Menu


Kritika textu tzv. 3. tajemství z 26. června 2000

III. Důvody zásadního odmítnutí publikovaného textu


1. První zásadní nedostatek:
 
Známe kontext třetího tajemství. V celém tajemství se jedná o frontální jednotu, která byla zjevena najednou 13. července 1917. Lucie mluví nikoliv o třech tajemstvích, ale o „Tajemství“.
 
V čem spočívá Tajemství?
 
„Tajemství obsahuje tři rozdílné části, které končí závěrem: Na konec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí, Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí a světu bude dán určitý čas míru“.
 
Třetí část musí být proto v naprosté linii s předcházejícími a nepochybně je musí konkretizovat závěrečným způsobem.
Zveřejněný text neodpovídá těmto požadavkům ani obsahem ani stylem. Panna Maria v celém svém sdělení dětem nepoužívá symboly, které by vyžadovaly interpretaci.
 
Je proto zcela nelogické a nepřijatelné, že sama svatá Panna v této údajně třetí části vůbec nemluví.
 
2. nesrovnalost:
 
V roce 1941 ve svých pamětech napsala Lucie významnou větu, která tvoří začátek třetí části: Portugalsko vždy zachová dogma Víry, atd. Tato věta musí mít pokračování a je vyloučeno tuto nedokončenou větu napojit na symbolické vidění beze slov.
 
3. nesrovnalost:
 
Alberto Cosme do Amaral, biskup diecéze Leira odpovídal 10. září 1984 v aule vídeňské univerzity a řekl:
„Obsah se týká jen naší víry. Spojovat ho s předpovědí katastrof a atomového holokaustu znamená deformovat smysl poselství.
Ztráta víry na jednom kontinentu je horší než zničení jednoho národa.
Je pravdou, že víra v Evropě se soustavně zmenšuje.“
 
Podle závěrů řady expertů, třetí část tajemství neobsahuje nové předpovědi politicko – válečných katastrof, ale události vnitřně církevní, které představují daleko větší katastrofu.
P. Alonso nakonec napsal: „Kdyby došlo k zveřejnění zjeveného tajemství, velmi by to posílilo tradicionalismus, který věřil, že je provázen fatimským proroctvím, a progresismus by se pak doslova vztekal proti těmto zjevením způsobem tak skandálním, že by to zbrzdilo postup koncilní církve“. Tato závažná slova by P. Alonso nenapsal černá na bílém, aniž by důkladně zvážil jejich důsledky.
 
4. nesrovnalost: rok 1960
 
Obsah, který byl zveřejněný v roce 2000, by nebyl v roce 1960 o nic jasnější než v roce 1917 nebo 2000. Zůstává nepochopitelný. Pokud by šlo jen o pronásledování křesťanů, pak by měl Jan XXIII. pravdu, když řekl, že se to netýká jeho pontifikátu.
Kardinál Luciani, budoucí papež, však po dvouhodinové návštěvě u sestry Lucie 11. července 1977 prohlásil: „Tajemství je strašné“.
 
5. nesrovnalost
 
Když svatá Panna začínala hovořit o třetí části tajemství, řekla nejdříve dětem: „To nesmíte říct nikomu, Františkovi to říct můžete.“ (František vždy všechno viděl, ale neslyšel doprovodná SLOVA svaté Panny.) Kdyby se jednalo o pouhé vidění beze slov, byla by tato věta bezpředmětná. Šlo o obsah, který nebyl určen pro zrak. Třetí část není symbolická vize, ale slovní sdělení. Při výslechu v roce 1924 mluvila Lucie výslovně o SLOVECH. Řekla, že je zapisovala „slovo za slovem“.
 
Falešná Lucie naopak řekla kardinálu Bertonemu: „Psala jsem to, co jsem viděla. Interpretace není moje věc, to se týká papeže“. V roce 1982 řekla ještě jednou: Třetí tajemství je symbolické zjevení. (IX. kapitola zápisu)


Co je tedy obsahem 3. části tajemství?
 
 
Třetí část tajemství je vyjádřena nikoliv symbolickým viděním, ale slovy Svaté Panny a je to proroctví o trestu: Bude následovat to, co uvádějí již závažná slova druhé části tajemství: „Dobří budou mučeni, Svatý otec bude mnoho trpět a mnoho národů zahyne“. Má se tak stát v období, které začíná rokem 1960 a končí vítězstvím Neposkvrněného Srdce.
 
Události budou důsledkem odmítnutí žádosti svaté Panny.
Jednotlivé prvky třetí části tajemství:
 
První prvek: Otec Schweigl, rakouský jezuita (1894 – 1964), profesor na Gregorianě a na institutu Russicum, byl pověřen Piem XII. tajnou misí u sestry Lucie 2. září 1952. Mluvil se sestrou Lucií na Karmelu v Coïmbře. Svaté oficium mu zakázalo cokoliv publikovat. Na dotaz jednoho spolupracovníka řekl: Nesmím sdělit nic, co jsem se dověděl na téma třetího tajemství, ale mohu říct, že má dvě části: Jedna, která se týká papeže. Druhá logicky by měla být pokračováním slov: Portugalsko zachová dogma víry. Na otázku: Papeže současného nebo budoucího?, P. Schweigel neodpověděl.
 
Druhý prvek: Kardinál Octaviani se setkal se sestrou Lucií v květnu 1955 a zeptal se jí na třetí tajemství. O několik let později, v roce 1960 byl spolu s Janem XXIII. jedním z mála, který četl třetí tajemství. Jeho informace má prvořadou důležitost:
„Svět se zajímá o Luciina poselství. Tato poselství jsou zčásti soukromá, rodinná, z větší části se týkají celého světa a třetí část jsou věci, které svěřila Nejsvětější Panna Lucii nikoliv pro ni, nikoliv pro svět, tím méně pro mne, ale chtěla je říct Svatému otci. A jestliže tento adresát nerozhodne: S tím je třeba seznámit svět, musíme to ponechat na jeho úvaze, že to zůstane tajemstvím“.
Potvrzuje to Abbé Richard: „Kardinál Octaviani mi řekl, že toto tajemství je velmi důležité, ale že je určeno církvi, přesněji řečeno je určeno papeži“.
 
Bratr Michael od Nejsvětější Trojice k tomu napsal: „Že je určeno výlučně papeži? Zcela jistě ne. A že se týká papeže? Zcela jistě ano.“
22. října 1940 Lucie sdělila, že by náš Pán s povděkem přijal zasvěcení světa, ale toto zasvěcení nenahrazuje zasvěcení Ruska: „Modli se za Svatého otce, obětuj se, aby jeho srdce nepodlehlo hořkosti, která ho tíží. Soužení bude pokračovat a zmnoží se. Budu trestat národy za jejich hřích válkou, hladem a pronásledováním mé církve, které postihne především mého Zástupce na zemi. Jeho Svatost obdrží ujištění, že tato soužení budou zkrácena, jestliže papež uposlechne a vykoná zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie svýslovnou zmínkou o Rusku“. (Fatima Documentos », Père A.-M. Martins, str. 467.)
 
P. Alonso zdůraznil, že se nejedná o utrpení Pia XII., ale některého z jeho nástupců. Připomeňme si ještě vidění Hyacinty: „Nevím, jak se to stalo, ale viděla jsem Svatého otce klečet před obrazem, hlavu v dlaních a v pláči. Kolem bylo mnoho lidí. Házeli po něm kamením a říkali hrozné nadávky. Ubohý Svatý otec! Musíme se za něho mnoho modlit.“(III. paměti sestry Lucie)
 
Vezmeme-li na pomoc proroctví Matky Boží z La Sallety 19. září 1846, můžeme číst shodnou předpověď takřka slovo od slova:
 
1. ZTRÁTA VÍRY: [Lucifer a démoni] zničí postupně víru osob zasvěcených Bohu.(...) »Mnoho řeholních domů zcela ztratí víru a své duše. Pravá víra vyhasne...(...) víra v Boha bude zapomenuta...(...) Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista...«
 
2. MUČEDNICTVÍ PRAVÉHO PAPEŽE figuruje ve spojitosti se strašnou krizí: »Náměstek mého Syna bude mnoho trpět, protože církev bude po určitou dobu vystavena velkému pronásledování, bude to doba temnot; Církev se ocitne ve strašné krizi (… ) Svatý otec bude mnoho trpět. Budu s ním až do konce, abych přijala jeho oběť. Zločinci několikrát zaútočí na jeho život, aniž by mohli zkrátit jeho dny; ale ani on ani jeho nástupce nezažijí triumf církve Boží. (…) Církev bude ponořena do temnot...Ale Henoch a Eliáš odsoudí ďábelské bludy Antikrista.«
 
Je možno vyloučit Jana XXIII. a Jana Pavla I. Zda jde o Pavla VI. a Jana Pavla II. nebo další, je obtížné říct. Má-li to být papež De Gloria Olivae, ten už nebude mít nástupce, protože je na seznamu poslední.
Ze všech předpokladů můžeme bez rizika velkého omylu vyvozovat, že třetí část tajemství obsahuje dva zásadní body:
 
- ZTRÁTU VÍRY až na nejvyšších stupních (GENERÁLNÍ APOSTAZE předpovězená jako předehra příchodu Antikrista); »Nebezpečí, které hrozí víře a životu křesťanů i světa « »Třetí tajemství koresponduje s tím, co ohlašuje Písmo pro poslední dny (dixit Card Ratzinger): Najde Syn člověka víru, až přijde?« (Luk 18, 8)
 
- MUČEDNICTVÍ PRAVÉHO PAPEŽE před nástupem antikristovských sil (bude odstraněn PROTIPAPEŽEM, předchůdcem Antikrista) a nástup FALEŠNÉ CÍRKVE. Pak přijde Antikrist. »Je to absolutní tíže historie (…) nástup posledních časů … « ( dixit Card. Ratzinger).(Ratzinger v rozhovoru s Messorim) (viz také 2 Sol 2, 3-4; Zj kap. 8 a 9; XVII 15n )
 
Je pochopitelné, že takovéto předpovědi naprosto nevyhovovaly současnému oficiálnímu Římu, proto se rozhodl prezentovat jiný, ZFALŠOVANÝ symbolický text. Tím však jen dává najevo a potvrzuje: je si vědom závažné skutečnosti, že je sám objektem autentických, krajně nepříznivých a děsivých proroctví.
 
(předchozí část)                       (pokračování)