Menu


Mariniho návrat


Jmenuje se Piero Marini, nová noční můra pro tradicionalisty, odpůrce papeže Františka.

Před nějakým časem se na blogu vatikanisty Sandra Magistra objevila perspektiva návratu na scénu Piera Mariniho, který dvacet let řídil liturgické obřady za pontifikátu Jana Pavla II. (a dva roky také za Benedikta XVI.).

Tyto řeči našly živnou půdu na chodbách vatikánských paláců a dosud neustaly. Naopak. Jméno Mariniho koluje stále zřetelněji a šíří se dokonce dohady v tom smyslu, že se má stát prefektem Kongregace pro božský kult a svátostný řád. S tím by také souvisel kardinálský purpur, který mu Josef Ratzinger vždy odmítal.

Pro kruhy spojené s tradicí a trpělivým návratem liturgických prvků, které byly po koncilu potlačeny, by to znamenalo šok. Důvod je jasný. Piero Marini je totiž projektantem velkých liturgických show, pro které wojtylovská doba byla epochou velkého rozkvětu: koncerty, mše na stadionech, umělci předvádějící svá díla přímo před papežem. V koutě skončil gregoriánský zpěv, tichá celebrace i latina. Nemluvě o zániku trůnů a trůnků, předkoncilních svícnů, rouch.

Žák Annibala Bugniniho

Je nesporné, že Piero Marini, biskup od roku 1998, je velmi vzdálen od liturgické citlivosti Benedikta XVI. Není to náhoda, že v roce 2007 (dva roky po zvolení) ho nahradil Benedikt jiným Marinim Guidem, který pocházel z Janova, z oné kolébky konzervativního kardinála Siriho.

Piero Marini je žákem a blízkým spolupracovníkem Mons. Annibala Bugniniho a byl od roku 1964 sekretářem zvláštní komise pověřené studovat záležitost nazvanou nikoliv náhodou „reforma“.

Nyní se vrátil „čerstvý vzduch“

Že se vítr změnil i pro Mons. Mariniho, dokazují četné výroky, když se opět stal v uplynulých měsících protagonistou. V dubnu, jen měsíc po zvolení papeže Františka, bývalý ceremoniář prohlásil, že „církev nyní po období strachu žije opět nadějí.“ A také: „Nyní dýcháme čerstvý vzduch, okno je otevřeno jaru a naději. Až dosud jsme dýchali špatný pach kalných vod, se strachem kolem problémů Vatileaks a pedofilie“. S Bergogliem, pokračuje Marini, dýcháme jiný vzduch svobody, církev se přiblížila k chudým a je méně problematická“. Pokud jde o liturgii, jeho ideje jsou aktuální: „Stačí vložit několik prvků při vstupu a k obětování, aby se mše stala familiérní pro všechny účastníky. Také zpěvy a někdy tance: Janu Pavlu II. se to všechno líbilo, chtěl sdílet obyčeje a tradice“, vysvětloval Marini. Právě pokud jde o tance uvnitř mše, vyprávěl Marini to, co se přihodilo během cesty Karola Wojtyly do Brazílie: „Žádali nás o souhlas, aby na pódiu mohly vystoupit tanečnice místního baletu. Souhlasili jsme a ony vystoupily na ploše, která obklopovala oltář. Během tance se zvedl vítr a šaty se přilepily těsně na tělo. Někteří preláti projevovali nelibost. Uslyšel to papež a opakoval: „Krásné, krásné!“

Nostalgie po „duchu koncilu“

V roli prezidenta papežské rady pro mezinárodní eucharistické kongresy se před několika týdny nacházel Mons. Marini v Irsku. Vrátil se a vykládal, že se mu stýská po „duchu koncilu“, že by ho chtěl „hlouběji pochopit a že by ho chtěl znovu zakusit“. Mezi Františkem a bývalým hlavním ceremoniářem vládne souznění: Piero Marini často navštěvuje ranní mše papeže Bergoglia a je jedním z jeho důvěrných „poradců“. Není to náhoda, že za odvoláním všech poradců liturgických obřadů v září je vidět jeho ruku

Mateo Mattuzzi, Formiche