Menu


15. srpna 2014

Ve slavném poselství od Nejvyššího oznámil archanděl Gabriel neposkvrněné Panně z Nazareta: Počneš ve svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude Syn Nejvyššího. Pán mu dá trůn jeho otce Davida a bude kralovat nad potomstvem Jakubovým navěky a jeho království bude bez konce.

Za celých třiatřicet let Ježíšova života nezažila Maria nic, co by nasvědčovalo naplnění tohoto slibného proroctví o Ježíšově budoucnosti. Její syn se ani neměl kde narodit a záhy musel jako bezmocný prchat před vrahy. Simeon o něm předpověděl, že je určen k pádu mnohých v Izraeli, neměl, kam by hlavu složil, nakonec byl zavržen, odsouzen nejvyšší radou a popraven nejpotupnější smrtí.

A přece Maria nikdy ani v nejmenším nepochybovala o pravdivost Otcova poselství, které jí oznámil archanděl. Maria byla od počátku až do konce „blahoslavená, protože uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána“. Ani v těch lidsky nejtěžších chvílích svého pozemského života Maria nepochybovala o tom, že Bůh je Mocný a že ve své moudrosti a dobrotě koná nesmírné divy podle svých plánů, které daleko překračují naše chápání, že dokáže sesadit mocné z trůnu a povýšit ponížené, že se vždy ujímá svých dětí a služebníků.

Jen pro tuto svou víru, pokornou poslušnost a bezmeznou odevzdanost se mohla stát bezprostřední Spolupracovnicí Vykupitele, který spolu s ní vítězně přemohl smrt a hřích. Jako věrné Spoluvykupitelce se jí také dostalo nejvyšší výsady, aby se „navěky skvěla jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků“, kam byla pozdvižena se svou svatou duší i neporušeným panenským tělem.

Jejím vstupem do slávy nebes však neskončilo její poslání. Celé dva tisíce let pokračuje ve svém boji proti úkladům Nepřítele, který ohrožuje a svádí do záhuby její děti. Epištola o statečné Juditě nám symbolizuje Marii v této její trvalé roli. Celé církevní dějiny jsou prostoupeny jejími jejími zjeveními, zásahy a milostmi. Ve světle současných událostí si můžeme lépe představit, jak by dnes vypadala situace v Evropě nebýt jejích vítězství jako v Mexiku, u Lepanta, u Vídně a na dalších místech slavných i méně známých. Mnohem bohatší by byl výčet duchovních porážek, které připravila Hadovi.

Není možno žádat Matku Boží o pomoc a určovat si, jak má či nemá její pomoc vypadat. Není možno uctívat Pannu Marii a neřídit se jejím vzorem. Odpovídá však naše současné smýšlení a jednání jejímu příkladu?

„Otevření světu“, které církev věrolomně vyhlásila, přineslo s sebou prapodivný účinek: osvojila si smýšlení tohoto světa, a počíná si, jakoby všemu rozuměla lépe než Bůh. Tato pýcha ovládla církev od hlavy až k patě a představuje prakticky odvrat od pokorné a poslušné Služebnice Páně a Pomocnice křesťanů. Když přišla, protože byla vyslána Nejsvětější Trojicí na pomoc a obranu jediné pravé církve se svým nesmírným fatimským darem, stalo se jí to, co se stalo jejímu Synu: k vlastním přišla, a svoji ji nepřijali.

Zní to takřka neuvěřitelně, ale právě v době, kdy úklady pekelných mocností vrcholí a Pomocnice křesťanů přichází s nabídkou své nebývalé pomoci a zaslíbení, pokládala církevní knížata sama sebe za moudřejší než Královnu nebe a země, postavili se skepticky k jejím požadavkům, a tak jí znemožnili vykonat Bohem uložené dílo spásy. Ti, kteří měli být s její mocnou pomocí bdělými strážci Božího království, stali se sami strůjci nevýslovné katastrofy:

1. Nevyhověli žádosti Matky Boží a neprovedli ve spojení se všemi biskupy světa zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. (viz)

2. Místo toho naopak otevřeli církev a svět šíření bludů z Ruska. (viz)

3. Odmítli varování Matky Boží a nezveřejnili její výstrahu v roce 1960, jak to výslovně požadovala a také podle ní neřídili a dopustili konání zcestného koncilu.

4. Odmítli přiznat Matce Boží požadovaný titul Pomocnice, Prostřednice a Spoluvykupitelky, a tím ignorovali podstatu jejího Bohem svěřeného poslání. (viz)

5. V roce 2000 dokonce zfalšovali vlastním plagiátem její fatimské poselství.

6. Zamaskovali hlavní aktéry falešnou svatozáří. (viz)

Tyto skutečnosti je třeba mít živě na paměti. Jelikož nejsvětější Panna nikdy nejedná z vlastní vůle, ale je vyslanou Pomocnicí Nejvyššího, nepřijetí jejího pokynu představuje odmítnutí samotného Boha. Umí si někdo představit dosah tohoto rouhání? Nestává se za tohoto stavu všechna naše halasná mariánská úcta pouhým pokrytectvím?

Na základě vzácné shody proroctví četných omilostněných osob se může každý přesvědčit, že k rozhodujícímu útoku proti Božímu království mohl nastoupit Satan právě díky tomuto neuvěřitelnému selhání samotného vedení církve.

Blíží se 500. výročí tragického protestantského schizmatu, které těžce postihlo i mariánskou úctu a stalo se nevyčerpatelným zdrojem všech současných smrtonosných bludů. Z jejich podhoubí se vyklubal všeobecný, podmanivý a zcela oslepující mor zvaný »ekumenismus«. Ďábelský původ tohoto vynálezu je zřejmý z toho, že přináší plody zcela opačné, než jaké si jeho proroci slibovali a slibují. Výsledkem je bezprostředně na vlásku visící duchovní i materiální katastrofa celosvětových rozměrů. S apokalyptickými tresty úměrnými svému rouhání musíme počítat, i kdybychom o tom žádná proroctví neslyšeli. Není to svrchovaný čas všeho nechat a vyhlásit pokání jako v Ninive?


Konkrétní ovoce EKUMENISMU v naší zemi zde