Menu


Habemus Papam

 
Při prvním vystoupení papeže Františka se objevilo mnoho nového a nečekaného. Někdo každou takovou inovaci vítá jako obohacení, někdo se naopak může cítit ochuzen.
 
Papeže Františka předcházela pověst o jeho skromnosti a pokoře. Představil se způsobem, jakoby se skromnost měla projevovat v tom, abychom v něm nespatřovali zástupce Krista, který přišel plnit vůli Otce. Spíše tu vystupuje do popředí rozhodný muž, který přišel plnit vůli svou. Neprojevil málo víry právě jako Kristův náměstek? Apoštolské požehnání papeže je darem z plnosti moci a plnosti milosti, kterou pro svůj pastýřský úřad získává od Boha. Jestliže však o ně nejdříve prosí lid, tak je jakoby mi studnice řekla, že pokud se chci napít, musím ji nejprve naplnit vodou. Jak si počínal první papež? "Zlato ani stříbro nemám, ale co mám, to ti dám".
 
Podle Pánových slov co vychází z úst, vychází z plnosti srdce. Proto je mnoho křesťanů, kteří se navzájem prázdnými buržoazními pozdravy neoslovují. A v žádném případě je nepoužíval náš Pán ani apoštolové. Jejich pozdravy nebyly společenská zdvořilost, ale neocenitelný dar pokoje, který svět dát nemůže.
 
Nakolik je odmítání papežských insignií a staletých obyčejů projevem skromnosti, přenechejme k posouzení Bohu, který dobře vidí, kam až sahá pokora a kde začíná svévole. Nemůžeme se však zbavit nemilého pocitu z překvapujícího dojmu, jakoby na slavný svatopetrský balkon vystoupil někdo, kdo se ve spěchu nestačil patřičně ustrojit. V případě tak slavnostního a posvátného aktu, jakým je první papežovo požehnání Urbi et Orbi, to působí, jakoby vystoupil v takřka v nedbalkách.
 
Připomíná to však také povážlivý vliv okolního světa, kterému už dnes zhola nic není svaté. Známe svaté papeže, kteří žili velmi stroze a spali na holé dlažbě, ale nijak svou askezi nevystavovali na odiv a na veřejnosti vystupovali se vším, co patří k důstojnosti a znamením Božího zástupce na zemi. Pokud by „biskup“ František chtěl důsledně následovat svatého Františka, pak by musel odmítnout již kněžské svěcení, natož papežský úřad.
 
Resumé: Po hodině jásotu z volby nového papeže nás ony vstupní chvíle nečekaně zachladily a naplnily zklamáním a vážnými obavami. Je to o to horší, když se pak dočítáme, že naopak velmi povzbudily a přímo nadchly ta místa, která si vytkla za svůj dlouhodobý cíl zlikvidovat papežství.
 
Před osmi roky stáli proti sobě kardinálové Ratzinger a Bergoglio jako konkurenti. Bergoglio tehdy Ratzingerovi ustoupil. V době, kdy byl Benedikt na Petrově stolci, projevil mu jeho současný nástupce nesolidární a závažnou neposlušnost ve věci, na které papeži Benediktovi velmi záleželo.
 
Nyní udělal Benedikt místo Františkovi, ale neodešel někam do zámoří. Bude takřka ze sousedství sledovat svého ctihodného nástupce, jak svým pontifikátem pokračuje v díle svého předchůdce. Uvidí také z bezprostřední blízkosti praktickou aplikaci svých někdejších koncilních ideálů.
 
 Připomínám si to a uvědomuji, abych tím více prohloubil a upřesnil úmysly svých naléhavých modliteb.
 
Rok nato vyšel tento komentář: (viz)