Menu


Jak obdivuhodně se doplňují

Christa Meves

Nové výsledky výzkumů hormonů ozvláštnostech pohlaví

Politika nastavuje všechny výhybky vtom směru, že pohlaví jsou si zcela rovná atotožná. Jenže vědecky je to zcela neudržitelné, jak ukazují ideologicky nezatížené průzkumy znejnovější doby.

Jak je vůbec možno zastavit vlaky společnosti, které pošpatném nastavení výhybek již 30 let jedou nesprávným směrem? Nebo jinak řečeno: Jak odstraníme negativní následky, které vdůsledku ideologie orovnosti pohlaví mezitím vznikly?

Jedno je nesporné. Ať jsou falešné nauky, které seuž celé generace učí veškole, jakkoliv tvrdošíjné, bude nemožné natrvalo potlačovat to, že hormonální výzkum proti všemu tomuto ideologickému rámusu postavil jasnou hráz. Od90. let vědci nacelém světě zkoumají adenně zjišťují fundamentální rozdíly mezi mužským a ženským mozkem.

Již vestruktuře jsou enormní rozdíly, ale ještě větší jsou vreakcích azpůsobu chování, které ztoho vyplývají. Atyto rozdíly sedají zjistit nejen až vdospělém věku.

Již v prenatálním stavu se vyvíjejí pod vlivem pohlavních hormonů testosteronu a estrogenu výrazné rozdíly mezi mozkem muže aženy, které vyvolávají již několik hodin po porodu rozdílné chování u nemluvňat mužského a ženského pohlaví, jak to prokázaly četné studie.

Dokonce vzájemnost, souhru rodičů při výchově dětí je možno doložit na základě pohlavních hormonů, testosteronu u mužů a estrogenu u žen. Pubertální hormonální impuls posiluje ještě jednou typické, vmozku zakotvené pohlavní rozdíly umuže auženy.

Kromě plození se uplatňuje rozdílnost mezi mužem aženou velice významně při společném rodičovství. Je tomu tak, jako by rozdílné vlastnosti u otce a matky, jimiž jsou tak specificky vybaveni, byly přesně nastaveny, aby se při výchově dětí smysluplně doplňovaly.

Výzkumnice hormonů Lou-ann Brizendine přiřadila rozdílné vlastnosti u muže a ženy rozdílným mozkovým areálům jednotlivých pohlaví .Tak cortex cingularis – nazývá ho centrum starostlivosti – je užen větší než u mužů, stejně jako insula, areál plnosti citů. U mužů je větší amygdala. Hypofýza se podle statistických údajů jeví větší u žen. To všechno pak působí smysluplnou souhru rodičovských činností při výchově dětí. Testosteronem podmíněná silnější svalová výbava mužů činí je schopnějším i pro obranu rodiny.

Ženy naopak jasněji slyší, jsou pozornější, často také trpělivější, vnímavější skrze kůži, a tím něžnější, vnímavější pro pohyb a rovněž vnímání rychlosti je unich výraznější. Ženy jsou hovornější než muži. Má to nějaký zvláštní význam? Jejich výmluvnost je důležitá proto, protože především matce připadá úloha zprostředkovat již kojenci mnoha osloveními mateřskou řeč. Není Wernickeova oblast, která má vliv navýmluvnost, právě uženy proto větší než umužů?

Muži mají kromě fantazijně-technického nadání také větší schopnost k přímému cílevědomému myšlení. Jim přísluší spíše role vedení, takže často výrazněji vyznačují a prosazují meze a hranice. Souhra mezi amygdalou acortexem to podle výzkumníků umožňuje.

Již samotný fakt jasnějšího hlasu uženy atemnějšího u muže dává poznat, jak smysluplná je pohlavní rozdílnost při výchově dětí. Tichý hlas může lépe těšit, temný hlas může varovat před nebezpečnými situacemi a chránit rodinu před nepřítelem.

Zcela synchronní a naprosto stejný způsob zacházení otce a matky s dětmi – tzv. výměna rolí – není vůbec přiměřená přirozenosti. Je to spíše vymyšlená ideologie, která má decimovat mateřskou roli, a proto také je více méně neúčinná.

Naopak hormony a skrze ně podmíněné založení mozku muže a ženy ukazují, že rodiče mají vzájemně se doplňující vliv, který je pak u dětí velmi úspěšný. A protože je to tak důležité, jsou mozky mužů a žen již v prenatální době jinak utvářeny pro pozdější souhru v rodičovství. A to by mělo být gender- amainstreaming- ideologiemi být bláznivě lidem „vytlučeno zhlavy“?

Louann Brizendine říká: „Jednopohlavní mozek neexistuje. Dívky jsou strukturovány jakožto dívky a chlapci od počátku jako chlapci. Jejich mozek je již od narození rozdílný a ztohoto mozku vycházejí impulzy, představy a celé vnímání reality.“

Proto není možno dosahovat výchovných úspěchů ideologicky vymyšlenými koncepty, vydupanými ze země. V rodinné situaci je existence otce stejně tak významná, ba požadovaná, jako estrogenem podněcovaná funkce pro krmení dítěte. Muže pudí hormony k jiným aktivitám: otci jde o zajištění chleba a  ubytování.

Přirozeně i muž může dítě převinout a vzít je donáruče, ale nemá tuto schopnost zcela spontánně. Může se jí naučit, nikoliv však se stejnou senzibilitou jako matka. Při náhražkách, když se dítě krmí z láhve, je to zřejmé. Ale dětští lékaři na celém světě jsou přesvědčeni, že pro kojence je mateřské mléko optimální formou stravy, která bezpečněji předchází různým nemocem.

Komu je to jasné, ten by měl vědět, že obrovské moderní úsilí uvalit na muže větší časový prostor z rodinného všedního dne musí zkrachovat a také krachuje. Muži to pokládají za nudu a dlouhodobě to nevydrží nikoliv proto, že by byli líní a nechtěli se namáhat, jak jim to manželky předhazují, ale prostě proto, že k tomu nejsou od přirozenosti nadáni. Mají také menší ochotu k přizpůsobení než ženy, a jsou proto méně schopní projevit bez zvláštní potřeby mimořádnou trpělivost.

Když si takto představíme celou paletu podstatných rozdílů mezi mužem a ženou, které mají za následek rozdílné dominance při výchově, bude nám jasné, jak potřebné je vzájemné porozumění a jak nezbytné je zanechat konečně ideologií požadujících rovnost pohlaví. Chceme-li rodině pomoci, je třeba jí umožnit, aby uplatnila rozdílná nadání rodičů, která mají daleko větší úspěch než uměle nasazené a  prosazované požadavky stejné délky času věnovaného dětem.

Úspěchy doložené výsledky výzkumů by nám také měly ozřejmit, že tyto nové informace potřebujeme bezpodmínečně i veškolách, abychom umožnili rodičům uplatňovat jejich specifické vlastnosti a odbourali rozpory, které jsou způsobeny ideologickým nedorozuměním, sekterým semusíme rozloučit.

Rodičovská úloha vyžaduje dnes vysoký stupeň bdělosti, proto je třeba, aby se rodičovský pár dlouhodobě nezatěžoval takovými formami chování, které si nemůže dovolit, protože k tomu není hormonálně přiměřeně vybaven. To pak vede ke stavu nespokojenosti, vzájemných výčitek a obtíží.

Příliš daleko zajely vlaky po špatném nastavení výhybek a namnoze vykolejily nebo skončily na nebezpečných slepých kolejích. Ideologie rovnosti rozbíjí manželství. Cesta k novému začátku bude trnitá a namáhavá. Musíme k němu přistoupit s realistickým konstruktivním postojem opírajícím se o stvořitelskou různost, která umožňuje muži a ženě vzájemné doplnění a uplatnění rozdílného nadání také ve školách, které respektují toto rozdílné nadání chlapců adívek. To odpovídá křesťanskému obrazu člověka a může přinést požehnání všem, mužům i ženám, protože jejich vzájemné doplňování je základem jejich šťastného soužití.

VISION 2000 – 2/2010

Přeložil -lš-