Menu


Ukřižované křesťanství (3)

Sestra Lucie udává jako klíč k Tajemství Mariinu větu: „Jestliže přijmou moje požadavky, Rusko se obrátí a budou mít mír; jestliže ne, rozšíří po světě své bludy, atd. „Od okamžiku, kdy jsme nedbali na tuto výzvu poselství, ověřujeme si, že se naplnilo.“

Vatikán publikoval dopis a naznačil, že se uskutečňuje historické šíření rudých bludů: komunismus. V souvislosti s celým poselstvím je to právě jeho třetí část, do které patří také virtuální vražda papeže a jeho doprovodu, která je nutně datována. Bylo by to přijatelné, kdyby tu mělo být zobrazeno pouze jeho mučednictví pro víru, ale to je sporné vzhledem k jeho ekumenickým vybočením. Výmluva je stále stejná: pracovat pro mír ve světě, což zadává důvod jak k potlesku, tak k útokům. Rébus Třetího tajemství zůstává pro svět nevyřešen. Je třeba proto dávat značný pozor, zda tato nejasnost nevyplývá ze skutečnosti, že papežský úkol je zahalen, že se jedná o tabu, které vyplývá z jednoho protiřečení: neznamená skutečnost, že stojíme před symbolickým viděním, že tato vražda papeže je něco univerzálního a představuje v historickém dění „metafyzický komplot“? A jestliže víra ukazuje, že síla katolicismu spočívá právě v papežské autoritě, jak je možné, že mimořádné vidění, které předává Matka Boží o útoku na papeže, k jehož úřadu chovají věřící mimořádnou úctu, nevyvolává přiměřený zájem? Nikdo se nezajímá o prohloubení a poznání příčin, co to vlastně znamená ať už pro symbolický svět nebo pro smrtonosný úder na církev? Zbývá domněnka, že část tohoto tajemství zjevuje něco, co neospravedlňuje cenzuru, co ani nevyvolává její podezření, zdá se, že zjevuje nepřímo, že je to brána k něčemu, co velice děsí nejen aktuální vatikánské vedení, ale také upadající křesťanství. Co je to jiného, než vidění agonie víry, která nastupuje po smrti Pia XII.? Je skutečností, že mezi těmito dvěma fakty, mezi tím přímým, tedy změnou skrytě provedenou prudkým poklesem katolické víry, po kterém následovala radikální proměna světa, a oním nepřímým, to znamená cenzurou Třetího tajemství, je nesporný chronologický vztah: rostoucí krize víry začíná kolem roku 1960, kdy mělo být Tajemství „ více jasné“, jak vysvětlila Lucie kardinálu Ottavianimu. Konečně, jestliže papež je zaměřen na víru a nikoliv proto ní, jak učí Církev, jak to, že více záleží na prestiži papežovy postavy než na samotné víře? Shrneme - li, co jsme dosud viděli , fatimské tajemství, pokud jde o papeže, se týká moci, která v obraně duchovního člověka potírá všemi prostředky pozemské nepravosti mocných, kteří včera financovali komunismus a nyní naplno otevřeli brány zmatku národů a náboženství k rostoucímu prospěchu islámu. Jestliže takové plány dekristianizace národů nenarazily na učitelský úřad papeže, protože se už nedovolává důvodů víry a božského zákona, ale naopak, církev je otevřená ke každému zmatku, je možno se domnívat, že papež byl zavražděn a odstraněn. Jaký vztah může mít fatimské proroctví ke „koncilu“, který v šedesátých letech neodsoudil komunismus, k vatikánské hierarchii, která z pokynů II. vatikánského koncilu vypracovala zákon, který ignoruje zednářskou hrozbu? A co říci o papeži, který veřejně líbá Korán? Je možno říct, že je to pravý ctitel Panny Marie Pomocnice křesťanů? Skutečnost, že ve Fatimském tajemství mezi viděním vraždy papeže a závěrečnými slovy o naději a návratu řádu a míru, je časový úsek, který vyvolává nevyhnutelně myšlenku: aniž jsme si toho vědomi, neprožíváme právě hodinu prorokované zkázy, hodinu hlubokého zmatku sociálního, myšlenkového, náboženského, hodinu poznamenanou klamem a odpadem, který nemá obdoby? Netečnost Vatikánu ke smyslu fatimského proroctví je opravdu tak veliká, že to nechápe ani vrcholná nomenklatura a světu, který ztrácí křesťanství, představuje jako plán ekumenickou jednotu náboženství? Nemluví papežové až do Pia XII. o nezbytnosti pronásledování, o metafyzickém řádu? Jak je možné, že dokonce toto vidění, které je tak ve shodě s dějinami církve, zrozené z Kristovy Krve, se stalo tak odcizené křesťanskému myšlení, že vyvolává dokonce zmatek a odmítnutí? Co jiného může znamenat symbolické zavraždění autority, která představuje Boha? Kdo vyzbrojuje moc, která se zevnitř zmocňuje této autority, aby rozvrátila křesťanský řád, aby znetvořila církev a dokonce aby zasedla v Božím chrámě a sama se prohlásila za boha?

Není úplnějšího a proradnějšího způsobu jak to uskutečnit, než dosadit na papežský stolec toho, který jí nařídí otevřít se dokořán novému náboženského řádu. Je proto třeba prohloubit poznání vztahu posledních papežů k fatimskému poselství, které obsahuje proroctví Matky Boží, která nám chce pomáhat v tom, jak překonat strašné zlo naší doby. Dějiny tohoto proroctví se týkají dvou faktů: obtíže přijmout je v době Benedikta XV., Pia XI. a Pia XII; úsilí ututlat je u Jana XXIII. a Pavla VI. včetně zájmu Jana Pavla II. přizpůsobit je své osobě. Nestala by se strašná vize tajemství „více jasná“, kdyby byla umístěna do doby mezi tyto dva fakty?

Tajemství třetího trestu

Jestliže ani po trestu dvou strašných válek se cesty lidstva nenapraví, přijde třetí trest, horší než války, podlý a nepochopitelný. Co může být pro katolíky strašnějšího, než potlačená autorita katolické církve a všeobecný odpad od víry? Svět půjde do strašné záhuby, protože ve jménu svobody potlačuje autoritu Božího slova a zbavuje se tak kyslíku pro duchovní život a lásku k dobru a k pravdě, které musí řídit každou společnost. Svět beze slov pravdy upadne do nemravnosti, bludů a zločinů. Ztrácí morální schopnost bránit dobro a potírat zlo. Protože byly odstraněny všechny zábrany, šíří se zlo bez překážek.

Vrcholný bod pronásledování nespočívá v mučednictví papeže, nýbrž v potlačení hlasu, který papež představuje. V tomto stavu bylo fatimské poselství příznačně cenzurováno ve strachu, aby neproniklo na veřejnost jako důležité svědectví. Křesťanské město je demolováno zevnitř a otevřeno pro nový řád. Katolická církev byla stržena z vrcholu až na dno s nikdy nevídanými novotami, s nimiž však mnozí budou souhlasit, jak to viděl prorok: Úděsná, otřesná věc se děje na zemi. Proroci hlásají lživě, kněží vládnou na vlastní pěst, a můj lid to má rád! Co však uděláte, až nastanou věci poslední?

Další část: Papežové Fatimy