Menu


4. prosince 2014

                                                 
 
Ikonografie Ženy oděné sluncem, uchráněné každičkého hříchu, snad nejvýstižněji ze všech jejích zobrazení vyjadřuje její odvěké poslání: rozdrtit hlavu Hada, úhlavního nepřítele Boha i lidí. V tomto zobrazení se snoubí dva známé a důležité biblické výjevy z první a z poslední knihy Písma svatého. Není proto divu, že právě u obrazu Neposkvrněné hledali věřící přímo instinktivně vždy nejspolehlivější ochranu před úklady Zlého. Svědčí o tom i významné památky. Nebezpečnou metlou a hrozbou konkretizovaného zla byly svého času morové rány. Právě v období jejich výskytu, tedy před pandemií, v jejím průběhu nebo po ní vztyčovali občané v nejednom městě morové sloupy, na jejichž vrcholu trůnila Neposkvrněná. Takové morové a současně mariánské sloupy zdobí dodnes např. náměstí v Dačicích, Plzni, Telči nebo ve Znojmě. (Jen Praha se jeho obnově zuby nehty brání.)
 
I přes velký pokrok medicíny nepřestaly být pandemie pro lidstvo hrozbou a lidé i dnes mají z nich přímo panický strach. Přitom ovšem zapomínají, že se mohou mezi lidmi šířit pandemie zákeřnější než mor nebo ebola, a toto nebezpečí představuje hřích, protože daleko větší kalamita než jakákoli choroba nebo smrt je věčná záhuba. Platí to především pro ten nejnakažlivější z hříchů, jakým je chlípnost, smyslnost a smilstvo, všechno ono zvrácené jednání, při kterém člověk nejrůznějším způsobem zvráceně zneužívá toho, co je Bohem určeno k předávání života a zachování lidského rodu.
 
Ve starém dobrém katechismu, který už dnes sotvakde najdete, byly vyjmenovány závažné následky tělesných hříchů. Patřily k nim sobectví, zaslepenost, nechuť k modlitbě, vlažnost ve víře a její ztráta. Dnešní katechismus se o ničem takovém nezmiňuje. Smilstvo všeho druhu si však ke své inkubaci připravuje nadále půdu tak, že potlačuje modlitbu a pak víru, tedy vztah k Bohu, aby mohlo bujet beze všech zábran. Pokud jde o sobectví a zaslepenost, ty jsou v současné době nejnápadnější známkou sexu zcela propadlé ho světa. Dosahují takového stupně, že už to nejsme ani schopni dostatečně zvážit, protože tento šedý zákal se projevuje i tam, kde by se měl uplatňovat dar rozlišování a schopnost vidět hřích v jeho pravém světle. Každá choroba nejvíce ohrožuje toho, kdo o ní nic neví, kdo nechce vědět, že je smrtelně nemocen, a vůbec necítí potřebu podnikat cokoliv na svou záchranu. Chorobné symptomy vůbec nepokládá za varovné, spíše si je dokonce pochvaluje.
 
Jako každý mor i mor nečistoty s sebou přináší smrt. Zdá se, že šesté přikázání sousedí v Desateru s pátým nikoli náhodou plynoucí z posloupnosti pořadových čísel, ale že svou roli hraje také příbuznost obsahu. Hříchy proti jednomu i druhému z těchto přikázání jsou svou nejhlubší podstatou hříchy proti životu. Není proto nic divného, když přebujelá a nespoutaná sexualita nakonec překročí své hranice a vyústí do masového ničení lidských životů a do neúcty k životu vůbec. Hříchy proti 5. i 6. přikázání urážejí Boha v tom nejcitlivějším místě, šlapou po jeho lásce, kterou plodí a předává člověku svůj největší dar: život. Možná, že jste viděli záběry z vyhlazovacích táborů, kde buldozery hrnou mrtvá těla do připravených jam. Miliony potratů musí z Božího pohledu vypadat podobně: lidé hromadí před Bohem haldy zmařených neviňátek a prohlašují: Můžeš si to nechat. My to nechceme. K těm skutečně usmrceným patří ovšem i „potenciálně usmrcení“, tj. všechny formy a podoby zneužití toho, co je člověku od Boha dáno a určeno k plození jeho největšího daru – daru života – a co člověk zneužívá výlučně pro svou vášeň a rozkoš. Co více si může přát Nepřítel, který je Vrahem a Lhářem od počátku?
 
Ale všude tam, kde se vypíná Had, tam proti němu stojí i Žena, která mu drtí hlavu. Pokud se někomu při četbě životního příběhu Kateřiny Labouré bude zdát, jako by Panně Marii osobně záleželo na tom, aby došlo k oficiálnímu vyhlášení článku víry o jejím neposkvrněném početí, pak udeřil hřebík na hlavičku. Teologové Západu se o této věci celá staletí přeli a někdy i nevybraně napadali. Pak však přišel čas, kdy toto její výsostné privilegium nemůže být jen scholastickou otázkou, ale nejúčinnější zbraní proti úhlavnímu Nepříteli. Neposkvrněná sama vstoupila geniálním způsobem do této diskuse, aby se představila jako jediný lék proti pandemii velkého nečistého moru.
 
Vývoj ve světě i v samotné Církvi vyžadoval uvést ve známost to, jakou moc má Panna Maria právě z toho titulu, že je jakýmkoliv hříchem nedotčená. Panna Maria má skutečně své plány, směřující k jedinému cíli: přivádět své děti čisté a nevinné ke svému Synu. Ukazuje to výmluvně rub zázračné medailky: kříž zapletený do jejího monogramu a dvě Srdce, planoucí Ježíšovo a probodené Mariino. A my můžeme jen žasnout, jak takticky Maria své plány uskutečňuje. Matka Boží nikoho nepřesvědčovala svými slovy, ale zvolila zcela nečekanou cestu: dala lidstvu svou zázračnou medaili jako přesně definovaný emblém, s výmluvným obrazem a nápisem, který přesně identifikuje ji samu i její poslání. Neohlížela se na to, že u Božích nepřátel vyvolá toto dogma pobouření a že si za ně vyslouží dokonce nadávky a rouhání. Maria ví, jak dosáhnout toho, aby její Neposkvrněné Srdce zvítězilo. Vlna zázraků, která byla odpovědí na rozšíření a úctu k této medailce, připravila okolnosti, ze kterých je zcela jasné, jak na její titul „Počatá bez poskvrny hříchu“ nahlíží sám nebeský Otec. Mezi všemi těmito zázraky spojenými s medailkou vynikají zvláště zázraky obrácení. Ten první z nich byl důležitým podnětem k výrobě a šíření medailek. Jedna z nich se nakonec dostala k muži, Alfonsu Ratisbonnemu, na kterém Maria zvláštním způsobem osvědčila svou moc. Vybrala si osobu, ve které se přímo kumulovaly všemožné překážky k obrácení: byl to žida odpadlík, zatvrzelý hříšník, nepřítel Církve a zavilý rouhač. Přesvědčivějším způsobem ho pro Boha nemohla získat.
 
Tuto svou moc měla Maria později na mysli, když oznámila ve Fatimě, jak je možno dosáhnout ještě důležitějšího obrácení: obrácení Ruska. Podrobnosti není třeba opakovat. Na otázku, zda opravdu došlo k požadovanému zasvěcení Ruska, je jen jedna odpověď: Kdyby k němu bylo opravdu došlo, Rusko by už bylo muselo projít opravdovým obrácením. Musíme se bohužel zahanbeně kát, že jsme neposkvrněné Divotvůrkyni neuvěřili a nevyhověli tak, jak si to přála. Tak jako doslova „obratem ruky“ obrátila Ratisbonneho, tak je schopna a také připravena obrátit kohokoliv, i celý národ, i celé Rusko, a to nejen tak, že se nějak vyloudá z komunismu, ale že se výrazně vrátí celé k Bohu i k obnovené jednotě s Petrovým stolcem. Čeho se báli papežové, když měli veřejně zasvětit Rusko Panně Marii? Měli přece od ní slíbeno, že se tato země obrátí. Zasvětit Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, to je totéž jako pověsit rouhači Ratisbonnemu na krk zázračnou medailku. Všichni, i ti nejzarytější nepřátelé Církve by byli po tomto zasvěcení odzbrojeni, protože by nakonec padli na kolena tak jako Ratisbonne. A zázrak obrácení Ruska by se neomezil na tuto zem, ale přinesl by obrácení pro celou Evropu a celý svět. Copak někdo může říct nebo si pomyslet o Panně Marii, že od nás žádá něco nemožného? To je totéž jako říct, že Panna Maria nerozumí tomu, co se na světě děje.
 
Nenamlouvejme si, že rok 1989 něco vyřešil. To není to, co měla Panna Maria na mysli. To není ani obrácení, ani svoboda. Jaké je to obrácení, které se vůbec neprojevuje v růstu náboženského života, ale v trvalém poklesu víry odpadu od Církve? Jaká je tu svoboda? Ani komunisté neusilovali o uznání svazků osob stejného pohlaví za zákonem chráněné . Dosáhl snad někdejší bojovný ateismus někde toho, aby přivedl celé diecéze na buben, protože nemají dost prostředků na zaplacení odškodného za sexuální nezřízenosti svého kléru, jehož úkolem je vést věřící k čistotě a ke svatosti? Místo rozkvětu se ve jménu svobody a pluralismu rozmohla rozpolcenost, liberalismus, nekázeň a pýcha mnohých. Jen to zkuste domáhat se, abyste mohli přijímat svátostného Ježíše na kolenou!
 
Jakých zázraků jsme schopni dosáhnout, když se pokorně spojíme s Marií, ukázala také na svém věrném ctiteli a mučedníku Maxmiliánovi, který ukázal, co to znamená postavit se bezvýhradně do služeb Neposkvrněné. Nepřipomínají úspěchy jeho působení a velikost jeho takřka ze země vyrostlého kláštera rozvoj někdejšího komplexu v Cluny?
 
Chováme se bohužel často jako hrdinové mnoha pohádek, kteří měli pro svůj zápas se zlem slíbenu účinnou pomoc svých nadzemských dobrodinců, ale svou svéhlavostí a opakovanou neposlušností promarnili nabídnutou příležitost. Naším úkolem není podrobovat vlastní cenzuře Mariiny požadavky, ale naopak čekat v pokoře u jejích nohou na každý její pokyn, ať si za svého posla zvolí kohokoliv.
 
Panna Maria nám nadále nabízí svou pomoc. Velkým Mariiným zásahem, který má napravit naše dosavadní bloudění, jsou její výzvy z Amsterodamu. Kdo jim ještě vůbec věnuje pozornost? Výslovně sama žádá o páté a poslední dogma jako uznání a oficiální potvrzení faktické skutečnosti, že je Spoluvykupitelka, Pomocnice a Prostřednice všech milostí. Ti, kteří se bojí, aby to nevyvolalo nějaký nepříznivý ohlas, chtějí opakovat chybu nedůvěry a nevíry ve slíbený zázrak milosti. Všechny myslitelné negativní ohlasy daleko překoná rozhodující pozitivní ohlas: vítězství jejího Srdce. Nejedná se jen o nějakou vnitrocírkevní záležitost, ale o rozhodující krok k záchraně světa. Je třeba zahájit velké tažení modliteb a kolektivního pokání, takového pokání, které bude každý opravdu pociťovat.
 
Stojí za povšimnutí, že církevní pohlaváři, kteří se bojí uposlechnout Matku Nejvyššího, vůbec se neostýchají družit se a smlouvat a přímo podřizovat těm, kteří se dali plně do služeb Hada pod Mariinou patou. Modlí se sice žalm 25: Kráčel jsem cestou tvé pravdy, nevysedával s falešníky a nestýkal se s pokrytci, mám odpor k shromáždění hříšných a s bezbožníky nesedám, ale opak je pravdou. Dávají si od nich dokonce diktovat, co mají napsat do svých programových dokumentů (viz). Zákonem chráněnou nemravnost a zvrácenost, násilí a zločinné války po celém světě nemají na svědomí nějaké skryté tajné síly, ale právě tyto konkrétní celebrity. Na jejich rukou ulpěl zločin, pravice je plná úplatků. Mluví laskavými slovy, ale ve svém srdci tíhnou ke zlému. Nicméně papežové si s nimi už půl století srdečně tisknou ruce. Jejich hlas je pro ně důležitější než prosby Neposkvrněné.
 
                                                                                  -lš-