chazm byl vezírem kalifátu v jižním Španělsku a účastnil se teologických sporů své doby. Poznal, že již není možno dále skrývat rozpory mezi Biblí a Koránem. Proto rozhovory s Židy a křesťany přerušil s tvrzením, že zfalšovali knihy Písma. Proto už jim nemusí obhajovat rozpory mezi Koránem a Biblí a oni už nemohou Koránu škodit.

Na této teorii Ibn Chazma, která je vědecky neudržitelná, muslimové dodnes trvají. V rozhovorech muslimové rádi poukazují, že oni uznávají všechny knihy, které Bůh zjevil. Na otázku, zda čtou i evangelium, odpovídají: „Věříme všem svatým knihám v jejich nefalšované podobě. Všechny knihy kromě Koránu byly zfalšovány, proto je nečteme. Ostatně v Koránu je obsaženo všechno podstatné.“

Zde se ukazuje, že islám se nepokládá za jedno náboženství vedle ostatních, nýbrž se pokládá za jediné správné náboženství u Alláha. Proto musí zmizet náboženství přírodní a stejně tak „knižní“ jako židovství a křesťanství musí být opravena nebo potlačena a připojena k islámu.

Der Fels 8–9/2012

překlad -lš-