Menu


K památné událost před 445 lety

V roce 1212 obdržel sv. Dominik Guzmán od Panny Marie růženec jako odpověď na své prosby o pomoc v boji proti albigenským heretikům.

Růženec se rozšířil jako účinná modlitba proti bludařům, proti neřestem ale také jako rozhodující zbraň proti Turkům v bitvě u Lepanta. Po vítězství nad muslimy u Poitieres (732) patří Lepanto (1571) a později Vídeň (1683) k rozhodujícím historickým událostem, které zastavily pronikání muslimů do Evropy. Ve všech těchto bitvách rozhodovala nejen statečnost křesťanských bojovníků, ale především zásah Boží moci.

                                               

Námořní bitva u Lepanta byla součástí války o Kypr. 7. října 1571 se střetla turecká flotila s křesťanskou Svatou ligou, která spojovala námořní síly republiky Benátky, Španělského království, Papežského státu, republiky Janov a Savojského knížectví. Před nástupem Svaté ligy požehnal sv. Pius V. prapor, na kterém byl na rudém poli zobrazen Ukřižovaný mezi apoštoly Petrem a Pavlem. Standarta nesla také Konstantinovo motto: V tomto znamení zvítězíš. Na admirálské lodi byl vztyčen obraz Panny Marie s nápisem »Sancta Maria, sucurre miseris« (Svatá Maria, přispěj na pomoc ubohým).

                                         

                                            Prapor Svaté Ligy

Velitelem křesťanské flotily byl don Jan Rakouský, nemanželský syn císaře Karla V. a nevlastní bratr panujícího Filipa II.. Velitelskou loď provázela vlajková loď Sebastiana Veniera, benátského generála, vlajková loď Jeho Svatosti Marcantonia Colonny, papežského admirála, dále loď Hektora Spinoly, janovského kapitána a další. Flotila čítala 6 velitelských lodí a kolem 204 galér. Na jejich palubách bylo 36 000 bojovníků, žoldnéřů a námořníků. K nim se družilo na 30.000 veslařů.

Vrchním velitelem tureckého loďstva byl Ali Paša. Na jeho lodi vlál zelený prapor, na kterém bylo umístěno zlatým písmem 28 900 nápisů ‚Alláh‘.

Muslimové tehdy uřezávali hlavy stejně jako nyní ISIS. Vyznavači islámu nezměnili své systémy, na rozdíl od křesťanů, kteří se při plnění svých povinností vůči Bohu a národům odklonili od Krále nebe a země a přiklonili k pánu pekel. Tlumočí to svatý Ludvík Maria Grignion z Monfortu:

»V nebi velí Maria andělům a svatým. Jako odměnu za její hlubokou pokoru dal jí Bůh moc, aby obsadila světci trůny, které opustili z pýchy odbojní andělé«. Všechny milosti procházejí skrze Marii, jak učí velcí mariánští teologové, a protože svatý Pius V. byl papež mariánský a dominikánský, svěřil Nejsvětější Panně Marii zbraně a osud Západu a křesťanství vážně ohrožované islámem.

Od těch dob se užívá pro Pannu Marii titul »Auxilium Christianorum«, Pomocnice křesťanů, titul, který, jak se zdá, nepochází přímo od papeže, ale od vracejících se vítězů, kteří ihned po bitvě putovali na Loreto, aby vzdali díky Panně Marii.

Galejníci, kteří pádlovali vesly, byli propuštěni. Shromáždili se v Porto Recanati a vystoupili v procesí k Svatému Domku, kde obětovali Panně Marii své řetězy, z nichž pak byla vytvořena ohrazení kolem oltářů a kaplí. Prapor flotily byl věnován Panně Marii v Gaetě, kde se dosud přechovává a čeká, kdy si ho vztyčí ve svých srdcích ti, kteří vyznávají pravou víru a chtějí bránit své křesťanské kořeny.

Cristina Siccardi