Menu


Kuriózní reakce Vatikánu

A TLAČOVÁ KANCELÁRIA SVÄTÉHO STOLCA MLČÍ …

Americká žurnalistka Hilary Whitová kritizuje mlčanie vatikánskej Tlačovej kancelárie ku všetkým tým "nezvyčajným postojom a konaniam" pápeža Františka.

Vatikán, 9.10.2013: "Neviem, či som jediná, kto spozoroval, že vo Vatikáne sa deje mnohé podivuhodné."

Myslím na to podivuhodné, dlhé a už takmer trápne a odvážim sa to vôbec vysloviť? Aj naďalej pretrváva rozpačité mlčanie, ktoré vládne vo vatikánskej Tlačovej kancelárii o všetkých tých nezvyčajných postojoch a konaniach pápeža Františka od jeho zvolenia." Týmito vetami začína rímska korešpondentka Hilary Whitová svoj komentár v LifeSiteNews o práci vatikánskej Tlačovej kancelárii, ktorá sprevádza pontifikát pápeža Františka.

"Účinky toho sme už videli," konštatuje Whitová. Homosexuálni aktivisti ďakujú Františkovi za to, že "zmierňuje cirkevnú politiku o homosexualite". Organizácia, ktorá sa zasadzuje za "právo" na potrat, sa poďakovala pápežovi Františkovi a ateistický moderátor americkej talkshow vyhlásil Františka za ateistu. A aby sa miera celkom naplnila, dve interview so Scalfarim a Sparadom vytlačili aj vatikánske noviny "L´Osservatore Romano" v plnom znení, no zo strany kancelárie "Sala Stampa" neprišli nijaké oficiálne objasnenia, korektúry, či dokonca búrlivé dementi.

Za takmer desať rokov, v ktorých Whitová podľa vlastných slov sprevádzala vatikánske a katolícke témy svojím spravodajstvom, si nevie spomenúť na obdobie, v ktorom by rozruch, ktorý pápež tým, čo povedal alebo urobil, tak hlboko vnikol do myslenia pravoverných katolíckych veriacich. Práve oni sú tí, ktorí sa verne držia celého katolíckeho náboženstva ako koherentného a nedeliteľného celku a ktorí ho obhajujú a vždy sa môžu spoľahnúť na to, že z Ríma príde jasná a mocná obrana viery. Katolícki veriaci v ostatných rokoch tohto boja o idey svoju úlohu dobre zvládali, keď trpezlivo a jasným jazykom korigovali požiadavky, ktoré sekulárni progresivisti kládli v médiách. Boli sme tohto schopní, pretože vďaka objasneniam náuky a posilneniu Cirkvi v ostatných dvoch pontifikátoch sme mali dôveru v základňu, na ktorej sme stáli.

No vyhlásenia za posledné dva mesiace sa na celom svete ‐ či už s odporom a starosťou alebo s víťazným jasotom ‐ chápali ako kvázi vyhlásenia, že Cirkev sa prispôsobí vkusu progresivistov, liberalistov a sekularistov No potom sa celé týždne nič nedialo, neprišli vôbec nijaké objasnenia, nijaké korektúry, nijaké dementi z múrov Vatikánu. Katolícky svet sa medzičasom už začal diviť.

Z vatikánskej Tlačovej kancelárie neprišlo vôbec nič, až kým vo štvrtok na tlačovej konferencii vatikánsky hovorca Lombardi na jednu otázku zdráhavo zo seba vytlačil zopár slov. Hoci otázka sa dala predpokladať, Lombardi reagoval iba všeobecne a povedal, že veď tento pápež hovorí iba svojím štýlom reči a nie v zmysle vieroučnej výpovede. "Lombardi si nepripravil nijaké ďalšie objasnenia a pôsobil proste ako niekto, koho prichytili nepripraveného," komentovala Whitová.

Po tom, čo Scalfari po interview s pápežom sám poukázal na to, že rozhovor s pápežom Františkom zvukovo nezaznamenával ani si nerobil poznámky, usúdil skúsený vatikanista páter Thomas Rosica, šéfredaktor kanadskej katolíckej televízie "Salt and Light", že takáto dodatočná konštrukcia sa vystavuje nebezpečenstvu, že vynechá kľúčové detaily, alebo dá splynúť dokopy rôznym momentom či udalostiam. K veciam, ktoré možno spochybniť, počítal Rosica aj otázku tzv. mystického zážitku pri voľbe pápeža Františka. No to už aj bolo všetko a veriaci sú potom zase len ponechaní sami na seba s úlohou interpretovať slová a konanie pápeža Františka, pápeža, ktorý očividne robí veci veľmi samostatne.

Medzitým, ako uvádza Whitová ďalej, sa už v stovkách článkoch a tisícoch blogoch kládli otázky: Povedal pápež František skutočne, že otázku potratu príliš zdôrazňujeme, alebo aj otázky o povahe rodiny, manželstva a sexuality? Sú hlavné problémy, s ktorými je Cirkev konfrontovaná, skutočne nezamestnanosť mladých a osamelosť starých? Má sa to chápať tak, že usmrcovanie 50 miliónov nenarodených detí ročne na celom svete, rastúca hrozba legalizácie eutanázie a globálnej kontroly rastu populácie si zaslúžia iba zadné miesto v našich ekonomických a emocionálnych bojoch?

"Iba pápež František môže objasniť, čo naozaj myslel. A on to nerobí!" Ostatný týždeň bol v Assisi a v tomto veľmi verejnom rámci s množstvom zástupcov tlače nepadla ani jedna jediná zmienka o tom, že si je vedomý nesmierneho rozvírenia myslí medzi veriacimi, ktoré vyplynulo z jeho slov. Päťdesiat rokov dôverovali katolíci systému, v ktorom každé slovo, ktoré pápež vyslovil alebo napísal, bolo starostlivo zosúladené príslušnými vatikánskymi dikastériami, aby bolo v zhode s katolíckou náukou. Z tohoto systému sa dostávalo katolíkom takmer toľko sily, ako z osobnej oddanosti predchádzajúcim dvom pápežom, ktorí bránili svätosť ľudského života. To dodávalo katolíkom dôveru, pevnú pôdu, ktorú potrebovali, aby mohli bojovať dobrý, spravodlivý boj za správnu vec.

Whitová sa pýta, či sa tento systém teraz rozboril. A varuje predtým, že to nevyvolá iba problémy medzi veriacimi, ale že aj tí členovia cirkevnej hierarchie, ktorí sú v pokušení odvrátiť sa od náuky Cirkvi, by sa mohli teraz cítiť posilnení. "Možno ešte nenapadlo istému druhu prelátov a kňazov, že v súčasnosti to pôsobí tak, ako keby nikto nestrážil poklad Cirkvi a že niektoré veci sa teraz môžu hovoriť alebo konať s menším strachom pred korektúrou."

(Prevzaté z portálu: http://www.freerepublic.com/focus/religion/3076699/posts)

 

Pozdvižení kolem výroků papeže Františka se vyhrotilo do té míry, že Vatikán přece jen pocítil povinnost zareagovat. Zareagoval ovšem tak, že to situaci spíše zhoršuje: Ostranil ze svých internetových srtánek papežův rozhovor se Scalfarim a k tomu šalomounské vysvětlení:

Vatikán. Z oficiálního webových stránek Svatého stolce byl včera odstraněn text rozhovoru papeže se zakladatelem italského deníku La Repubblica Eugenia Scalfariho. Tiskový mluvčí Svatého stolce sdělil, že „rozhovor je všeobecně věrohodný, avšak v některých jednotlivostech nikoli, a proto se přistoupilo k odstranění textu. Obsahoval některé nejasnosti a diskutovalo se o jeho hodnotě. Státní sekretariát tedy přijal toto rozhodnutí.“ O. Federico Lombardi ostatně hned po zveřejnění rozhovoru oznámil, že papež osobně nerevidoval text, který mu pan Scalfari před zveřejněním zaslal. Rozhovor obsahoval však určitá slovní vyjádření, která bylo jen stěží možno připsat papeži Františkovi, a také jeden věcný omyl, podle něhož měl papež říci, že během konkláve těsně před přijetím svého zvolení na chvíli opustil Sixtinskou kapli, aby se v ústraní modlil. Ve skutečnosti papež v onom okamžiku Sixtinskou kapli vůbec neopustil. Diskuse se týkala také některých tvrzení, která podal Eugenio Scalfari ohledně primátu svědomí, ačkoliv ani na nich – jak řekl vatikánský tiskový mluvčí – nebylo shledáno nic, co by odporovalo Katechismu katolické církve. O. Lombardi také popřel názor, že by za rozhodnutím o odstranění rozhovoru z vatikánských internetových stránek byla žádost prefekta Kongregace pro nauku víry, arcibiskupa Gerharda L. Müllera. „Odstranění textu, řekl O. Lombardi, bylo pouhým upřesněním jeho povahy. Nejde o nějaký výjimečný krok, nýbrž o rozhodnutí, které může být přijato na úrovni státního sekretariátu, jenž zodpovídá za obsah oficiálních internetových stránek.“

                                                                                             Česká sekce RV

To, co bychom od mluvčího Vatikánu čekali, je především upřesnění toho, co se v inkriminovaném textu jeví jako povážlivě nepřesné. Lombardi nám nabízí upřesnění, které které nejenže nepodává žádné vysvětlení, ale je samo dokonale matoucí. Jakým způsobem může povahu sporného textu upřesňovat jeho odstranění? Jestliže text musí být odstraněn, každý normálně usuzující člověk učiní závěr, že povaha textu je taková, že vede k nevhodným závěrům v otázkách víry. To ovšem dává za pravdu kritikům a současně dává v sázku autoritu osoby, která sporná tvrzení pronesla.

Zatímco věřícím, kteří tyto výroky reklamují, je na první pohled jasné, že jsou v rozporu s naukou víry, je udivující, že rozpornost těchto výroků nepřišla vatikánským úřadům vůbec na mysl, když je bez problémů předala k zveřejnění. Výmluva, že na nich nebylo shledáno nic, co by odporovalo Katechismu katolické církve, celou ostudu Vatikánu jenom prohlubuje. Ony totiž katechismu opravdu odporují (viz. např. KKC čl. 1776 – 1785). Dokud je sám papež neuvede na pravou míru, musíme je chápat tak, jak byly zveřejněny.

Je to jistě nezáviděníhodná úloha korigovat papeže. Že k takové situaci může dojít, bylo zřejmé již od prvního okamžiku tohoto pontifikátu, když dal papež zřetelně najevo, že půjde zcela svou vlastní a nezávislou cestou. Jak další skutečný vývoj věřící znepokojuje, vyjádřila zcela upřímně a otevřeně ve svém dopise papeži jedna mexická matka. Nejde totiž jen o dvě věty o autonomii svědomí, množí se papežovy výroky a gesta, ze kterých je zřejmý jeho odklon od dosavadní tradici církve. Vycházejí navíc najevo skutečnosti z jeho minulosti, které se spíše než doporučující jeví jako kompromitující. Očekávali bychom, že se se svými reformačními plány podělí nejdříve se svými věřícími a nikoliv s ateistou, se kterým se obdivuhodně sbližuje do té míry, že při tom pronáší výroky o Bohu, při kterých nám běží mráz po zádech.

To všechno mají vyvážit a uklidnit šířené zprávy o tom, jak vlivem papeže Františka věřící opět houfně plní kostely obléhají zpovědnice. Jeho popularitu poznamenává bohužel skutečnost, že má dvě protikladné podoby. O jedné vyslovil Pán své varovné „Běda“.