Menu


Antikrist (3)

Svatá Hildegarda z Bingenu

Početí a zrození Antikrista (3)

Prosba Božího Syna k Otci, aby ušetřil lidi

Mne, který jsem podle Tvého nařízení vzal na sebe šat těla, trápí, že moje údy, především ty, které byly se mnou spojeny křestní koupelí, se mě zříkají a propadají výsměchu ďábelské pohany, když poslouchají a uctívají syna záhuby. Já přesto opět vyjímám z nich a přijímám k sobě ty, kteří jen uklouzli; ale buřiče a ty, kteří setrvávají ve zlém, zavrhuji. Otče, protože jsem Tvůj Syn, pohleď na Mě ve své lásce, s jakou jsi Mě poslal na svět, uvaž moje rány, skrze které jsem na tvůj příkaz lidi vykoupil. Ukazuji Ti je, aby ses smiloval nad těmi, které jsem vykoupil, nedopusť, aby byli vymazáni z knihy života. Pro Krev z mých ran, přiveď je zpět k lítosti, aby ten, který pohrdá mým vtělením a mým utrpením, nepanoval nad nimi zkázou.

Proto nyní, vy všichni lidé, kteří toužíte opustit Hada a vrátit se ke svému Stvořiteli, dejte pozor na to, že Já, Syn Boha a Syn člověka, ukazuji za vás svému Otci své rány. Proto na kolena, která jste skláněli před pýchou malomocného Odpůrce, padněte v čistotě víry před svým Otcem, který vás stvořil a vdechl do vás dech života (Gn 2,7).

Vyznejte z celého srdce všechny své hříchy, aby vám, kteří jste v tělesné či duševní trýzni, podal svou silnou a nepřemožitelnou ruku a vytrhl vás od ďábla a ode všeho zlého.

Tak mluví Syn k Otci a doporučuje Mu své údy. Bere je v ochranu, aby skutečně náleželi ke své Hlavě a nepohltila je zhouba první i poslední zkázy. Neboť kdykoliv se probudí zlými skutky lidí Otcův hněv, ukazuje Mu Syn své rány, aby kvůli nim lidi ušetřil. On sám neušetřil své tělo, aby ovce, které se ztratily, byly skrze jeho krev přivedeny zpět. Proto také jeho rány zůstanou tak dlouho otevřené, dokud bude svět trvat a hřešit. Proto také Boží Syn žádá od lidí, aby padli na kolena před všemohoucím Otcem, kdykoliv zasluhují jeho ortel, aby vzhledem k ranám, které Syn utrpěl na svém těle a na které se Otec ustavičně dívá, byli osvobozeni ode všeho zlého.

Probuzení Henocha a Eliáše

Avšak poté, co Henoch a Eliáš utrpěli skrze syna záhuby tělesnou smrt, budou se jeho příslušníci velice radovat, že zahynuli. Ale pak, když Duch života oba opět vzkřísí a povznese vzhůru k oblakům, změní se jejich radost ve smutek a velké zděšení. Protože skrze jejich vzkříšení a povýšení Já, Všemohoucí, dokážu, že vzkříšení a věčný život nemůže žádný nevěřící popírat, neboť v onen den, kdy všechny činy, jimiž lidé hřešili, budou očištěny, také lidé, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, pro svou lítost, která se Bohu nejvíce líbí, budou povzneseni k větší slávě, než k jaké byli na počátku stvořeni. Neboť tak, jako je celý organismus člověka lítostí otřesen, tak se znějícím hlasem jeho lítosti pohybuje nebe a chválí Boha s cherubíny a všemi jeho bytostmi. Pak bude starý Had skrze vzkříšení Henocha a Eliáše zachvácen rostoucím hněvem. Posílí zvrhlého člověka Antikrista v názoru, že se musí znovu zmocnit trůnu, ze kterého byl svržen, aby bylo zcela zahlazeno vzkříšení Henocha a Eliáše a vzpomínka na Božího Syna. Bude mluvit sám k sobě a řekne si: „V tomto svém synu svedu nyní větší boj, než jaký jsem jednou podstoupil v nebi. Celé mé vůli nebude moci odporovat ani Bůh, ani lidé. Já vím a jsem přesvědčen, že nemohu být poražen. Tak budu také ve všem vítězem.“ Pak syn zhouby shromáždí množství lidí, aby zjevně viděli jeho slávu, jak se bude pokoušet vystoupit na nebe, aby tímto výstupem zcela zahynulo to, co je dosud v katolické víře neotřeseno. Ale když v přítomnosti naslouchajícího lidu bude žádat všechny síly, aby ho při jeho výstupu na nebe přijaly, naplní se slova Pavla, mého věrného služebníka, který hovořil o Duchu Svatém: „A pak se objeví ten bezbožník, ale Pán ho zahubí dechem svých úst.“ (2 Sol 2,8)

Odhalení Antikrista a jeho zničení Kristem

Tomuto výroku je třeba rozumět takto: V té době bude syn záhuby odhalen a bude zjevné všem lidem, že to byl lhář, který měl záměr vystoupit na nebesa. Neboť Pán a Spasitel lidstva, Boží Syn, ho v této jeho troufalosti usmrtí. Učiní tak stejnou silou, v jaké On, Slovo Otcovo, bude soudit celý okrsek zemský spravedlivým soudem. Když se totiž tento syn záhuby bude svým ďábelským uměním pohybovat vzhůru, bude božskou silou svržen a zápach síry a smoly ho pojme, takže uteče na hory spolu s lidmi, kteří stojí při něm. Když to oni uvidí a uslyší, pojme je taková hrůza, že se zřeknou ďábla a jeho syna a vrátí se k pravé křestní víře. Proto bude starý Had zděšen sám sebou a řekne: „Nyní jsme i my zmateni. Od nynějška nebudeme mít sílu, abychom si podrobili lidi, jak jsme to dosud dělali.“

Oslava Božího Syna po svržení Antikrista

Ale také všichni ti, kteří věrně věří v Božího Syna, budou naléhavými hlasy oslavovat Boha, jak to napsal můj milovaný a pravý svědek: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti.“ (Zj 12,10n) Smysl těchto slov je třeba chápat takto: Nyní, když byl ďábel poražen a jeho syn Antikrist zničen, přišla z Božího nařízení spása, která se nemusí bát žádných ďábelských nebezpečí. Přišla moc, která je zcela zničila, a království, které nade všemi vládne, stojí pod panstvím našeho Boha a plnou mocí neporazitelného Krista, jeho Syna, který se jako pravý Velekněz zasadil za spásu duší. Neboť do věčné záhuby byl svržen tvrdošíjný žalobce a ustavičný pronásledovatel těch, kteří jako my, Boží děti, budou s námi vlastnit nebeské dědictví. Před tváří nejvyššího Stvořitele a Soudce žaloval na ty, kteří souhlasili s jeho různým našeptáváním. A dělal to v každé době jak při duchovním, tak světském dění, protože člověk je vždy hříšný. V prvním boji ztraceného anděla, ve kterém chtěl bojovat proti Bohu, protože chtěl být bohem, Bůh nad ním zvítězil. Předvídal také konečný boj, ve kterém se měl s ním utkat, když jeho syna svrhl a nakonec definitivně zcela zničil. Také ti, kteří Boha vpravdě vyznávají, ho porazili, protože s ním nesouhlasili kvůli Beránkově krvi, skrze kterou byli vykoupeni a kvůli které snášeli protivenství na svém těle a stali se vítězi. Porazili ho slovem, totiž naukou, kterou jim dosvědčil skrze katolickou víru, která se také rozšířila ze stejného slova, z jakého vzešlo všechno tvorstvo. A oni nemilovali své duše tak, že by je drželi ve svém těle, ale vydali svá těla až na smrt. Podrobili totiž svá těla v mnohém utrpení dočasné smrti, čímž vrátili své duše všemohoucímu Bohu. Neboť jako mučedníci šli raději na smrt, než by zapřeli Božího Syna, raději se podrobili utrpení. Proto skládají Ábel, proroci a ostatní mučedníci, kteří byli usmrceni až do soudného dne, svědectví o Synu Božím, že i On sám podle vůle Otce prolil svou krev.

A tak skončil boj syna záhuby a už nikdy nebude uctíván. Proto se radujte vy, kteří máte příbytek v nebi i na zemi. Po pádu Antikrista se rozšíří sláva Božího Syna.

Poděkování Hildegardy Bohu za dílo stvoření a za její malé dílo

Znovu jsem uslyšela z nebe hlas, který mě naučil těmto slovům:

Nyní buď chvála Bohu za jeho dílo člověka. Za jeho spásu vedl na zemi těžké boje. Zasloužil si, aby byl vyzdvižen na nebesa, aby spolu s anděly oslavil svou tvář v téže jednotě, v jaké je pravý Bůh a pravý člověk. On, všemohoucí Bůh, kéž ráčí tu ubohou ženu, skrze kterou vydal tento spis, pomazat olejem svého milosrdenství. Ona žije bez všeho zajištění a nemá ani to vědění, aby si mohla zakládat na spisech, které skrze vnuknutí Ducha Svatého zjevila Církvi a které jsou jako hradba velkého města. Ode dne svého narození je totiž zapletena do sítě nemocí a bolestí, takže ve všech žilách, v morku kostí a ve svém těle je soužena trvalými bolestmi. Přesto se Bohu dosud zalíbilo ji vysvobodit, neboť ona skrze komůrku své rozumem nadané duše nazírá duchovním způsobem určitá Boží tajemství.

Zde předložené vidění však tak prostoupilo žíly této ženy, že upadala kvůli nim do hluboké vyčerpanosti a snáze pak pro vyčerpanost trpěla určitou nemocí. Proto vedla způsob života, který se liší od způsobu života lidí, jako dítě, jehož žíly ještě nedozrály natolik, aby mohlo snášet životní způsob různých lidí. Z inspirace Ducha Svatého je její podstatou sloužit. Má svou tělesnou strukturu ze vzduchu, takže je ze vzduchu, z deště, z větru a z každé bouře tak stíhána nemocemi, že nemůže mít vůbec žádnou tělesnou jistotu. Jinak by v ní nemohla přebývat inspirace Ducha Svatého. Ale Boží Duch ji někdy probudil velkou silou své dobroty a osvěžující rosou probouzí z této nemoci jako ze smrti, aby mohla žít na světě ve službách inspirace Ducha Svatého. Všemohoucí Bůh, který každou vyčerpanost a utrpení této ženy skutečně zaznamenal, ráčí v ní dokončit svou milost tak, aby jeho dobrota byla dále oslavována a její duše, až odejde z tohoto světa, se mohla těšit, že bude přijata pro jeho dobrotivost do věčné slávy a bude korunována.

Ale knihu života, kterou je slovo Boží, skrze kterou se všechno stvoření stalo zjevným, a život ze sebe vydechlo především podle vůle věčného Otce, jak to předem nařídil, sdělil tento spis obdivuhodným způsobem nikoliv skrze vyspělost v lidském vzdělání, nýbrž skrze pros-tou, nevzdělanou ženskou osobu, jak to byla jeho vůle. Proto by neměl být žádný z lidí tak smělý, aby k ní rozšiřováním něco přidával nebo krácením odnímal, aby nebyl vymazán z knihy života a vší blaženosti, jaká je pod sluncem, s výjimkou, že se tak stane kvůli vypadnutí slova nebo výrazu, které z inspirace Ducha Svatého mohou být vyjádřeny jednodušším způsobem. Kdo si je jiným způsobem přizpůsobuje, hřeší proti Duchu Svatému, proto mu nebude odpuštěno ani na tomto, ani v budoucím světě. Nyní buď opět vzdána chvála všemohoucímu Bohu ve všech jeho dílech před časem i v čase, protože On je První a Poslední. Tato slova mají přivádět věřící k oddanosti jejich srdce, protože jsou hlásána k užitku věřících od toho, který je První a Poslední.

Konec

Ewig 11+12/1999 (Překlad -lš-)