Menu


Fatima 13. část

Nevyhovující poselství


Mexický kněz Agostino Fuentes byl vybrán, aby byl postulátorem blahořečení fatimských dětí Františka a Hyacinty. Navštěvoval proto klauzurní klášter v Coimbře, kde Lucie žila jak bosá karmelitánka, aby zjišťoval podrobnosti o událostech ve Fatimě. Jedna z těchto návštěv se uskutečnila 26. prosince 1957.

Vypráví, že když ho sestra Lucie přijímala, byla velmi smutná, pohublá a sklíčená a svěřila se mu se starostmi, o kterých rozjímá.

Otče, Madona je velmi smutná, že se nevěnovala pozornost jejímu poselství v roce 1917. Ani dobří ani zlí se jím nezabývali. Dobří jdou svou cestou a nestarají se o to, co žádá nebe; zlí jdou po široké cestě záhuby a pranic nedbají na hrozby a tresty. Věřte mi,otče, Bůh velmi brzy těžce potrestá svět. Bude to trest hrozný, který přijde brzy a bude to trest materiální. Umíte si představit, kolik duší se propadne do pekla, protože se nemodlí a nečiní pokání. To je důvod, proč je Panna Maria smutná, Otče, říkejte to všem, Madona mi řekla mnohokrát: „Mnoho národů zmizí z povrchu země, bezbožné národy budou bičem, který Bůh zvolil, aby potrestal lidstvo, pokud modlitbou a svátostmi nezískáme milost obrácení“.

Otče, hlásejte, že ďábel vyrazil k rozhodující bitvě proti Panně Marii, protože to, co zarmucuje Neposkvrněné Srdce Mariino a Ježíšovo je pád duší řeholníků a kněží. On ví, že řeholníci a kněží, kteří opustí své vznešené povolání, stáhnou mnoho duší do pekla. Jsme v době, kdy očekáváme trest z nebe. Máme dva velmi účinné prostředky: modlitbu a oběti. Ale ďábel dělá vše, aby nám odňal chuť k modlitbě: buď se společně spasíme, nebo společně zahyneme. Proto je třeba říci všem, že nesmí čekat, až uslyší výzvu k pokání od papeže či od farářů nebo hlavních představených. Nastala doba, kdy každý z vlastní iniciativy musí konat dobré skutky a napravit svůj život podle pokynů Panny Marie.

Démon se snaží zabydlet v duších Bohu zasvěcených; pracuje na jejich zkáze, aby je přivedl ke konečné nekajícnosti. Používá všechnu prohnanost, vnuká dokonce, že se jedná o přiblížení řeholního života k dnešku. Z toho vyniká neplodnost vnitřního života a chlad, neochota zříci se zálib a zcela se obětovat Bohu. Otče, vysvětlujte, že Františka a Hyacintu přivedly k jejich sebeobětování dvě věci: smutek Panny Marie a vidění pekla. …. Madona je jako mezi dvěma meči: na jedné straně vidí lidstvo zatvrzelé a lhostejné k hrozícím trestům, na druhé straně vidí nás, kteří šlapeme po svátostech a pohrdáme trestem, který se blíží! Zůstáváme nevěřící, smyslní a materialističtí.

Madona řekla výslovně: „Blížíme se k posledním časům“ - řekla mi to třikrát. Nejdříve mi řekla, že démon zahájil rozhodující bitvu, tj. konečnou, ze které vyjde jako vítěz nebo jako poražený: buď jsme s Bohem nebo jsme s ďáblem. Podruhé mi opakovala, jaké prostředky jsou světu nabízeny: svatý růženec a úcta k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Potřetí mi řekla, že po vyčerpání prostředků, kterými lidé nadále pohrdají, nám nabízí s třesením ještě poslední možnost záchrany: sebe samu, svá četná zjevení a poselství po celém světě. Když je neposloucháme a dále setrváváme v hříších, nedostane se nám odpuštění, protože je to totéž, jako bychom záměrně odmítali spásu, která je nám nabízena, a to se v evangeliu nazývá hřích proti Duchu Svatému. Neznamená to strašit duše, ale je to naléhavé, otče, napomínat je, aby si uvědomily strašnou skutečnost. Od té doby, co svatá Panna dala tak velkou moc růženci, není problému ani hmotného ani duchovního, národního nebo mezinárodního, který by nemohl být vyřešen svatým růžencem a našimi obětmi. Když se modlíme růženec s láskou a zbožností, potěšíme tím Mariino Srdce, setřeme slzy jejího Neposkvrněného Srdce spasíme sebe a zachráníme mnoho nesmrtelných duší. V úctě k Neposkvrněnému Srdci budeme blízko u jejího trůnu smilování, jasu a odpuštění a najdeme bezpečnou cestu do nebe.

Po návratu do Mexika referoval kněz na jedné konferenci 22. května 1958 o svém rozhovoru se sestrou Lucií a jeho přednáška byla zveřejněna v časopise La Immaculada v lednu a únoru 1959, a to i v angličtině. Tento rozhovor měl velký ohlas ve světě a vyvolal u katolíků horlivost ve vytrvalé modlitbě, ale také nevoli nepřátel Fatimy, kteří s nelibostí nesli, že pořád nevidí konce fatimského „politického apoštolátu Madony“, který je prý překážkou světového smíření. Jakoby úplný smír i v náboženské oblasti nebyl probléme, který velmi trápí křesťanství.

„Proroci neštěstí“

Když P. Lombardi uviděl v televizi, že Roncalli se stal papežem, , přijal to jako pohromu. Očekával jsem papeže pro obnovu církve! Jeho obavy byly oprávněné. Jeho „křížové tažení modliteb“ narazilo u Roncalliho na velkou nevoli. „To slovo přede mnou ani nevyslovujte: Byl jsem nunciem v Turecku a vím, co způsobilo.“ Pod novým papežem, který naprosto nesnášel „proroky neštěstí“, měla však církev získat zcela novou tvář. K tomu cíli byl povolán koncil a nikoliv nějaké hnutí. Nastaly spory o právní postavení Hnutí v církvi. Hnutí bylo svěřeno kongregaci jezuitů. P. Lombardi, který byl známý jako „Boží mikrofon“, se musel stáhnout do soukromí. Dožil svůj život v utrpení a zemřel v Rocca di Papa 14. prosince 1974.

Podobný osud stihl i P. Fuentese. Ačkoliv jeho rozhovor se sestrou Lucií potvrdil biskup z Leirie, brzy nato biskup v Coimbře vydal prohlášení, ve kterém odsuzuje kampaň proroctví, která provokují jen bouři smíchu. Vydal veřejné dementi, které prohlašuje, že sestře Lucii jsou falešně připisována proroctví o hrozících trestech.

Že tato iniciativa pochází od Jana XXIII. potvrdil portugalský vyslanec u Vatikánu: ..mluvil se mnou o Fatimě a řekl, že sestře Lucii se nesmí připisovat více, než co je schopna říct. Záležitosti (jako ty týkající se Ruska a zmínky roku 1960) jsou velmi delikátní a vyžadují velkou obezřetnost. (Historia Lisbona ott. 2000 str. 25)

P. Fuentes byl odvolán z pozice postulátora blahořečení fatimských dětí, vrátil se do Mexika a po období plného strádání a brzy nato zemřel. V době po smrti Pia XII. byl cenzurován nejen jeho text, ale celé dějiny církve samozřejmě i Třetí tajemství.

P. Alonso, který byl hlavním historikem Fatimy, napsal ve své knize „Segredo de Fátima, fatos e legenda“: To, co sděluje P. Fuentes v konferenci v Mexiku, odpovídá zcela nepochybně svým obsahem tomu, co mu sestra Lucie sdělila a neříkají nic,co by nebylo již řečeno v jiných zveřejněných materiálech.

Jan XXIII. a fatimské poselství

Církevní autorita je oprávněna cenzurovat soukromá zjevení, zda neobsahují věci ohrožující víru. V takovém případě se jedná o dobro víry. Ale pokud taková obvinění není možno vznést, jedná se o poselství nebes určená k dobru všech věřících. Tak je tomu v případě fatimských poselství: v tomto případě se cenzura obrací proti samotnému Autoru poselství (srov. Sk 5,39).

Jediný důvod, proč velmi chytrý člověk, jakým byl Roncalli, rozhodl se nadále zatajit poselství, které mělo být zveřejněno v roce 1960, že tušil velké nebezpečí, spojené s uveřejněním poselství o andělu s mečem a zabití papeže, protože toto poselství je autentickým proroctvím neštěstí.

Výjevy z Třetího tajemství mluví o bezbožnosti moderního světa, o nepřátelích víry. Katolíci by z toho měli pochopit, že tradiční víře hrozí smrtelné nebezpečí a měli by velice zbystřit svou pozornost a být velmi nedůvěřiví ke všem náhlým změnám. Měli by se ptát, co znamená toto smiřování s novým řádem moderního světa. Toto poselství chtělo varovat před nebezpečím vymazat tradiční katolickou víru i s papežem a jeho věrnými následovníky, a to také mohlo být právě po roce 1960 všem jasné.

To jsou myšlenky, které trápily autora a příznivce smíření církve s nepřátelským světem . Zveřejnění rozhovoru P. Fuentese s Lucií ještě před smrtí Pia XII. se stalo nežádoucí, protože narušovalo plány Jana XXIII. s liberalizací náboženství a novým ekumenismem, před kterými tak varovali katoličtí papežové až do Pia XII. včetně. To všechno přimělo Roncalliho, aby zprávu o hrozícím zničení papežství uložil bezpečně do archivu.

To jsou spiklenecké důvody pro cenzuru Třetího tajemství, protože ohrožovalo aggiornamento živené zednářskými lóžemi a odhalovalo, že tyto záměry jsou radikálním rozporu s naukou katolických papežů. Mariino znamení mohlo lépe než všechny teologické analýzy demaskovat dramatický vpád modernismu do církve a odhalit dvojznačné koncilní hereze.

Jan XXIII a jeho přívrženci otevřeně odmítali jakékoliv „proroctví neštěstí“ .jak to tento papež veřejně prohlásil při otevírání II. vatikánského koncilu. Ti, kteří chtěli zakrýt obsah Tajemství, jsou jako podezřelí pachatelé, kteří se zaplétají do svých protiřečení, která jen více odhalují to, co chtěli popřít.

Mluvili jsme již o dohodě Moskva – Vatikán. Rozhodnutí vyhnout se jakékoliv zmínce o komunismu zcela ignorovalo protesty kardinála Slipyho, nesmírný útisk uniatní církve, věrné Svatému stolci, kterou Stalin přivtělil k pravoslavné církvi a podřídil komunistické moci v Moskvě. Touto dohodou byl vyloučen klíčový problém, který stojí v samém centru fatimského poselství. Z jakého důvodu bylo nevhodné mluvit na koncilu o komunismu? Ani petice 450 koncilních otců nic nezmohla. Nejhoršímu zlo naší epochy se koncil rozhodl zamlčet „ z pastoračních důvodů“. Není hlavním posláním pastorace je chránit Boží stádo proti každému nebezpečí? Jen pomysleme na utrpení hrdinných kardinálů Mindzentyho, Slipyho, Wyszyńského, Berana a mnoha dalších nesčetných kněží, řeholníků a věřících, pronásledovaných a vězněných mnoho let jako odpůrců komunismu ve svých zemích. V II. Vatikánu však byly tyto nepohodlné pravdy ignorovány v zájmu nového řádu. Ze stejného důvodu byla zamítnuta žádost 510 otců o důležité zasvěcení světa a Ruska, které Panna Maria požadovala. Místo toho poslal Pavel VI. do Fatimy zlatou růži a slíbil tam svou návštěvu. Jak tato ostudná návštěva vypadala, o tom bude řeč dále.

                                         >