Menu


Důvody falzifikace fatimského tajemství

IV: Jaké důvody přiměly Vatikán k zveřejnění falzifikovaného tajemství?


Po mlčení, které o třetí části fatimského tajemství zavládlo po roce 1960, se jevilo jako nejpravděpodobnější, že obsah bude prostě promlčen. Novinářům bylo řečeno, že dotyčný text se týká jen samotných dětí.

Důvod? Vatikán zná obsah listu, ale i když církev fatimská zjevení uznala, nechce sama být garantem pravdivosti slov, která třem pasáčkům adresovala naše Paní.

Za těchto okolností bylo velmi pravděpodobné, že obsah tajemství zůstane navěky zamlčen. (Père Alonso : « La vérité sur le Secret de Fatima », Téqui, 1979.)

Proč se objevilo na scéně tzv. 3. fatimské tajemství 26. června 2000?

Odpověď je nesporně mnohoznačná.

1. Bylo třeba jednat, dokud je Lucie naživu. Má už 94 let a po její smrti nebude možno využívat toho, co jí bylo uloženo ve jménu poslušnosti. Navíc, určitá tradicionalistická prostředí nepřestávala tvrdit, že bývá představována místo ní jiná osoba, kdykoliv se má Lucie objevit na veřejnosti.

2. Ustavičné zkoumání specialistů, kritické a sémantické srovnávání textů a různá sdělení činí stále více evidentní, že tajemství obsahuje něco hrozivého: ztrátu víry v církvi, odpad zasvěcených osob a jejich odpovědnost za pohoršení věřících. Lidé se domnívají, že do církve skutečně vnikl Satanův dým, jestliže zlá vůle ukládá vatikánským institucím znásilnit pravdu, která se stále více tlačí na povrch, aby byli věřící odvedeni od správného pohledu. A jak jinak předejít věčným metodám opičení, karikatury, klamání a podvodu?

Jak jinak si vysvětlit cynická slova tiskového mluvčího Vatikánu Mons. Navarro-Valse, než že zveřejnění je taktický manévr proti tradici:Rozhodnutí zveřejnit tajemství je odpovědí na přesvědčení, že Fatima nemůže zůstat rukojmím partyzánské pozice antiekumenického tradicionalismu, který si neoprávněně přisvojil určité aspekty fatimského poselství a spekuluje o milenaristických perspektivách, které mají být předpokládaným, leč ve skutečnosti nepravdivým obsahem nevydaného textu.

Takový nápad je opravdu fantastický, když zvážíme propast, která odděluje samotnou událost (slavnostní varování adresované křesťanům skrze Pannu Marii, Matku Boží) od jejího zneužití a instrumentalizace.

Ve skutečnosti to znamená uznání, že církev je v hluboké krizi, znamená to připustit, že tradicionalisté od prvního dne měli pravdu, když souhlasili s kritikou Mons. Lefebvra vůči II. vatikánskému koncilu a vůči církevnímu vedení, které se vzdálilo od pravdy a je kontrolováno služebníky Nepřítele.

3. Ale je tu něco horšího: „Zveřejnění“ bylo především spojeno se záměrem Vatikánu využít této příležitosti k přehnané glorifikaci osobnosti Jana Pavla II., který manifestačně dospěl ke konci svého pontifikátu.

Tento fenomén můžeme označit za kult osobnosti. Portugalský tisk od 13. května 2000 je přímo zaplaven tímto tématem. List „O Dia“ má 28. května 2000 na titulní stránce nápis obrovskými literami: Všeobecný potlesk největšímu papeži Milénia.

Bernard Balayn napsal: „Papež Jan Pavel II. zůstane navždy novým Mojžíšem, který přivedl Boží lid do nové zaslíbené země, do země Civilizace lásky“(Jean-Paul II Le Grand, Prophète du IIIème millénaire)

Italský deník La Repubblica 22. května 2000 naopak zveřejnil článek, který se kriticky podivuje: „Nikdy jsme neviděli papeže, který by si zařizoval průběh svého blahořečení a zázraku své vlastní kanonizace. Představte si! Papež Jan Pavel II., ctitel Madony jako oběť atentátu z 13. května 1981, předpovězeného již v roce 1917, který byl zachráněn mateřskou rukou svaté Panny.

Sociolog Moisé Espirito Santo píše: „Pro něho je aktuální identifikace s bíle oděným biskupem, o kterém mluví zjevené tajemství, je to projevem kultu osobnosti ze strany Jana Pavla II. Je možné, že vzhledem k věku a z beznaděje se papež ztotožňuje s bíle oděným biskupem v domnění, že je cílem Božího záměru.“ (Portugalský list Diario des Nióticias)

José Jacinto de Farias, profesor teologické fakulty a člen rady katolických univerzit v Lisabonu: „Postoj Jana Pavla II. vzhledem k poselství je třeba chápat v kontextu jeho výrazného pojetí svého vlastního prorockého poslání.“ Podle názoru profesora, Jan Pavel II. vidí sám sebe nejen jako hlavu církve, ale také jako proroka a vykladače historických událostí.“ Řadí se mezi mučedníky 20. století, i když 13. 5. 1981 nezemřel.

To je třeba uvést do kontextu s určitými pasážemi encykliky Pascendi z 8.8.1907 a listu Notre charge Apostolique z 25. 8. 1910, kde papež Pius X. hovoří o mentalitě modernistů a sionistů silně poznamenané určitým druhem „prorockého iluminismu“, který je bludný a škodlivý, je spojený s nenasytnou touhou po novotách a s opovrhováním slavné minulosti církve svaté.“ (Abbé Fabrice Delestre, « Bulletin saint Jean Eudes » červen-červenec 2000, str. 16-17).

Proto se stal Jan Pavel II. mučedníkem pro „novou víru“ zázračně zachráněným svatou Pannou. Tak nějak to prohlásil arcibiskup Stanislaw Diwisz: „Copak neprolil svou krev 13. května 1981 na Náměstí Svatého Petra, v místě vatikánského cirku, kde prolil svou krev Kníže Apoštolů?“ „Myslím, že není přehnané aplikovat v tomto případě starý aforismus: Sanguis martyrum semen christianorum“. Vyhlásil to, když obdržel v Lublinu čestný doktorát. Celý jeho proslov byl projevem určitého druhu vrcholného kultu osobnosti. Podle ‚nového evangelia‘ nového doktora byl atentát 13. května „mysterium vykoupení, ve kterém figuruje ‚Svatý otec‘ jako oběť, jako mučedník.“

Italové v tom směru soutěží s Poláky: L´Osservatore Romano 15. května 2000 píše: „Jan Pavel II. ztělesňuje těmito událostmi, kroky a gesty proroctví o budoucnosti, která bude odhalena po velkém Jubileu. Vtiskuje lidským dějinám intenzivní změnu civilizace.“

Kardinál Bertone to korunoval slovy: „Po dramatických a krutých událostech dvacátého století, nejkrutějšího v dějinách lidstva, nacházímejeho vrcholný bod v krvavém atentátu proti nejmírnějšímu křesťanu na zemi“.

Aby poděkoval, vyhlašuje před celým světem lež, což dává i výraz jeho tváři.

13. května 2000 se po mši ve Fatimě k těmto chválám připojil kardinál Sodano slovy : „Jak víte, účelem návštěvy bylo blahořečení dvou malých pasáčků. Ale je třeba této pouti dát také smysl obnoveného gesta vděčnosti Madoně za ochranu během dvaceti let tohoto pontifikátu. Je to ochrana, která patří k tomu, čemu říkáme ‚třetí část‘ fatimského tajemství.“

V údajně krásném gestu vděčnosti ve skutečnosti vyhlašuje před celým světem lež o nejdůležitější části fatimského tajemství a tuto lež potvrzuje falešná Lucie, když tvrdí, že požadované zasvěcení proběhlo správně. Je to vlastně záměrné, přímo ďábelské úsilí zničit podstatu toho, s čím Madona do Fatimy přišla. Místo květů jí podává kardinál kopřivy. Toto počínání státního sekretáře přímo odpovídá současnému stavu církve.

Matka Boží sledovala ovšem především obrácení Ruska na katolickou víru a nikoliv zavedení celosvětového náboženského synkretismu, který by všechny sbratřil a ponechal jim přitom nadále jejich hereze, jak to učinil polský papež. Z tohoto pohledu je glorifikace Jana Pavla II. naprosto falešná.

Glorifikovat papeže Wojtylu a navíc glorifikovat ho pro jeho novou orientaci víry znamená glorifikovat samotný koncil a podkládat třetímu tajemství něco zcela opačného, než co ve skutečnosti obsahuje, protože toto tajemství je výslovným varováním před tímto koncilem.

Jan Pavel si přivlastňuje vidění malé Hyacinty. V homilii u příležitosti blahořečení fatimských pasáčků říká: „Zde ve Fatimě byly předpovězeny doby utrpení a Madona žádala modlitby a pokání, aby byly zkráceny. A já chci dnes vzdát díky nebi za sílu svědectví, která zjevily tyto životy. Toužím ještě jednou oslavit dobrotu Pána vůči mně, když jsem byl zraněn 13. května 1981 a zachráněn od smrti. Vyjadřuji vděčnost také Hyacintě za oběti a modlitby za Svatého otce, kterého viděla tolik trpět“.

Jaké vidění si Wojtyla zcela přivlastnil?

Hyacinta měla vidět údajně právě jeho, jak „klečí před obrazem, hlavu v rukou, v hořkém pláči a jak lidé po něm házejí kamením a říkají ošklivá slova“. Jenže za dosavadních 22 let po něm lidé neházeli kamením, ale květinami a oslavovali ho. Kromě toho je třeba připomenout, že Madona nežádala modlitby za zkrácení utrpení, ale za odčinění hříchů: Obětujte Bohu oběti a modlitby na odčinění hříchů a urážek a přivoláte tak mír pro svou vlast... Obětujte se za hříšníky...

Závěr

Po uplynutí 14 let od vydání studie Laurenta Morliera jsme se stali svědky událostí, které nám umožňují konkrétněji identifikovat obsah včetně stěžejních osob, o kterých hovoří katastrofální výstrahy a předpovědi třetího fatimského tajemství.

K odůvodnění zděšení, jaké podrobnosti utajovaného textu vyvolaly u těch, kterým se dostalo možnosti se s ním osobně seznámit, nepostačí samotné konstatování, že papež bude trpět a Řím propadne nevěře, ale tito svědkové museli z přečteného textu vyrozumět také konkrétní skandální důsledky tohoto faktického odpadlictví. Tato fakta musíme hledat již v bezprostřední blízkosti data, které je označeno za jejich počátek, tj. rok 1960.

Je to doba, kdy byla vydána převratná encyklika Mater et Magistra, zahájen neméně převratný 2. vatikánský koncil a vydána encyklika Pacem in terris, ohlášena závažná změna Kodexu církevního práva atd. Všechny tyto kroky vedly plánovitě ke ztrátě pravé víry a jejímu nahrazení vírou falešnou. Místo zasvěcení Ruska zavázal se papež prakticky chránit nedotknutelnost jeho zhoubné protináboženské ideologie. (viz)

Co se muselo jevit ještě před půl stoletím pravověrným církevním osobnostem jako opravdu neuvěřitelně „strašné“?

1. Zednářská příslušnost papežů a odevzdání církve masonerii, takže měla v moci všechna konkláve počínaje Janem XXIII. a podstatně určovala všechny zásadní změny přijaté koncilem; (viz) (viz)heretická víra papežů Pavla VI. a Jana Pavla II., skrývaná navíc pod šířenou a populisticky podporovanou zástěrou domnělé svatosti; (viz)  (viz)

2. nahrazení pravé tisícileté liturgie rouhavým a více než sporným protestantským falzifikátem; oficiálně přijaté masové hanobení Eucharistie a po celém světě včetně rozšířených trpěné rouhavé karikatury mešních obřadů za účasti kněží i biskupů;(viz) (viz)

3. do nebe volající nemravný život prelátů, kněží a zasvěcených osob a s tím spojené pohoršení;(viz)

4. zpřístupnění nejposvátnějších míst Vatikánu Satanovi k jeho černým obřadům; (viz)

5. proměna univerzit, fakult a seminářů na semeniště bludů v oblasti víry a mravnosti. (viz) (viz)

Zamlčení a podvodné nahrazení původního poselství Panny Marie Fatimské falzifikátem před zraky celosvětové veřejnosti je drastickým příkladem a současně potvrzením nejhlubšího úpadku víry na nejvyšších místech, jaký katolickou církev v jejích dosavadních dějinách postihl.


Vatikán tak hanebně zradil Fatimu a s ní nebem nabízenou pomoc a záchranu. To je velmi závažná skutečnost. Je to svatokrádež vůči Nejsvětější Panně, za kterou těžce zaplatíme dříve nebo později. Sám tento zločin poukazuje na pravý obsah tajemství: je to text nesnesitelný pro modernistický a odpadlý Řím, který se velmi jasně poznává v tomto důležitém proroctví o strašné krizi a nebezpečí, v jakém se nachází církev od roku 1960 a jaká se projevuje i ve světových událostech počínaje tímto rokem. A tato krize je předehrou nástupu Antikrista.

Je třeba být naprostým ignorantem o událostech a dějinách Fatimy, abychom uvěřili verzi třetího tajemství, kterou nám Jan Pavel II. předal 13. tohoto měsíce (…)

Duch Svatý nám říká, že každá ústa, kterou lžou, zabíjejí duši. Dosud nikdy žádný papež neřekl větší lež než tu, kterou sdělil Jan Pavel II. o třetím fatimském tajemství.(Elichar Alesne, Le Figaro 17. května 2000)

Pramen: Laurent Morlier,LE TROISIÈME SECRET DE FATIMA PUBLIÉ PAR LE VATICAN LE 26 JUIN 2000

Není těžšího trestu, který mohl postihnout církev, než všeobecná duchovní slepota. Fyzicky nevidomý si je trvale vědom své slepoty, ale duchovní slepec žije v domnění, že vidí lépe než všichni ostatní, a je tak plně disponován na přijetí přicházejícího Antikrista.


                                               (předchozí část)