Menu


Sv. Lev Veliký

 Kristus žije ve své Církvi
 
Jedno stádo a jeden pastýř

Svatý Lev Veliký

Nejmilejší, není pochyb o tom, že Syn Boží přijal lidskou přirozenost a spojil se s ní tak, že jeden a tentýž Kristus je nejen v onom člověku, který je prvorozený ze všeho stvoření, (srov Kol 1, 15) ale i ve všech svých svatých. A jako nelze oddělovat hlavu od údů, tak ani údy od hlavy.

I když to, že Bůh je všechno ve všem, (srov. 1 Kor 15, 28) neplatí o životě časném, ale věčném, přece přebývá již nyní ve svém chrámu, to jest v Církvi a nemůže být od ní odloučen, jak sám slíbil, když řekl: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa (Mt 28, 20).

Takže všechno, co Syn Boží učinil a učil, aby smířil svět s Bohem, neznáme jenom ze zkoumání minulosti, ale také to zakoušíme v mocném působení toho, co se děje nyní. Je to Kristus, narozený působením Duch Svatého z panenské Matky, kdo týmž Duchem oplodňuje svou neposkvrněnou Církev (srov. Ef 5, 27), aby se ve křtu rodilo nesčetné množství Božích dětí, o nichž je řečeno: Kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha (Jan 1, 13).

Je to On, skrze něhož se celému světu dostává požehnání daného Abrahámovu potomstvu, neboť všichni byli přijati za syny; a patriarcha se stává otcem národů (srov. Gn 17, 4) a synové zaslíbení se rodí z víry a ne z těla.

Je to On, kdo si ze všech národů, žádný národ nevyjímaje, vytváří jedno stádo svých ovcí a každodenně naplňuje to, co slíbil: Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, i ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř (Jan 10, 16).

Říká sice v první řadě Petrovi Pas moje ovce (Jan 21, 17), přece však jako jediný Pán sám řídí všechnu pastýřskou práci. Ty, kdo přicházejí ke skále (srov. 1 Kor 10, 4), živí tak utěšenou a šťavnatou stravou, že nesčetné ovce čerpají sílu z hojnosti jeho lásky a neváhají zemřít za jméno pastýře, stejně jako dobrý Pastýř položil život za své ovce.

Je to Ježíš Kristus, od něhož pochází nejen slavná statečnost mučedníků, ale i víra všech, kdo se znovu narodili ve svátosti znovuzrození. A toto je správné slavení velikonočního Beránka s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy: když nové stvoření odloží staré špatnosti (srov. 1 Kor 5, 8.7) a živí se tělem samotného Pána.

Neboť účast na Těle a Krvi Kristově nepůsobí nic jiného, než že přecházíme v to, co přijímáme, a že Toho, s nímž jsme zemřeli a byli pohřbeni a s nímž jsme byli vzkříšeni (srov. Řím 6,4; Ef 2,6), nosíme vždy a všude ve své duši a ve svém těle.

(Sermo 12, De Passione, 3.6-7)